Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Začátek – fotbal
Už si přesně nepamatuji, v kolika letech jsem začal s fotbalem, ale poté co můj starší bratr přestal hrát z důvodu zranění, tak jsem si řekl, že to také zkusím. Pokud si dobře pamatuji, tak moje první přihlášení do prvního klubu se odehrálo, když mi bylo kolem dvanácti let, a bylo to v karlovarských Buldocích, v současnosti pak karlovarské 1.FC.

Rychlý konec
Postupem času jsem přestal chodit na tréninky, a popravdě mohu říci, že mě fotbal tehdy vůbec nebavil. Nevím, čím to bylo, asi tím, že jsem trénoval se staršími hráči, kterým bylo v průměru o dva roky více než mně, takže jsem se nečapal a s fotbalem v tu chvíli skončil.

Baník Pila
Poté co jsem skončil s fotbalem, o dva roky později jsem se k němu opět vrátil, a to jen díky mému bratrovi. Patří mu velké díky, protože mi dokázal zvednout sebevědomí a přesvědčit mě, že na to mám, díky němu teď mohu dělat tento rozhovor. Štěstí jsem tedy pokoušel v pilském Baníku, kde jsem již doopravdy okusil své první fotbalové krůčky. Tam jsem pak hrál středního záložníka, a to z důvodu přesných přihrávek a dobré střele z dálky.

Stěhování
Na začátku jsem určitě nebyl žádná hvězda, ale postupem času jsem se začal zlepšovat, tedy ne, že bych to poznal já, ale trenér mě hodně chválil, a taky se mi dařilo i střelecky (smích). V patnácti letech se o mě zajímala karlovarská Lokomotiva, kam jsem šel na půlroční hostování, ale ke své smůle jsem toho moc neodehrál, kvůli zranění kotníku. Poté jsem se vrátil zpět na Pilu, ale bohužel v té době neměli dorost, a taky se mi už nechtělo dojíždět, tak jsem necelý rok trénoval sám. Pak ale přišel s nabídkou angažmá v sedleckém dorostu předseda Sedlece Milan Demjan, a já ji přijal. A myslím si, že jsem udělal hodně dobře. Toto angažmá mi dalo hodně, od kapitánské pásky, fotbalového  sebevědomí a opět mi navrátilo velkou chuť ve fotbale něco dokázat. Hlavně mi to ukázalo, jak moc fotbal miluji.

Vzpomínky
Na naši dorosteneckou partu v Sedleci se těžko dá zapomenout, do současnosti to byla nejlepší parta, co jsem potkal. Na to si vždy rád vzpomenu.

Nejhorší a nejlepší utkání
Můj nejhorší zápas byl, když jsme prohráli ostudně 0:10 s výběrem Citic. Byl to můj nejhorší zápas, a myslím si, že i celého týmu. Neměli jsme na hráče střídání, a ještě nám chybělo několik hráčů ze základní sestavy, ale to se ve fotbale stává. Naopak můj nejlepší zápas byl proti Novému Sedlu, proti vedoucímu celku krajské soutěže dorostu.  Hráli jsme doma,  a ten den jsme na hřiště šli všichni s tím, že ho opustíme, jen když si odneseme tři body, a to se také povedlo, když jsme vyhráli 3:2. Pro nás to byl velký úspěch.

Muži
Pro mě přesun do sedleckého A-týmu  byl velkou výzvou, abych konečně dokázal, co ve mně je, a hlavně jestli na to mám. Věděl jsem, že fotbal bude tvrdší a rychlejší, což se také potvrdilo, ale myslím si, že jsem se s tím dobře popral, ale to by spíše měl zhodnotit trenér.

Škola
S tím žádné problémy nemám ,jelikož škola je povinnost, a fotbal je pro mě velká radost.

Vzor
Můj vzor byl, je a bude Ronaldo de Assis  Moreira, tedy Ronaldinho neboli ''brazilský kouzelník''.  Je to hráč, který má velký přehled na hřišti, s balonem je velmi rychlý a když dostane míč, každý napínavě čeká, co opět vymyslí. Má velmi dobrý klamavý pohyb a velmi rychlé kličky. Líbí se mi prostě jeho styl hry.

Fotbal
Jsou lidi, co fotbal milují, a lidi, co ho mají jen rádi. Já jsem jeden z těch, co fotbal milují. Fotbal není jen sport, je to opravdu srdeční záležitost, kvůli fotbalu se lidi například rozhádají. Fotbal je krásný a zajímavý sport tím, že v každém z nás vyvolá emoce, pocity výhry i prohry, a že se při něm může přihodit cokoliv. Kdo hraje fotbal nebo mu fandí, ví, o čem mluvím. Proto jsem si vybral fotbal. Žádný jiný sport se mu nevyrovná.

Cíle
Můj cíl či sen je, že se chci jednou v životě fotbalem živit, ale to ještě musím hodně na sobě zapracovat. Za naplněním tohoto snu si půjdu hodně tvrdě, i když vím, že to bude někdy hodně bolet.