Kniha vyšla v německém originále už v roce 1995. Do češtiny ji až teď přeložil Miroslav Holeček. O vydání knihy s lesnickou tematikou se postaral místní spolek Jde o Nejdek (JoN). Kniha vypráví nejenom o Nejdku, ale také o jeho okolí.

„Zájemci si budou moci knihu koupit v sobotu 10. prosince na nejdeckém vánočním jarmarku, a to v městské knihovně, za 140 korun. Od pondělí bude k dostání v Infocentru Nejdek za 150 korun," uvedl Pavel Andrš, předseda spolku JoN. „Vzpomínky Friedricha Linharta popisují prožívání a přežívání událostí, jež následovaly po rozpadu habsburské monarchie, tragédie v průběhu druhé světové války a při odsunu Němců z českých zemí," řekl Andrš.

Friedrich Linhart se narodil roku 1903 v německé rodině ve Svitavách. Byla to doba výbušného nacionalismu, který země habsburské monarchie čerpaly z 19. století. On sám věřil od mládí v možnost rovnoprávného soužití národů v nově vzniklých státech, zejména v Československu.
Friedrich Linhart, ač Němec, vystudoval českou Vysokou školu zemědělskou v Brně. Svou kariéru započal službou ve státních lesích na Podkarpatské Rusi (Buština) a v Čechách (Brandýs nad Labem). V roce 1938 při mobilizaci československé armády plnil loajálně svou vojenskou povinnost, než ho jeho spravedlivě uvažující český představený této služby zbavil, aby ho ušetřil řešení případného národnostního konfliktu v jeho jednotce. Na lesní správě v Nejdku působil v letech 1938–1941 a 1945–1946.
Ačkoli v začlenění pohraničních oblastí k Německé říši na podzim 1938 spatřoval záchranu němectví této komunity, odmítl nabídku sloužit v německé správě protektorátu Čechy a Morava. Důsledkem toho pak následovalo jeho povolání do Wehrmachtu a nasazení na východní frontu. V posledním jeden a půl roce války sloužil Friedrich Linhart ve funkci lesníka v Generálním gouvernementu. V té době se snažil „zachránit alespoň jiskřičku uznání pro Němce". Snažil se, jak jen mohl, chránit své spolupracovníky před SS a Gestapem. Ještě v roce 1968 si jeho někdejší polský podřízený vzpomněl: „Zachránil mnoho lidí z koncentračního tábora Majdanek u Lublinu s odůvodněním, že nutně potřebuje pracovní síly pro lesní práce."
Po roce 1946 žil v německém Bavorsku, v roce 1962 se stal vedoucím Vrchního lesního ředitelství Řezno. V 60. letech 20. století udržoval kontakty s pracovníky lesních správ ze západních a jižních Čech. Friedrich Linhart zemřel v září 1987 na následky úrazu v plaveckém bazénu.
Friedrich Linhart prožil události, jež následovaly po rozpadu habsburské monarchie, tragédii v průběhu druhé světové války a při odsunu Němců z českých zemí. Ukazuje se, že vlastní přežití je také závislé na chování vůči jiným lidem. Bylo správné posadit se k jednomu stolu s pochopy SS a Gestapa a dát si s nimi pivo, aby člověk zachránil jejich potencionální oběti, anebo to byla služba vražedné mašinerii? Jak bychom se dnes zachovali my v podmínkách diktatury a genocidy?

Úryvek z vydávané knihy

Roku 1941 byl Dr. Gärtner personálním referentem německé lesní inspekce v Praze. Během zasedání ke mně přišel a požádal, abych šel do Prahy. Řekl: „Nutně potřebujeme na vyšších místech lidi, kteří ovládají češtinu. My, říšští Němci, nevíme, co se kolem nás děje, o čem spolu Češi mluví. Pro začátek si můžete vybrat buď místo referenta na ústředí v Praze, nebo zástupce některého českého ředitele lesního ředitelství." Prolétlo mi hlavou – spravedlnost musí být. Němci pociťovali 20 let své násilné připojení k Československu jako nespravedlivé a odsuzovali jej. Nemůžu teď jako slušný člověk schvalovat, že Němci přepadli zbytek Čech, ani to, co tam provedli a provádějí. Jak bych vypadal v očích světa, kdybych teď šel do protektorátu jako německý lesní dozorce! Odmítl jsem tu lákavou nabídku bez delšího uvažování. „Pak budete asi povolán k Wehrmachtu. V protektorátu byste měl to místo až do konce války jisté," řekl na to Dr. Gärtner.