Ten načal své první hokejové krůčky v chebském Stadionu. „Rodiče mě vedli ke všemu, co mělo něco společného se sportem, ale hokej jsem si vybral sám. Pokud si dobře vzpomínám, tak mi bylo šest let," ohlédl se zpátky v čase Dominik Šála. Už od začátku byl hokej pro něj volbou číslo jedna.
„Možná se někdo bude divit, ale už v šesti letech mi hokej učaroval. Bylo to zcela jednoduché, jelikož prvním tahákem bylo bruslení. Pamatuji si, jak jsme šli s taťkou jednou kolem zimáku, který ještě nebyl zastřešen, a my koukali na trénink přes plot. Já ze sebe vyhrkl, že bych to chtěl taky dělat, ale táta mě hned upozornil, že to nebude lehké a jako první se musím naučit bruslit, abych pak mohl hrát hokej," culil se při vzpomínce na neobvyklou situaci Šála.

Slovo dalo slovo a Šála zamířil na hokejový stadion chebského Stadionu a byl mile překvapen. „Bylo to, když jsem chodil do první třídy, na prahu nové hokejové sezony. Byl jsem ohromený, protože hokej začínal být můj život," vysvětloval nadějný hokejista. Pod taktovkou několika trenérů nabíral na hokejovém umu, který pak v poklidném tempu při mistrovských zápasech prodával.

„V Chebu mě vše potřebné naučil trenér Richard Kalla, který byl skvělý trenér i kamarád. Byl to nejlepší bruslař, kterého jsem prozatím poznal, navíc mě toho hodně naučil. Nejvíce však mohu poděkovat trenéru Novákovi, který mi toho po hokejové stránce taky hodně moc přidal," vzkazuje na dálku Šála. Ten však nezůstal jen u hokeje. Několik sezon brázdil i fotbalové trávníky, když oblékal dres lipovského Sokola.

„Bral jsem to jako zpestření pro můj sportovní život. Sice jsme neměli nějaký extra tým, ale žilo to tam hodně," poukázal Šála. Pak na pořad přišly duely v dresu krajských výběrů, a tím i pozvánka, na kterou hokejisté čekají někdy i celý život. Šálovi se ozvala karlovarská Energie, a on neváhal. Rozhodnutí bylo jasné.

„Jezdil jsem každý rok na kemp Jaromíra Jágra, který mě naučil několik kliček i hokejových fint. Ty jsem se pak snažil hodně zužitkovat nejen v mistrákách, ale také v utkáních za krajské výběry a tam přišel zlom, když si mě všimla Energie. Neváhal jsem ani minutu, pro mě to byl splněný sen. Pozvánka přišla, když jsem byl v šesté třídě, sice tam byl ze začátku strach, ale ten časem opadl. Čekal jsem, že budu rád, když se dostanu do týmu, a nakonec to bylo všechno úplně jinak, když hned první sezonu jsem byl nejlepším střelcem a ve druhé sezoně už jsem vedl tým v pozici kapitána," podotkl Šála.

Hráč s číslem devět na zádech a úderné pravé křídlo teď pomáhá mladšímu dorostu Energie v extralize. „První cíl jsem si splnil, a to dostat se do věhlasného klubu. Druhým je na sobě pořádně makat. Jelikož jsem ctižádostivý, tak to problém nebude, i když jsem trochu nervák (smích), ale snažím se jak na tréninku, tak i na zápasech jezdit nejméně na sto deset procent a dát tomu maximum, protože pak se to právě v mistrákách na ledě hodně vrací. A to je ten pocit, proč hokej hraji," dodal závěrem Šála.

O tomto nadějném útočníkovi v budoucnosti ještě uslyšíme, jelikož patří k pilířům nejen svého týmu, ale už se o něm ví i v české reprezentaci do 16 let, jejíž dres obléká.