Karlovarská derniéra byla rozloučením s mladými herci a jejich vysláním do všech múzických univerzit u nás. Teď se budou dál vzdělávat ve svém hereckém umu na DAMU i na JAMU. Tímto jim přeji mnoho štěstí a spoustu úžasných rolí do budoucna.

Na jevišti se zjevil Baudelaire a Verlaine, kteří mezi sebe přijali mladého a talentovaného Rimbauda. Koláž textů nám nabídla pohled básníků na první světovou válku, ale také představila ucelený příběh, k jehož chápání není zapotřebí znát texty prokletých básníků. Naopak i zapřisáhlý odpůrce poezie si užil večer plný hořícího absintu, touhy po životě a poezii. Krásná slova a ona dekadentní Paříž. Postavy deklamují životní moudra s lehkostí vlastní mladistvé nerozvážnosti „umění slova, peníz žádný."

Hra i noc byly plné alkoholu a mužů milujících ženská těla, rozkoš, ale hlavně svobodu. To vše najednou vystřídá melancholie a smrt. Přesto je tu jistá naděje v beznaději. Přátelství, které přetrvá navěky. Pokud neznáte ani čárku z toho, co tito básníci napsali, ale znáte jejich životy, tak vás zklamu. Po zakázané lásce mezi Verlainem a Rimbaudem v inscenaci není ani stopy.

Naopak všichni básníci si užívají těla vilných Pařížanek. Naivní, idealistický Rimbaud vám nakonec radí, abyste se opili, tím jediným prý se dá ohlušit hlas času. Kromě prokletých básníků zazní i verše od Francoise Villona, který je označován za prvního z prokletých básníků, ale i Františka Gellnera.

Kdybychom chtěli říct, kdo ten večer exceloval, šlo by to jen těžko. Lounští jsou sehraní jako hodinový strojek, jehož kolečka do sebe dokonale zapadají. A jak zní jména oněch koleček? Jsou to Petr T. Pidrman, Marek K. Hochman, Daniel Zíbrt, Petr Novotný, Kateřina Volánková, Michala Benešová, Martina Čechová, Kateřina Levá a Lenka Svobodová Šťastná.

Geniální představení amatérských divadelníků, kteří svým talentem dobydou i další jeviště v zemi.