Co tvoje začátky, Andreo, jak to vše probíhalo?

Lásku k hudbě a rytmům mě začali učit už v pěti letech, kdy jsem v mateřské škole chodila do tanečních. Poté mě to všechno nějak chytlo. Nyní jsem zpěvačka, ale když jsem byla mladší, studovala jsem ještě hru na violoncello a akustickou kytaru. A láska k instrumentům mě nepřešla ani teď, kdy občas ráda sedám za piano.

Jakému hudebnímu stylu se tedy coby zpěvačka věnuješ nejvíce?

Nejvíce se zaměřuji na lidovou hudbu, a to hlavně maďarskou. Mám ale ráda také irský, balkánský, turecký nebo český folklor. Věnuji se ale také projektům zaměřeným na world music. Jeden takový máme teď v Praze a jmenuje se Fililibi.

Pokolikáté jsi v České republice? Jak dlouho se tu zdržíš?

Sice jsem v Karlových Varech poprvé, Česká republika však pro mě neznámá není. Navštěvovala jsem ji ještě jako Československo a mám to tu ráda. Češi a Maďaři si jsou velmi podobní. Máme podobnou středoevropskou kulturu, mentalitu, a navíc jsou oba národy velmi muzikální. Procestovala jsem spoustu zemí Evropy, a i když se to možná někomu nezdá, Češi se stále hodně a rádi usmívají. Momentálně jsem tu kolem půl roku a asi za dva týdny se vracím domů do Maďarska.

Jak vypadá tedy tvá pěvecká dráha? Hudba tě uživí?

Ano, a jsem sama sobě manažerkou a nemusím se starat o kariéru. Zpívám v hotelech i na soukromých akcích a mám ráda i jen tak vyjít s kůží na trh a zazpívat na ulici. Zároveň vystupuji také na velkých koncertech u nás doma a podobně. Mohu všechno a nemusím nic. Vše se takto rozběhlo až po mém dávném rozchodu s přítelem, kdy jsem si řekla, že mohu dělat, jen co mě baví.

A plánuješ další cestu do Karlových Varů?

Pravděpodobně se tu ukážu na mezinárodní filmový festival, anebo na Karlovarský folklorní festival. Jsou to jedinečné akce, plné života, lidí, hudby, poznání a další kultury.

Pokud si tě budou chtít čtenáři vyhledat, poslechnout si něco od tebe, kde a co mají hledat?

Za svou dráhu jsem vydala už dvě alba čistě a capella, tedy jen s mým hlasem, bez nástrojů. Jedno s maďarskou folkovou kapelou a jedno ve stylu new age, co bych přirovnala stylově k hudbě zpěvačky Enya. Tyto skladby spolu s dalšími z mých projektů mám pak na svých stránkách www.AndreaGerak.Club. Lidé si zde mohou poslechnout i náš projekt Fililibi, kde zpívám s maďarskou houslistkou a českým perkusistou.

Blížíme se k závěru, Andreo, prozraď nám tedy, co tě čeká v těchto týdnech a měsících?

Plánů mám spousty. Ráda bych letos více vystupovala s akordeonistou Tomášem Podroužkem, se kterým máme asi desetiskladbový program. S ním jsem hrála například v Galerii Café Loket. Dále bych se chtěla více věnovat Fililibi a pak uspořádat pár koncertů s mými hudebními přáteli z Maďarska nebo Švédska, kde jsem také roky žila.

Vedle lidové hudby už také více a více skládám, takže mám ´v šuplíku´ materiál asi na pět dalších alb. Uvidíme, zda se tedy něco z toho natočí. Dále bych se chtěla věnovat mému dalšímu velkému koníčku a tím je focení.