VYBERTE SI REGION

I Warned You: Mexicky od A do Ž

Redaktor Karlovarského deníku Zdeněk Hnízdil byl v lednu se svou kapelou na mexickém turné. Přinášíme první část reportu z jejich cest.

14.3.2016
SDÍLEJ:

Jedno společné foto na jedné z nekonečně rovných dálnicFoto: Archiv kapely

Přinášíme vám report z mexického turné Back To School Tour 2016 naší deathmetalové kapely I Warned You, které jsme absolvovali s přáteli, mexickou kapelou Enough Has Been Said (EHBS), a to ve dnech od 15. do 31. ledna letošního roku. Přinášíme příběh plný jak hudby, večírků, skvělých fanoušků, dětských oslav, štěstí, spaní u mexické pornoherečky, večírků, každodenního Mexika a večírků, ale i zločinu a zážitků s policií a ambasádami a večírků. Zkrátka příběh o čemkoliv jiném, než je ležení na pláži a dělání ´selfie´ u pamětihodností.

Cesta na druhou polokouli

Vše začalo v úterý 12. ledna, kdy jsme kolem druhé ráno vyjeli od zkušebny z Chodova u Sokolova směrem na pražské letiště. Málem bych náš report po téhle větě končil, jelikož mezi Bochovem a Žluticemi překvapil náš vůz kamion, který zůstal stát vinou náledí na vrcholu kopce, a to téměř neosvětlený. Náš kamarád Bery, který řídil, naštěstí celou situaci zvládl a povedlo se mu doslova proklouznout mezi stojícím nákladním vozem a tím, co se zrovna objevil v protisměru.

Po pár nadávkách a lingvisticky nepřesném klení naše cesta plynula dále. Na letišti jsme se odbavili a v přilehlých obchůdcích začali popíjet.

Po několika hodinách letu a čekání v Amsterdamu jsme dorazili do Mexico City. Let do naší cílové stanice, města Queretara, startoval kolem deváté ráno, a jelikož bylo něco po šesté večer, věděli jsme, že nás čeká dlouhá noc. Ta byla umocněna tím, že nás nechtěli pustit do vnitřních prostor letiště, a my nocovali na obřích schodech v hlavní hale hned vedle několika vchodů a pár jednonohých lidí.

Doma v Queretaru

Ve čtvrtek ráno jsme dorazili k Dariovi (kytarista a organizační mozek EHBS) domů, do Queretara. Počáteční překvapení ze života Mexičanů jsme po pár dnech už ani nevnímali. Ze začátku bylo například zřejmé, že v této zemi dopravní zákony buď neexistují, nebo jsou k nim všichni extrémně tolerantní. Auta a vozy, které by v Evropě byly už patnáct let sešrotovány, se tu proháněly bez dveří, skel a kapot. Stačilo, aby bylo kam přilepit značku a aby se stroj nějak rozjel. Podobné to bylo i s řidiči, kteří neměli problém nasávat lihoviny těsně před několikahodinovou jízdou. Samozřejmě že tu byla i spousta moderních dopravních prostředků, ale když vedle sebe stály na semaforu nový ford a cosi složené z deseti dalších aut, vyvolávalo to úsměv.

Zašli jsme na oběd a zbytek čtvrtečního dne se pak nesl v duchu příprav na večerní koncert, který nám kluci z EHBS domluvili jako rozehřívací show před samotnou tour.

První koncerty a mezičas

´Nultý´ koncert se konal v domácím Queretaru v klubu Black Dog. Měli jsme to štěstí a stali se součástí lineupu koncertu americké deatmetalové mlátičky Cattle Decapitation, která rovněž obrážela Mexiko. I když jsme celý večer otevírali, klub byl již řádně naplněn a my poprvé okusili ohlas místního publika. Koncert se povedl, a i když nás ze začátku potrápilo pár technických potíží a slabší napětí v zásuvkách, vše se nakonec vyřešilo. Po koncertě jsme začali pít a ochutnávat pravé taje Mexika, tequillu a mezcal. Párty se rozjela a po několika hodinách našli ostatní mě (autora článku) a zpěváka Mázu spící na stolech.

Následujícího rána se pak vyrazilo pro dodávku, která se na dalších několik dní stala s přestávkami naším útočištěm. Byli jsme překvapeni její velikostí. Vešel se do ní aparát i jedenáct lidí. V té době jsme také poprvé zpozorovali zvláštní fyzikální úkaz, který nás doprovázel po celý pobyt v této zemi.

Nazvali jsme jej ´mezičas´. Jedná se o časový úsek, který může nastat kdykoliv a trvá od nuly do tisíc (čehokoliv). Náš bubeník Franz to popsal jako ponoření v želé, kdy všechno vidíte a slyšíte, ale pohyb jakýmkoliv směrem je těžký, ne-li nemožný. V praxi to znamenalo následující.

Před prvním koncertem společné tour v Matehuale jsme naložili auto věcmi, zajistili barák a byli připraveni na cestu za zážitky. Ovšem zbylá šestice našich mexických kamarádů a spolucestujících začala postávat a pokuřovat na chodníku. Bavili se, smáli se, chatovali a něco si ukazovali v mobilech. Po několika minutách se najednou všichni instinktivně nalodili a vyrazilo se.

Chápali jsme, když se čekalo na promotéra, na posledního, na pizzu, ale většinou se prostě jen tak nic nedělo. Aneb byl první máj mezičas.

V Matehuale se hrálo v klubu Soul Rebels Bar. Jednalo se nejspíše o bývalý prosklený motel u dálnice. Trochu bizarní místo, přesto narvané lidmi k prasknutí. Dostali jsme nějaká piva a čekali na show. Jak náš, tak i koncert kluků z EHBS byl famózní. Lidé lezli skoro po stropě a nehorázně se kalilo a pařilo. Po skončení setu následovalo pár fotek s novými fanoušky, s kolegy z dalších kapel, tequilla a cesta na večeři za jedním z kamarádů promotéra.

Ten nás pohostil údajně v tamní mexické japonské restauraci, kde byly díry po kulkách ve zdech a pár baseballových pálek. Nicméně mejdan pokračoval s whiskey a dalším pivem. Celou dobu jsme si ze základky osvěžovali angličtinu a s přítomnými řešili hudbu, život v Evropě versus v Mexiku, kde sehnat další alkohol a podobně. Poté následoval úprk na motel, kde nám poprvé pořádně došlo, že je přeci jen leden.

Přes den 25°C a v noci šest i míň. Spaní v trenkách skončilo spolu se scvrklými penisy téže noci. Dále jsme spali a opravdu párkrát i střízliví oblečení.

Další den jsme vyrazili do Saltilla do Underground Baru. Po cestě jsme navštívili hudebniny, dokoupili struny a další příslušenství a před začátkem koncertu obhlédli město. Byli jsme z předchozí noci poněkud nevyspalí a nastydlí. Přesto na nás čekal další narvaný klub s lidmi, kteří si užívali naši muziku.

Po skončení koncertu jsme se tentokrát těšili na postel, zvláště ti nemocní z nás. Čekalo nás ale překvápko v podobě spaní na podlaze u okna, co nejde zavřít, s koupelnou bez vody a splachovacího záchodu. Mimochodem, celkově je tu voda vzácnější, takže není vždy samozřejmostí, že vůbec nějaká teče.

O tom si tu ale přečtete zase příště, v jednom z příštích vydání Deníku.

Další fotodokumentaci můžete vidět také na internetových profilech kapely I Warned You.

Autor: Zdeněk Hnízdil

14.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vodáci zamknou řeku Ohři. Letos v sokolovské loděnici

Karlovarský kraj - Vodácká sezona skončí v sobotu zamčením Ohře. Řadu let tato akce probíhala v loketském amfiteátru. Letos ale došlo ke kolizi termínů dvou akcí. 

Národní památkový ústav ocenil obnovu Hartenbergu

Hřebeny – Majitel hradu Hartenberg Bedřich Loos a Občanské sdružení Hartenberg získali Stříbrnou plaketu v rámci 3. ročníku Ceny Patrimonium pro futuro za záchranu zříceniny hradu.

Sousedské slavnosti v Tuhnicích měly premiéru

Karlovy Vary - Prvním ročníkem sousedských slavností ožilo v sobotu „náměstí" u Meteoru v Tuhnicích. O akci, kterou pořádal spolek Žijeme TUhnice, se díky dětskému křiku dozvědělo pravděpodobně celé tuhnické sídliště. Večerní promítání historických fotografií se již neslo v klidnějším tónu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies