Představitel písničkářského stylu, kterému se říká „městský folk“, spoluzakládá v roce 1972 písničkářské sdružení Šafrán, jehož největší sláva se datuje právě do 70. let. Původně zhudebňoval Dylanovy nebo Donovanovy melodie, záhy se však jako autor zcela osamostatnil. Později zakusil okouzlení moravskými lidovými písněmi a baladami, zejména ze sbírek F. Sušila a F. Bartoše.

Za svou čtyřicetiletou kariéru účinkoval mnohokrát ve dvojici, postupně s Vladimírem Veitem, Petrem Kalandrou, Hvězdoněm Cignerem, Vlastimilem Třešňákem, Štěpánem Rakem a Radimem Hladíkem.

Přes potíže s komunistickým režimem stihl vydat 2 LP desky a několik singlů. Roku 1977 byl obviněn z nedovoleného podnikání a bylo mu znemožněno veřejně vystupovat. V prosinci téhož roku podepsal Chartu 77 a v říjnu 1978 se vystěhoval do Holandska a usadil se v Rotterdamu.

Po listopadu 1989, kdy vystoupil na milionové demonstraci na Letenské pláni, se natrvalo vrátil do vlasti. V současné době se ve své tvorbě věnuje krajinným impresím a tyto písně nazývá souhrnně „akvarely“.