Stabat mater je rozměrné desetidílné oratorium, které znamenalo počátek Dvořákovy světové slávy. Latinské verše textu Stabat mater líčí biblickou scénu ukřižování Krista pohledem matky, které na kříži umírá její syn. Za autora textu je považován františkánský mnich, Ital Jacopone da Todi (1230-1306). Text inspiroval ke zhudebnění řadu z nejznámějších skladatelů, ať to byli Palestrina, Pergolesi, Haydn, Rossini nebo Verdi.

Antonín Dvořák se zabýval tímto námětem již delší čas. Ale skutečným impulzem ke kompozici se stala úmrtí jeho dětí.

Nejdříve v roce 1877 zemřela nešťastnou náhodou jedenáctiměsíční Růženka a po necelých čtyřech týdnech, v den Dvořákových narozenin, syn Otakar. Třetí, Josefina, zemřela již o dva roky dříve, dva dny po narození. A tak se v tomto osudovém čase, vrátil Dvořák k rozepsanému dílu o utrpení matky, aby je dokončil. Skladba má deset částí a je ve skutečnosti výrazným dokladem autorovi zbožnosti.

Premiéra Stabat mater v prosinci 1880 měla mimořádný ohlas. Následovala provedení v Brně s Leošem Janáčkem za dirigentským pultem, v Budapešti a slavné uvedení 10. března 1883 v Londýně, v zemi se silnou tradicí oratorních děl. Anglický úspěch byl tak velký, že k dalšímu provedení o rok později v Royal Albert Hall byl pozván jako dirigent sám Antonín Dvořák. Dílo se rázem rozletělo do celého světa. Oratorium Stabat mater pro svoje mimořádné hudební, lidské a duchovní hodnoty patří k nejoblíbenějším a častým provozovaným dílům Antonína Dvořáka.

Po uvedení v Londýně v roce 1884 Dvořák napsal 14. března svému příteli V. Urbánkovi: „…V pondělí byla první zkouška se sborem v Albert Hall, ohromné budově, v níž se může pohodlně směstnat až 12 tisíc lidí! Jak jsem se objevil u pultu, byl jsem uvítán hromovým, dlouhotrvajícím potleskem, uplynulo drahně času, než opět trochu klidu nastalo. Byl jsem hluboce dojat tak srdečnou ovací, že jsem ani promluvit nemohl a také by to nebylo nic platné, poněvadž by mi nikdo nerozuměl… Musím v krátkosti naznačit, jak silný je orchestr a sbor… Sopránů je 250, altů 160, tenorů 180 a basů 250. V orchestru 24 prvních houslí, 20 druhých, po 16 viol, violoncell a kontrabasů. Při koncertu hned při vstoupení byl jsem od obecenstva čítajícího 12 tisíc hlav bouřlivým potleskem přijat… Dopadlo to tak, že si ani lépe přát nemohu. Ze všeho jsem nabyl přesvědčení, že nyní nastává pro mne zde v Anglii, nová a bohdá šťastnější doba, která, jak doufám, vůbec českému umění ponese dobré ovoce…“

O týden později napsal svému otci: „…Milý, drahý tatínku! Vaše psaní jsem dostal a těšilo mě to velmi, že jste si na mne také vzpomněl! Kdo by si to pomyslil, že daleko za mořem, v tom ohromném Londýně jednou v životě, také až sem se dostanu a že zde takové triumfy, jako málokterý cizí umělec zažiju…“

Kromě Karlovarského symfonického orchestru se na mimořádném koncertu v sobotu 26. července v Grandhotelu Pupp setkáme se sborem (smíšený jihokorejský ze Soulu a český z Prahy), sólisty a dirigentem Young Chul Choiem, ředitelem oratorní konzervatoře a iniciátorem koncertu, rovněž ze Soulu. V Karlových Varech jsme se setkali s panem Young Chul Choiem v listopadu minulého roku, kdy byl odborným porotcem, ale také sponzorem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.

Sobotní koncert bude reprízován v pražském Rudolfinu v úterý 29. července večer. K hudebním zajímavostem tohoto týdne patřilo 114. výročí kontinentální premiéry Dvořákovy „Novosvětské“ Lázeňským orchestrem a dirigentem A. Labickým 20. července 1894 v Poštovním dvoře.

(red)