Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kdy jste začal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začal v šesti letech v Ostrově a přivedl mě k němu můj táta, pod kterým jsem prakticky začínal. Naučil mě všechny základy fotbalu a má tu největší zásluhu, jelikož nebýt jeho, nejsem určitě tam, kde jsem teď. Díky němu jsem se naučil pokoře a on mě vždy podporoval a podporuje. Děkuju!

Jiné sporty vás neoslovily?
Zaujalo mě tolik sportů, ale měl jsem jasno, co se týče fotbalu. Jsme fotbalová rodina,  takže v jakém sportu budu působit, bylo hned jasné a jsem za to rád.

Vzpomenete si na své první fotbalové krůčky?
Moje první krůčky začaly v Ostrově v nejmladších žáčcích právě pod vedením mého táty, kde jsem v přípravce chytával, ale i zároveň hrával středního záložníka v mladších žácích s o tři roky staršími kluky. Byla to slušná zkušenost, na kterou moc rád vzpomínám.

Jak jste si vedl v žákovských kategoriích?
V žákovských kategoriích se mi dařilo slušně. Zrovna jsem přestupoval do Karlových Varů, kde jsem rok působil jako hráč. Poté Vary neměly brankáře, a tak jsem se po nějaké době vrátil do brány. Z herního rytmu jsem ale nevyšel, jelikož jsem pravidelně hrával za B tým žáků jako hráč a za A tým chytal. O rok později jsme hráli turnaj v Praze, kde jsme byli jako jediný divizní tým, a podal jsem kvalitní výkony, které mě vynesly výše, a hned jsem měl telefonát od manažera Slavie Praha pana Laciny. A tak se zrodil můj přestup do Slavie Praha.

Jak jste tedy vnímal tento rychlý přestup a přechod?
V žácích Slavie jsem byl půl roku a pak byl přechod do dorostu, který mi, si myslím, tak velký problém nedělal.V dorostu jsme měli stejný tým jako v žácích, tudíž ten přechod tak náročný nebyl. Samozřejmě fotbal byl rychlejší, tvrdší, ale člověk si rychle zvyknul.

Poté ale přišly na program neshody a stěhování do Plzně?
Ano, po roce v dorostu jsem se rozhádal s trenérem a vynutil si přestup do Viktorie Plzeň, která se o mě už od žáků v Karlových Varech zajímala. Teď si uvědomuju, že to byla obrovská chyba a doplatil jsem tak na svoji mladickou nerozvážnost, až doteď toho lituji. To ale neznamená, že jsem v Plzni paběrkoval. Dařilo se mi a v celostátní lize dorostu jsme byli po půl roce první, byl to  nejlepší půlrok, co jsem v tu dobu zažil.

Ale ani v Plzni jste nevydržel a nakonec zakotvil zpět v Karlových Varech…
Poté následoval můj přesun k o rok starším klukům, kde se mi také dařilo pod trenérem Krbečkem. Bohužel místo pana Krbečka pak přišel jiný trenér, který si udělal vše podle svého, a já nebyl jediný, kdo s ním nenašel společnou řeč. A tím má mise v Plzni skončila a následoval návrat do Varů.

Co vám tedy tato angažmá dala a co vzala?
Tato angažmá mi dala opravdu hodně. Vyzrál jsem jak po lidské, tak i po sportovní stránce. Díky mému působení v těchto klubech jsem nabral spoustu zkušeností jak životních, tak i sportovních. Zjistil jsem, jak musí hráč na sobě pracovat, když opravdu chce něco dokázat, a vyždímat ze sebe, co se dá. Že by mi něco vzala? Myslím si, že určitě nic. Vše bylo skvělé, až na můj odchod z Plzně, ale i to beru jako pozitivum a ponaučení do budoucnosti.

Jak jste si vedl po návratu do karlovarského 1.FC?
Do 1.FC jsem se vrátil na poslední dva roky v dorostu,  ale víceméně jsem byl už v A týmu, se kterým jsem pravidelně trénoval a jezdil už i na nějaké zápasy. Přiznám se, že ten návrat nebyl nijak růžový, jelikož jsem hodně klesl na dorostenecké úrovni a viděl jsem, že i kolem financí byl velký problém. Hodně mi v tomhle ohledu pomohl trenér Matějka, který pro mě toho spoustu udělal, dokázal mě podržet, i když jsem byl ve špatné situaci nebo mi scházela patřičná motivace. Za to mu patří velké poděkování. Poděkování také patří trenéru Dreiseitlovi, který mi dal příležitost ve dvou startech v ČFL, ještě když jsem byl v dorostu, a díky němu a panu Havlovi jsem se po skončení dorosteneckého věku přesunul do A-týmu karlovarského 1.FC nastálo. Jsem rád, že jsem je přesvědčil o svých kvalitách, které v sobě snad mám.

A co škola, hodně sportovců  ji musí skloubit se svým koníčkem, jak jste na tom vy?
Skloubení školy a fotbalu tak složité nebylo. Většinou se mi tréninky nekryly se školou, a když ano, tak škola byla tak tolerantní, že mi udělala statut sportovce a na trénink, případně na zápasy mi umožňovala jezdit.

Vzpomenete si na nejlepší a nejhorší utkání?
Nejlepší zápas? Nedokážu určit jeden jediný, bylo tolik skvělých zápasů a já doufám,  že ten nejlepší ještě přijde. Špatných taky byla spousta a na ty rád zapomínám, i když je to někdy složité.

Váš fotbalový vzor?
Za fotbalový vzor jako hráč jsem měl Davida Beckhama. Co se týče brankářského, tak můj idol byl vždy Gianluigi Buffon. Obdivuji také Ikera Casillase, a to nejen kvůli jeho výšce.

Jaké máte fotbalové cíle do budoucna?
Určitě bych se chtěl nastálo prosadit do brány karlovarského 1.FC, ale jsem mladý, trpělivý a tvrdě na sobě pracuji, proto věřím, že ta šance nastane. To je zatím můj cíl, a  až se splní, pak mohu přemýšlet dále.