Umění výjimečného hudebníka může 19. června obdivovat karlovarské publikum při Klavírním koncertu D dur pro levou ruku a orchestr od francouzského skladatele Maurice Ravela. Koncert vznikl na výzvu klavíristy Paula Wittgensteina, který přišel v bojích 1. světové války o pravou ruku.

„Půjde o výjimečný hudební zážitek, koncert se připravoval tři roky. Za to, že Izumi Tateno vystoupí v Karlových Varech, vděčíme paní Masumi Boetcher-Muraki a jejímu kladnému vztahu k lázním. Je čestnou občankou města a v minulosti se tady podílela na vzniku Japonské zahrady," uvedl Šimon Kaňka, ředitel Karlovarského symfonického orchestru, jenž bude japonského klavíristu doprovázet. Za dirigentský pultík se přitom postaví jeho šéfdirigent Martin Lebel.

„Kdyby nebylo kontaktů a vlivu paní Muraki, která sehnala sponzora, koncert by nikdy nebyl. Prostě bychom na něj neměli peníze," poznamenal Kaňka.

Pro levorukého japonského klavíristu bude karlovarský koncert druhým vystoupením v Česku. Poprvé se tady představil v roce 1997 s Českým národním symfonickým orchestrem. To ale ještě hrál oběma rukama.

„Jsem velmi rád, že budu hrát právě Ravelův Klavírní koncert D dur. Toto dílo jsem zbožňoval už od mládí, jenomže všichni chtěli, abych hrál skladby jiných autorů. Tak jsem se k Ravelovi paradoxně dostal až poté, když jsem o jednu ruku jako klavírista přišel," uvedl Tateno.

Přestože už tento koncert hrál snad šedesátkrát, stále se mu skladba neomrzela. Hraje ale samozřejmě i jiné. Skladby pro levou ruku napsala řada významných autorů. A pro Tatena chce psát i řada soudobých japonských skladatelů.

„O jeho vystoupení je obrovský zájem. I proto je tak velký úspěch, že přijel do Karlových Varů," dodal Kaňka.

Závěrečný koncert 179. sezony v Lázních III začíná ve čtvrtek od 19:30 a záštitu nad ním převzalo japonské velvyslanectví.

VÍCE INFORMACÍ

Na neobyčejný koncert, který bude zároveň vyvrcholením letošní sezony, jste zváni do Lázní III v Karlových Varech. Začátek je v 19.30.
Středobodem tohoto výjimečného koncertu bude vystoupení japonského klavírního virtuosa Izumi Tatena, který provede Klavírní koncert D dur pro levou ruku a orchestr francouzského skladatele Maurice Ravela. Sám Izumi Tateno je klavíristou, který vládne pouze levou rukou. Záštitu koncertu poskytlo Velvyslanectví Japonska v České republice.
Izumi Tateno vystoupí s Karlovarským symfonickým orchestrem díky paní Masumi Böttcher Muraki, která sehrála roli v uzavření partnerství Karlových Varů s japonskými lázněmi Kusatsu, díky ní se zdejší lázně pyšní japonskou zahradou a která za své aktivity získala v roce 1998 Cenu města Karlovy Vary a v loňském roce byla oceněna udělením čestného občanství města Karlovy Vary. Paní Böttcher Muraki, která koncert uvede, získala pro tento koncert podporu nadace Förderverein Schloss Ronsperg e.V.
Skladatel Ravel
Významný francouzský skladatel Maurice Ravel (1875 – 1937) proslul jako jeden z čelných představitelů impresionismu. Jeho pozdní díla ale nesou výrazné stopy nastupující moderny a neoklasicismu. Klavírní koncert D dur pro levou ruku a orchestr vznikl na výzvu klavíristy Paula Wittgensteina (bratra slavného filozofa Ludwiga Wittgensteina), který přišel v bojích 1. světové války o pravou ruku. V téže době napsal Ravel rovněž Klavírní koncert G dur (pro obě ruce), obě díla jsou však velmi kontrastní. Obouruký koncert je hravý, jednoruký naopak velmi závažný. Charakter kompozice jistě ovlivnila okolnost, že si koncert objednal válečný invalida.
Paul Wittgenstein uvedl koncert v premiéře ve Vídni, a to čtrnáct let po skončení 1. světové války. Dílo je pro sólistu nesmírně obtížné. Wittgenstein si však pro premiéru tohoto koncertu upravil partituru, čímž Ravela značně popudil. Dokonce tak, že ti dva se pak už nikdy neusmířili.
Pro Wittgensteina skládali Benjamin Britten, Paul Hindemith, Alexandre Tansman, Erich Wolfgang Korngold, Sergej Prokofjev, Richard Strauss a další, pro válečné invalidy komponovali rovněž, mimo jiných, i Bohuslav Martinů a Leoš Janáček. Ravelův koncert je ze všech skladeb dílem nejznámějším a nejčastěji provozovaným.
Vynikající klavírista
Izumi Tateno je vynikající japonský klavírista, který odehrál přes tři a půl tisíce vystoupení po celém světě a realizoval stovku nahrávek. Hrál se slavnými dirigenty a orchestry, obdržel řadu cen a vyznamenání. Silné vazby má na Finsko, vystupoval při dvou japonských turné s helsinským filharmonickým orchestrem, je prezidentem japonské společnosti Jeana Sibelia, dlouhá léta působil jako umělecký ředitel Finského hudebního festivalu a Hudebního festivalu ve finském Oulu. Mimo jiná vyznamenání je také nositelem Rytíře 1. třídy Řádu finského lva.
Shodou okolností rovněž ve Finsku jej zkraje roku 2002 postihla mrtvice přímo na pódiu, když odehrál poslední skladbu svého recitálu. Následkem bylo ochrnutí pravé poloviny těla. Po houževnaté rehabilitaci se Izumi Tateno vrátil na koncertní pódia v roce 2004 a dodnes pokračuje v sólové činnosti pouze s levou rukou. I pro Tatena, stejně jako před lety pro Wittgensteina, píše řada skladatelů nové skladby.
V srpnu 2011 sklidil v Helsinkách obrovský úspěch na charitativním koncertu pro Japonsko postižené zemětřesením, kdy jeho program sestával výhradně z děl japonských autorů. V květnu 2012 zahájil velký projekt koncertů rozložených do dvou let pod názvem „Izumi Tateno festival – Hudební festival pro levou ruku".
Výjimečný repertoár
Koncert uvede skladba Maurice Ravela Náhrobek Couperinův. Ravel ve své hudbě pozoruhodným způsobem sloučil různorodé styly a vytvořil tak inovativní a jasně odlišitelný styl. U Ravela se často střídaly skladby impresionistické se skladbami osobitě „neoklasickými" – t.j. formálně vytříbenými, efektními, ve výrazu střízlivými.
Ravelovo skladatelské dílo není příliš rozsáhlé, obsahuje na sedmdesát kompozic, které ale téměř všechny dodnes setrvávají na koncertních pódiích.
Náhrobek Couperinův zkomponoval Ravel v letech 1914 – 1917 jako šestivětou klavírní suitu založenou na tradiční barokní suitě. Skladba je poctou François Couperinovi, velikánovi francouzské hudební historie. Každá věta je věnovaná některému ze skladatelových přátel, kteří zahynuli v bojích I. světové války. V roce 1919 Ravel napsal orchestrální verzi, v níž vynechal dvě věty. Právě tato verze zní dodnes z koncertních pódií. Premiéra klavírní verze se uskutečnila 11. dubna 1919 v Salle Gaveau v Paříži v provedení Margueritou Longovou. Premiéra orchestrální verze se uskutečnila v únoru 1920 v provedení Pasdeloup Orchestra, nejstaršího francouzského symfonického orchestru, za řízení dirigenta Rhené-Batona.
V originále se dílo jmenuje Le tombeau de Couperin. Dílo je chápáno jako práce popisující, co skladatel viděl a pociťoval při návštěvě Couperinova náhrobku. Slovo „tombeau" je původně vlastně hudebním výrazem populárním v 17. století, který znamenal „dílo psané jako vzpomínka".
Na závěr Symfonie č. 2 Jeana Sibelia
Na závěr koncertu zazní Symfonie č. 2 D dur finského skladatele Jeana Sibelia (1865 – 1957). Sibelius je finským národním skladatelem a zakladatelem národní hudby. Jeho postavení ve finské kultuře je obdobné postavení našeho Bedřicha Smetany.
Na rozdíl od Smetany byl však Sibelius jako národní bard uznán již ve svém mládí.
Sibelius stavěl na prvcích domácího folkloru a určitém vystižení národní povahy. Obsahově vycházel hlavně z finské národní literární památky, rozsáhlého eposu Kalevala. Severský kolorit dodávají Sibeliově hudbě dlouhodeché melancholické melodie, v rychlých plochách zemitá rytmika a také osobitá instrumentace, která využívá hlavně hlubších poloh zvukového spektra.
Sibelius skládal v několika hudebních formách od klavírních skladeb po opery a hudbu k činoherním představením, jeho celkové dílo čítá 250 opusů. Za svou slávu vděčí však především svým orchestrálním skladbám, které lze rozdělit do dvou kategorií – symfonické básně a sedm symfonií, jež tvoří pilíře hudebního odkazu dvacátého století. Do symfonické hudby vnesl nové způsoby myšlení, zralá témata klasických dob nahradil stručnějšími motivy, které se mohly tvořit a přetvářet, shlukovat nebo dělit a přesto dohromady tvořit silnou živoucí hudební strukturu.
Práci na druhé symfonii zahájil v zimě 1901 v italském Rapallu a dokončil ji v roce 1902 ve Finsku. Premiérově dílo zaznělo v provedení Helsinské filharmonie 8. března 1902 za řízení autora. Po prvním provedení Sibelius symfonii revidoval a upravená verze zazněla 10. listopadu 1903 ve Stockholmu.
Sibelius symfonii napsal v době ruského útisku finského jazyka a kultury a ve Finsku bylo toto populární dílo se svým velkolepým finále vnímáno jako příspěvek k boji za nezávislost – symfonie byla přezdívána „Symfonie nezávislosti". Symfonie se díky svým melodiím inspirovaným lidovou hudbou, působivým harmonickým přechodům a jedinečné poklidné atmosféře stala nejoblíbenější a dodnes zřejmě nejčastěji uváděnou Sibeliovou symfonií.
Karlovarský symfonický orchestr bude řídit jeho šéfdirigent Martin Lebel.