Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V srpnu jedenatřicetiletý pravý obránce ještě před třemi lety vařil v závodní jídelně, ale pak na sebe upozornil v druholigovém Sokolově. Vytáhla si ho pražská Slavia, kde dvakrát po sobě oslavil mistrovský titul. Kvůli zranění achillovky a zánětu šlach ovšem Dřížďal odehrál v nejvyšší soutěži pouze jedenadvacet utkání. A v kádru sešívaných se stal přebytečným.

Jak se rodil váš přestup do Brna?
Přestup byl velmi rychlý. Původně jsme jednali se slovenskou Žilinou, ale když se ozvalo Brno, nad ničím jsme nespekulovali. Během dvou tří dnů bylo hotovo.

Slovenskou ligu jste upřednostňoval?
To určitě ne. Brnu jsme dali přednost před slovenskou ligou, je to pro mě lepší.

Podepsal jste na dva roky s opcí…
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Jsem zvědavý, jak se do toho dostanu po těch zraněních, ale když v Brně zůstanu tři roky, budu jenom rád.

Nemrzelo vás, když vás Slavia hodila přes palubu?
Na jaře měl tým slabinu na pravém kraji obrany a trenér mě tam dal na čtyři zápasy. Ale nebyl jsem v nejlepší kondici a docházely mi síly. Nastupovat jsem nemohl a sám jsem raději chodil za béčko. Na odchodu jsme se nějak domluvili, ale konec jsem vycítil dřív. Slavia začala posilovat na mém postu, a proto jsem se psychicky připravil na to, že skončím.

Kvůli zranění jste toho příliš neodehrál. Užil jste si přesto mistrovské oslavy?
S klukama jsem si je užil, jak se patří. Loni jsem ligu nedohrál kvůli achillovce, oslavoval jsem to na berlích, což nebylo úplně ono. Letos jsem to vzal poctivě za oba dva tituly.

Jak jste tedy na tom po zdravotní stránce?
Všechno je úplně v pořádku, řekl bych na sto procent. Akorát potřebuju trochu nabrat kondici a bude to dobré.

Jaké máte informace o brněnském týmu?
Konkrétní informace jsem si nesháněl. Vidím samé mladé kluky a doufám, že to bude běhavý fotbal, který nedělá dobře žádnému týmu. Nechci vykřikovat nic dopředu, ale myslím si, že Brno je pořád náš top tým a mohli bychom se stát černým koněm soutěže. Brňanům se nevyvedla poslední sezona, měli spoustu zranění, prošli si krizí. Řekl bych, že se nepodařilo nahradit Tomáše Polácha nebo Honzu Trousila, a proto propadli až na jedenáctou příčku. Ale do nové sezony máme úplně jiné cíle a věřím, že to bude jenom lepší.

Pravý kraj obrany se doposud jevil jako bolavá Achillova pata brněnského kolektivu. S vaším příchodem by mohla být zahojená…
O něčem jsme se s trenérem bavili, jestli budu jasná volba, však ukážou až přípravné zápasy před ligou. Může se stát cokoliv, přednost dostane někdo jiný, nebo se můžu objevit na druhé straně. Teď hlavně potřebuju hrát, protože těch zápasů v posledním roce moc nebylo.

Brzy vám bude jedenatřicet a na kontě máte teprve jedenadvacet prvoligových střetnutí. Jaké si kladete cíle v novém působišti?
Všechny cíle se mi splnily už ve Slavii, která mě vytáhla do nejvyšší soutěže. (úsměv) Jako kluk jsem měl malé cíle, protože pocházím z regionu, kde se fotbal na vysoké úrovní zrovna nehraje. Nejvýše hráli karlovarští Buldoci, a to jen třetí ligu, takže region byl trochu ochuzený o velké zápasy. Mým jediným cílem tak bylo dostat se do Gambrinus ligy, což se mi ve Slavii splnilo. S Brnem bych chtěl navázat na svou formu, kterou jsem měl při příchodu do Slavie. A když budeme plnit požadavky trenéra, mohli bychom být tím černým koněm.

Znáte někoho v brněnském týmu?
Moc se s klukama neznám. Z přátelských nebo ligových zápasů znám jenom Davida Kalivodu, který byl ve Slavii. Pamatuji si ještě Tomáše Doška, který si mě ale asi pamatovat nebude. (smích) Pochází ze Staré Role, což je patnáct kilometrů ode mě. Hráli jsme proti sobě ještě jako žáci. Jinak nikoho, ale jsou tu samí mladí kluci, což může být jenom plus.