Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stál však před ním těžký úkol udržet Buldoky na výsluní třetiligové soutěže a navázat tak na skvělé výkony týmu pod vedením trenéra Jindřicha Dejmala.

Svou misi začal plnit velmi dobře. Po šesti odehraných kolech podzimní části ČFL se jeho tým pohyboval v horních patrech tabulky. Poté ale přišla na jeho tým krize a Stanislav Purkart byl po jedenáctém kole z trenérského postu odvolán.

Týmu se nedařilo v průběhu podzimní části nahradit dva klíčové hráče Buldoků Kostečku a Vaněčka. Souhlasíte?
Ano, v tom byl asi největší problém. K týmu jsem přišel v létě, a na hledání posil bylo málo času. Místo Kostečky jsme měli vytipovaného Šimla z Plzně. S Viktorkou jsme o jeho příchodu do lázní dlouho jednali, nakonec však z toho sešlo, takže nám vznikla po Kostečkovi v záložní řadě mezera. Náhradu za Vaněčka bylo v létě těžké najít, protože to byl hráč, který ukázal, že na ligu má. Sehnat pak nějakého podobného hráče se solidními finančními podmínkami byl velký problém.

Do podzimní části ČFL jste však měli velmi dobrý vstup, ale pak se vám přestalo dařit. Proč?
Do sezony jsme vstoupili tak, jak jsme si představovali. Vprvních šesti utkáních jsme vybojovali jedenáct bodů. Mysleli jsme si, že to půjde, ale poté přišel zlom. Jednou z příčin našeho neúspěchu asi byly dvě porážky na hřišti soupeřů. V Sezimově Ústí jsme odehráli jasně remizové utkání a v Liberci, o čemž jsem do dneška přesvědčený, jsme měli vyhrát. Poté jsme hráli doma s Jabloncem a hráči moc chtěli vyhrát, ale čím více jsme usilovali o vítězství, tak nás soupeř gólově trestal. Porážka pak na mužstvo dolehla, i když jsme se dokázali zvednout vybojovaným bodem na Vyšehradě.
Následující zápas doma s Kolínem jsme ale odehráli pod velkým tlakem a stresem a nezvládli jsme ho.

Neotřáslo hráči „úvodní slovo“ v nedělním bulletinu Buldoků právě před utkáním s Kolínem?
Já nevím, jestli si to hráči četli nebo jestli to viděli, ale myslím si, že by je tohle až tak poznamenat nemělo, jelikož tolik hráčů ze základní sestavy tam nefigurovalo. Nebylo to nevhodné, ale už se tak stalo. Přesto si ale myslím, že tohle na hráče vliv určitě nemělo.

Podle vašich slov vám tedy chyběl hráč, který by dokázal střílet branky nebo by dokázal rozhodnout utkání?
Určitě ano. Není to jen o útočnících! Jak útočná, tak i obranná fáze je nějakým výsledkem činnosti celého mužstva, ale samozřejmě i záložníci by měli být efektivnější. Dávali jsme prostě málo branek. I když šance jsme si vytvářeli, ale nevím, jestli poté hrála roli nezkušenost nebo nervozita v koncovce. Říkám, byla to chyba, a je to škoda.

Poté co se vám přestalo dařit, se v kuloárech začalo mluvit o tom, že hráčům chybí pevná ruka a že jste na ně hodný. Jaký na to máte názor vy?
Už jsem se s tímto názorem setkal, když jsem do Varů přišel. Neslo se tu takové heslo, že kdo není na hráče „hrubý“, tak nemá v kabině pořádek. Já jsem trošku zvyklý na jiný přístup k hráčům. Vždy jsem volil demokratičtější styl. Devět nebo deset let s tím takhle trénuji a vždy to fungovalo. Já prostě tenhle důvod nemůžu přijmout.

Nesehrál svou roli i velice úzký kádr, se kterým jste disponovali?
Každopádně hráčský kádr úzký byl. V obraně jsme hráli na samotné hranici a každý zápas se modlili, aby se někdo ze zadních řad nezranil nebo nevykartoval. V útoku jsme pak měli čtyři útočníky, ale přišla zranění, a to možná také sehrálo svou roli. Navíc po porážkách byl tým v jiném rozpoložení a své hrála také psychika.

Co se dělo po porážce s Kolínem? Ta vám prakticky „zajistila“ výpověď?
Po takových výsledcích jsem to čekal, nebo se spíše obával, že kmému odvolání může dojít. Po prohraném nedělním utkání jsme si s panem Havlem a Hanzlíkem sedli a bavili jsme se s výhledemna Blšany, tak jsem si to vlastně nepřipouštěl. Bezprostředně po zápase jsem jim řekl, že hráči dostanou volno, protože jsme chtěli, aby trošku vypnuli.

Přesto jste však byl odvolán…
V pondělí jsem ještě nabízel, že přijedu, že to můžeme důkladně rozebrat, ale ze strany Buldoků nebyl zájem. Bylo mi řečeno, že to není nutné. V jiném médiu to pak bylo prezentováno, jako že jsem ujel. Což z mého pohledu není pravda.

Jak jste se s tím vypořádal? Berete to jako křivdu?
Neberu, protože vím, jak to někdy ve fotbale chodí. Na jedné straně to ani ti dva lidé, co tam se mnou byli, nemůžou ovlivnit. Přišel jiný impulz, z jiného prostředí, od jiné skupiny. Prostě ta situace se vyvinula trošku jinak, než se čekalo. V tomhle bych to určitě neviděl.
Ale říkám, mrzí mě to.
Mně se tady líbilo a na angažmá v Buldocích jsem se moc těšil. Škoda, že skončilo takhle rychle. Takový je fotbalový život. Musímse teď z toho psychicky oklepat.

Na co ze svého trenérského působení v lázeňském městě budete rád vzpomínat?
Určitě si z lázní odnesu spoustu zkušeností. Chtěl bych poděkovat hlavně realizačnímu týmu, protože si myslím, že spolupráce byla bezproblémová. Ať s asistentem Jirkou Schveinerem nebo vedoucím mužstva Zdeňkem Arnetem. Za to bych jim chtěl poděkovat. Poznal jsem tu však i nové přátele a skvělé lidi.

Jaké máte plány do budoucna?
Zatím je to ještě čerstvé, tak budu nějakou dobu odpočívat. Čas mi teď zaberou hlavně náročné zkoušky profi licence. Čekají mě „závěrečky“ z němčiny a praxe. Uvidíme, jestli nějaké nabídky přijdou, moudřejší však budu až na konci roku.