Fotit akt s člověkem, kterého neznáte, je snad nemožné. Všechno je o důvěře

Svůj první (neprodejný) kalendář na letošní rok s názvem Příroda spojuje nafotil karlovarský fotograf Jan Sokol. Položili jsme mu proto pár otázek:

Je to váš první kalendář, jak vznikl?
Vznikl vlastně náhodou. Přátelé sledovali moji práci a oslovili mě, abych udělal návrh na nový kalendář. Obecní lesy Karlovarského kraje SVOL-KV vydávaly každoročně nový kalendář a chtěly něco nového. Návrhy a nápady na nové pojetí se jen sypaly, jen můj pohled na věc byl trošku jiný. Měl jsem určitou představu, a tak trvalo dost dlouho, než náhled spatřil světlo světa. Musím říct, že jsem se potýkal s nejrůznějšími problémy, ale nakonec se vše podařilo.

Kalendář je focený v přírodě, kde vám pózují nahé modelky...
Dnes není doba, kdy si člověk něco vymyslí a chce to realizovat. Jen problém s modelkami – v dnešní době vám jen tak nikdo stát modelem nebude. Můžou za to falešné agentury a jiní rádoby umělci, u kterých si dívka nemůže být jista konečným výsledkem. A já se ani trošku nedivím. Proto jsem oslovil známé a lidi, kteří se mnou už spolupracovali. Ono fotit akt s člověkem, kterého neznáte, není vůbec jednoduché – snad nemožné. On i portrét, teď nemyslím průkazkovou fotku, když má za něco stát, je celkem běh na dlouhou trať. Není to o tom – dobrý den, tady si sedněte, cvak a hotovo. Toho člověka musíte poznat. Pak o něco jde. Když mám dělat portrét v ateliéru, tak se seznámím, pak udělám zkušební fotografie a teprve začíná vlastní focení.

Proč je kalendář černobílý?

Souvisí to s mojí představou. Fotím od základní školy, vlastně ještě před ní, kdy mě k fotografii přivedl můj děda. Za to mu moc děkuju. V té době se jinak než černobíle nefotilo. Dodnes mám problém se čtvercovou fotkou díky formátům, které se používaly, a jsem tomu rád. Černá komora, vývojka a ustalovač, vyvolávání filmů – má to pořád své kouzlo...

Jak se vám pracovalo s modelkami? Zažili jste při focení v přírodě nějakou kuriozitu?
Práce s modely byla perfektní – všechno je o té důvěře. Měl jsem nějakou představu, o které jsme diskutovali a nakonec ji realizovali. Fotografie vznikaly v lesích v Krušnohoří. Samotné focení probíhalo celkem hladce. Samozřejmě se nevyhnete obtížím. Fotíte na veřejných místech, a tak musíte počítat s houbaři a lidmi na procházce. Jedna fotografie vznikala na Kolováku, kdy nebyly podmínky ke koupání, a přece jsme chtěli udělat fotku ve vodě. Modelka se tedy přebrodila a začala pózovat na ostrůvku. Vtom přicházely celé rodiny s dětmi. Naštěstí počkaly opodál, až dofotíme, a teprve pak pokračovaly v cestě, za což jim dodatečně moc děkuji.

První kalendář je tedy na světě, plánujete další?
Podle ohlasů není vyloučeno, že budeme pracovat na dalších návrzích. Ale jak to dopadne, se teprve uvidí.

Kromě vašich aktivit pracujete i pro ČTK.
Ano, fotím pro Českou tiskovou kancelář. Je to krásná práce – díky tomu, co člověk vidí a koho má možnost poznat. Protože focení pro ČTK je hlavně o rychlosti, rád se zastavím, vzpomenu na tu klasiku a udělám nějaké fotky postaru.

Co byste popřál čtenářům Deníku do nového roku?
Čtenářům bych popřál do nového roku moc a moc zdraví, štěstí a lepší vládu.