VYBERTE SI REGION

Housle vzala poprvé do ruky v šesti, teď dobývá koncertní sály

Karlovy Vary - Housle ji fascinovaly od dětství, dnes s nimi dobývá koncertní sály… Talentovaná karlovarská houslistka DOMINIKA CHRASTILOVÁ studuje HAMU v Praze, ráda sportuje, učí se jazyky, pomáhá ve školce jako dobrovolnice, vyučuje děti v mezinárodní škole hru na housle, ráda čte i vaří. Zajímalo nás, jak vidí svou budoucnost, i to, jestli se znovu představí v Karlových Varech.

6.3.2016
SDÍLEJ:

Talentovaná karlovarská houslistka Dominika Chrastilová.Autor: Foto archiv

Nemůžu se nezeptat pamatujete si, kdy jste poprvé vzala housle do ruky? Kdo vás ke hraní přivedl?

Housle jsem poprvé vzala do ruky, když mi bylo šest let. Ještě předtím jsem začala chodit na hodiny klavíru do ZUŠ Antonína Dvořáka v Karlových Varech, ale po nějaké době jsem si moc přála začít se učit hrát na housle. Zaujal mě jejich zvuk, způsob, jakým ho můžete tvořit, a v neposlední řadě také jejich vzhled. Nedaleko místa, kde jsme bydleli, byl obchod s hudebními nástroji a samozřejmě tam bylo k vidění mnoho houslí, chodili jsme kolem poměrně často a pamatuji si, že tolik různých houslí s různými odstíny laku zavěšených na zdi mě jako dítě fascinovalo. Pamatuji si velice dobře den, kdy jsem si poprvé mohla vzít housle domů, byly to školní čtvrťové housle a večer toho dne nás hlídala moje babička. Strávila jsem poměrně velkou část toho večera hraním čtyř prázdných strun, byla jsem z toho opravdu nadšená a ptala jsem se babičky, jestli už hraju tak jako můj strýc, který hrál celé dětství na housle. Samozřejmě jsem ten večer nehrála jako on, ale ona mi tenkrát odpověděla velice ohleduplně…

Jaké byly vaše začátky, vzpomínáte na některé své učitele?

Samozřejmě si na všechny vzpomínám mojí první paní učitelkou byla Heda Naidrová, též na ZUŠ Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Paní Naidrová měla třídu hned naproti té klavírní a také jsem k ní chodila na hodiny PHV, byla jsem její žačkou až do odchodu na Pražskou konzervatoř. Vzpomínám na tu dobu velice ráda, i když si nenamlouvám, že to se mnou bylo vždy snadné. Paní Naidrová mi věnovala mnoho času a úsilí, včetně přípravy na různé soutěže, a taky mi neváhala dávat hodiny během letních prázdnin, byla v tomto smyslu velmi obětavá. Letní hodiny měly ještě jeden speciální bonus po hodině následovala úžasná zmrzlina. Pamatuji si, že se vždycky snažila najít nějaké řešení, když nám něco dělalo problém, pokaždé přicházela s novými nápady, jak danou věc lépe cvičit a pochopit. Také nám malovala kytky do žákovské knížky, různě velké podle toho, jak se nám dařilo. Tohle jsou jen takové střípky, mám na tu dobu mnoho hezkých vzpomínek, a jak to tak asi bývá, některé řádně doceňuji až dnes. Mojí profesorkou na Pražské konzervatoři byla Dagmar Zárubová, která byla nejen mimořádná houslistka a pedagožka, ale též úžasný, laskavý člověk, někdy se o nás starala jako o vlastní děti, nebylo výjimkou, že nám věnovala celé nedělní odpoledne a ještě jsme společně povečeřeli. Nikdy nenechala předejít výraz technikou, dbala na obojí, ale vždycky, když jsem si myslela, že už to lépe/více prostě nedokážu, přesvědčila mě o opaku.

Mým dalším a současným profesorem na HAMU je profesor Ivan Štraus, znám ho již přes deset let, poprvé jsem ho potkala na houslové soutěži v Karlových Varech. Přemýšlím, jak tu dobu definovat do několika vět, protože pro mě znamená opravdu hodně, samozřejmě jako profesor houslí kolik trpělivosti, práce a času mi věnoval a stále věnuje, ale také jako člověk je velice vzdělaný nejen v hudbě, ale i v jazycích, historii a umění. Obdivuji pracovní nasazení, které ve svém věku má, a chuť neustále se učit novým věcem. V neposlední řadě je pro mě významný způsob, jakým se chová k lidem a studentům a jak s nimi jedná, nikdy jsem ho nezažila, aby si stěžoval, kolik má práce a kolikrát už něco někomu musel znovu vysvětlovat, on má v sobě neuvěřitelnou životní energii a schopnost mít radost ze života takového, jaký je.

Diváci vás mohli několikrát vidět jako sólistku na koncertě s Karlovarským symfonickým orchestrem. Jak se vám s hudebníky spolupracovalo? Představíte se výhledově v Karlových Varech?

Spolupráce s Karlovarským symfonickým orchestrem pro mě byla mimořádná příležitost a zkušenost, které si obrovsky vážím. Mít možnost zahrát si houslový koncert s orchestrem je dosti odlišné od zkušenosti hrát většinu skladeb s klavírem, kdy je doprovod orchestru zpracován do klavírního výtahu a zjednodušeně řečeno ho vnímáte v jedné barvě -barvě klavíru. Jakmile si stoupnete před orchestr, je kolem vás najednou množství barev jednotlivých nástrojů a potřebujete toho vnímat mnohem více. Oceňuji trpělivost hudebníků i dirigentů, se kterou ke mně jako studentovi při zkouškách přistupovali, byly to pro mě velké zážitky. V současné době nemáme domluvený žádný společný koncert, ale pracuji na Čajkovského Valse-Scherzu a začínám studovat Brahmsův houslový koncert a Respighiho Poëma autunnale, které vyzní mimořádně právě s orchestrem, tak se třeba v budoucnu ještě nějaká spolupráce naskytne.

Co prozatím považujete za svůj největší hudební úspěch?

Když o tom tak přemýšlím, pro mě to nejsou ceny ze soutěží, ale možná více osobní okamžiky, kdy se mi podařilo ve hře na housle něčemu přijít na kloub, kdy jsem se něco podstatného naučila a pochopila a hlavně to dokázala použít, když přijdete na to, jak hrát určité místo, když pochopíte, jak můžete neuvěřitelně pracovat se zvukem, s pravou rukou, jak to udělat, aby měl daný akord kvalitní zvuk, když jsem mohla zahrát poprvé Bachovu Ciacconu a užít si, jak nádherná skladba to je…Také tam patří schopnosti pracovat s trémou, jak docílit toho, aby to byla ta zdravá tréma, která značí tu správnou dávku odpovědnosti, ale neutlumí váš výkon.

Mně dělá obrovskou radost komorní hra, a když nám pak něco vyjde a zadaří se, je to pro mě úspěch, když pochopím správně ten celek, nejen svůj part a roli v komorním tělese. Obzvláště ráda vzpomínám na dva koncerty s KSO ve druhém ročníku konzervatoře jsem hrála koncert Maxe Brucha. Věděla jsem to tři týdny dopředu a koncert jsem si moc užila. A potom ještě na podobnou spolupráci, kdy jsem hrála houslový koncert Antonína Dvořáka.

Hodně mi dala také účast na mezinárodních kurzech v zahraničí ve Francii, Německu, Anglii a Rakousku, získala jsem nové zkušenosti a jiný rozhled, potkala hudebníky ze všech koutů světa a procvičila si cizí jazyky.

Za vašimi úspěchy stojí velká dřina. Dokážete si vůbec představit život bez hraní? Netoužila jste někdy po změně?

Život bez hraní si teď moc představit nedokážu, protože i když jsem si někdy udělala volno, tak se mi pak začalo stýskat a těšila jsem se, až se do toho opět pustím, což byl účel té pauzy. Na druhou stranu si nedokážu představit život jen o hraní a nikdy jsem ani takový dlouhodobě nežila. Samozřejmě pokud se chce člověk zlepšovat, musí denně cvičit a ten pocit, když hodně cvičíte a věnujete se technice, stupnicím a caprices a jste v dobré formě a vše vám jde, je krásný, ale upřímně, tímto způsobem jsem začala pořádně cvičit až na konzervatoři, necvičila jsem jako dítě hodiny denně, měla jsem ráda více věcí. S mojí sestrou jsme se jednu dobu docela intenzivně věnovaly moderní gymnastice, hrály tenis, chodily na klavír a na výtvarku, chodily do galerií, hodně jsme četly a snažily se učit cizí jazyky. Je mi jasné, že kdybych od tří let cvičila hodiny denně, zahrála bych některé věci dřív a možná i lépe, na druhou stranu, já jsem vděčná za takové dětství, které jsem mohla prožít, za tu příležitost věnovat se více zájmům, kterou nám naši rodiče dali.

Hodně mladých lidí vystuduje jinde a do Karlových Varů se nevrátí, což je škoda. Jak vidíte svou budoucnost vy?

Nyní studuji třetí ročník HAMU a v dubnu mě čeká bakalářský koncert a následně zkoušky. Rozhodla jsem se, že půjdu od září studovat do Velké Británie, budu pokračovat v houslích a zároveň budu studovat na univerzitě jazyky. Ráda bych si trochu rozšířila obzory, získala zkušenosti v zahraničí, abych měla posléze více možností.

Traduje se, že zájem o klasickou hudbu upadá. Jak to jako hudebnice vidíte a cítíte vy?

Cítím to tak, že klasická hudba vždy měla a má své určité publikum, které je ale velice věrné a svým zájmem ji podporuje a udržuje. Není pro ni dnes typické, aby se nějaká skladba stala přes noc světovým trhákem, ale přesto, když vidím skalní fanoušky opery, jednotlivých interpretů, zpěváků, lidí, pro které je klasická hudba život a neváhají jí věnovat svůj čas, úsilí a peníze, tak věřím, že zájem o ni přetrvá i během dalších dlouhých let. Vezměte si třeba skladby J. S. Bacha, které po jeho smrti částečně upadly v zapomnění, po necelých sto letech Bacha „vzkřísil" Felix Mendelssohn-Bartholdy a od té doby zájem o Bachovu hudbu neuvěřitelně stoupal, až jsme se dostali do dnešní doby, kdy je mu mimo jiné věnován bezpočet knih, studií, prací a nahrávek a každý den se na tomhle světě pokouší obrovské množství lidí, ať už profesionálů či amatérů, interpretovat jeho skladby, pro téměř každého studenta hudby je to denní chléb, je jím inspirován jazz. Já věřím, že kvalitní a zajímavá hudba bude mít vždy své příznivce.

Když trochu odbočím od hudby, prozraďte nám, jak nejraději trávíte svůj volný čas, jaké máte koníčky?

Ve volném čase ráda sportuji, zajdu si zacvičit nebo zaběhat, když jsem doma v Karlových Varech a je sníh, tak jedeme na běžky, také moc ráda lyžuji. Jinak se teď snažím zlepšit mou angličtinu, chodím na kurz a připravuji se na zkoušku. Jednou týdně chodím v Praze pomáhat do školky jako dobrovolnice. Učím děti hru na housle v Mezinárodní hudební škole Praha (ISMFA). Ráda čtu a sleduji skandinávské filmy. Ale taky ráda uvařím nebo zajdu na dobré jídlo s přáteli.

Jaké jsou vaše plány?

Teď bych se ráda co nejlépe připravila na můj bakalářský koncert a taky si ho co nejvíce užila. Těším se na Schönbergovu Zjasněnou noc, kterou cvičíme se sextetem a první koncert nás čeká na začátku března. Pokud úspěšně zakončím bakalářské studium, tak se mohu těšit na nové výzvy, které přinese studium a život ve Velké Británii.

Autor: Alena Jeřábková

6.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Do oprav škol investoval magistrát miliony

Karlovy Vary - Zatímco si děti užívaly prázdnin, základní a mateřské školy prázdné většinou nezůstaly. Města a obce se snažily letní volno využít k jejich nezbytné údržbě a některé ze škol prošly rozsáhlou rekonstrukcí. V Karlových Varech se opravy týkaly Základní školy Poštovní v Tuhnicích a ZŠ Truhlářské ve Staré Roli.

Dáma, která štěpí Evropu

Spasitelka Evropy, jediná osobnost, jež má sílu a schopnost zvládnout problémy počínaje řeckou krizí přes Putinovy ukrajinské avantýry po nápor běženců? Či naopak hrobařka starého kontinentu, která nás vydala napospas islamistům a dovršuje zkázu západní civilizace? Názory na německou kancléřku Angelu Merkelovou, dnes zřejmě nejvlivnější ženu světa, štěpí i českou společnost.

Závěr léta je na silnicích na Karlovarsku opět rušný

Karlovarsko - Závěr prázdnin je na karlovarských silnicích opět rušný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies