VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jako Keltové žijí rodiče a obě děti v souladu s přírodou

Loket - Městská knihovna Loket měla na programu keltský večer – pořad Keltové: válečníci, řemeslníci, umělci, mágové. S hlavním protagonistou večera Pavlem Reichardem si povídal Vladimír Kalný.

5.2.2017
SDÍLEJ:

PAVEL REICHARD je Kelt. Je to jeho životní styl. Spolu se svou rodinou, manželkou a dvěma syny, žije podle keltských tradic, v souladu s keltskou vírou. Stejně jako Keltové se zejména snaží žít v souladu s přírodou.Foto: archiv P. Reicharda

Datum večera 31. ledna připadá na keltský svátek Imbolc. Čeho se svátek týká?
Imbolc je pro Kelty začátkem jara, svátkem počínajícího života, mláďat a dětí. Rok je pro rozdělen na čtyři období, každému vládne jeden z bohů a bohyň. Nyní přebírá vládu bohyně Brigit. Ta je patronkou léčitelů, kovářů, ochránkyní dětí a rodiček, zastánkyní opuštěných. Pro tehdejší zemědělce byl Imbolc začátkem jarních prací, začaly se chystat nástroje na orbu, rodila se mláďata domácích zvířat. Zima ustupovala, do vesnic se po nejtemnějším období vracel život. Podle zpráv římských dějepisců, kteří ale nebyli nestranní a na Kelty se dívali jako na barbary, se před Imbolcem setkávaly na posvátných místech ženy a nahé tančily kolem ohně. To sice v plánu nemáme, ale pokud na tom návštěvnice keltského večera budou trvat a knihovně nebude vadit hořící oheň uprostřed atria, můžeme rituál zorganizovat.

Jak jste se k zájmu o keltství, mohu-li to tak vyjádřit, dostal?
Vyjádřil jste to naprosto přesně – keltství jako označení přístupu k životu, ctění určitých hodnot, víry a estetiky je moc hezký a řekl bych, že trefný výraz. Cesta k němu nebyla lehká ani přímá. Jako většina mladých lidí jsem začal kolem patnáctého roku života hledat svou cestu, směr, kam se dál ubírat. Začal jsem studovat základy velkých náboženství, jejich historii a velmi mě zaujal zenový buddhismus. Po několika letech studia jsem ale zjistil, že se s ním nedokážu ztotožnit. Prostě proto, že jsem Evropan, pocházím z jiných podmínek jak přírodních, tak kulturních. Když jsem si tohle uvědomil, vrátil jsem se k základům evropské kultury. Bylo to na začátku devadesátých let, když se k nám valilo neuvěřitelné množství informací ze západu. A mezi tím i materiály o Keltech. Ty mě oslovily nebývalou silou, o to víc, když jsem si uvědomil, že keltská filozofie a víra jsou vlastně to, čemu mě v dětství učila moje babička. Tak jsem se velkou oklikou vrátil zpátky k tomu, v čem jsem vyrostl. A v podstatě dodržel keltskou symboliku kruhu.

Je toto téma váš koníček, nebo se mu věnujete i odborně?
Nejsem historik ani archeolog. Jsem prostě Kelt. Snažím se žít podle keltských tradic, v souladu s keltskou vírou. Není to tak, že bych v úterý večer přijel do Lokte, oblékl se do kostýmu a hrál si na Kelta. Jsem prostě Keltem ráno, když vstávám, jsem Keltem v práci i doma, když si hraju s dětmi. Je to životní styl. Snažím se získávat veškeré odborné informace od profesionálních vědců. Praktické poznatky, třeba ohledně řemesel, získávám tak, že si to sám zkusím. V souladu s tradicí bardů, tedy keltských dějepisců, básníků a v podstatě i žurnalistů, se snažím šířit naši kulturu dál psaním článků do časopisů, besedováním s lidmi a vystupováním s programem, který vychází z keltských tradic. Také maluji takové ty známé keltské zauzlované symboly na kameny, takže ani výtvarnou část naší kultury nezanedbávám. Jediné, co neumím, je hrát na hudební nástroj nebo zpívat. Tady přenechávám prostor povolanějším.

Vnímáte Kelty jako své předky, nebo spíše dávné obyvatele našeho území, jejichž zvyky má cenu zkoumat a oživovat?
Samozřejmě že vnímám Kelty jako své předky. Keltská kultura se formovala od chvíle, kdy se tady natrvalo usadili první zemědělci. Přes všechny dějinné zvraty a snahy o vyvrácení původní kultury ti lidé nikam neodešli, zůstali tu a jen se přizpůsobovali dění kolem sebe. Změnili několikrát jazyk, změnili vnější projevy víry, styl života, ale přežili. Jsme jejich potomci, ať si to uvědomujeme, nebo ne. A já si myslím, že bychom měli vědět, kde jsou počátky naší kultury. Je to ale spíš o víře a chuti hlásit se k nějakému odkazu. Výhodou střední Evropy je, že za své předky můžeme považovat skoro každého, kdo kontinentem prošel. Stačí si vybrat. Mně je blízká keltská kultura, proto se hlásím ke Keltům.

Čím může povědomí o keltské kultuře a zvycích obohatit člověka 21. století?
Abych v knihovně zůstal stylový, pomůžu si citátem anglického básníka George Gordona Byrona: Nejlepším prorokem budoucnosti je minulost. Zásadní pro moderní lidi může být vztah Keltů k přírodě. Keltové se snažili s přírodou žít v souladu, nechtěli ji ovládnout. S tím přišli až Římani. A keltská hudba a umění jsou jednoduše krásné. To ukazují i moderní variace. Keltská kultura není mrtvá, ale neustále se vyvíjí. I to chceme návštěvníkům keltského večera ukázat.

Autor: Redakce

5.2.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Řádění mladíka odneslo šest aut

Rozbil výlohu a k tomu šest oken u aut

Divokým prasatům se už  takto podařilo „rozorat“ trávník například v ulici Krále Jiřího.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Školy zařadily do hodin tělocviku výuku sebeobrany

Ostrov - Na dvou ostrovských základních školách byla do hodin tělesné výchovy od letošního března zařazena sebeobrana.

První se Energii postaví jihlavská Dukla

Karlovy Vary – Už není čas na výmluvy. Už není čas váhat. Jde se do boje o bytí a nebytí v extralize.

Úspěšná lyžařská sezona končí

Karlovarský kraj - Zatímco v uplynulých letech se v některých skicentrech lyžovalo až do Velikonoc, letos jsou již brány skiareálů uzavřené. Sezonu pak provozovatelé i lyžaři hodnotí kladně.

DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Už více než dvě stovky zákonů předložili současní poslanci. Sice jich protlačili jen 26, ale nesmutní z toho. Hlavně, že jsou vidět.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies