VYBERTE SI REGION

Mám krásné role a také milé lidi kolem sebe, říká Tomáš Savka

Karlovarský kraj - Tomáš Savka je český sólový a muzikálový zpěvák, finalista soutěže Česko hledá SuperStar. Rád se vrací do rodného Horního Slavkova

23.2.2016
SDÍLEJ:

Tomáš SavkaFoto: Lenka Hatašová

Miss Saigon, Bídníci, Golem, Angelika, Tři mušketýři, Dracula, Baron Prášil, Osmý světadíl, Pomáda, Evita, Jesus Christ Superstar, Robin Hood, Romeo a Julie a další známé muzikály. Dále Big band Felixe Slováčka, zpívání s Big bandem Hudby Hradní stráže a Policie ČR, Shakespearovské slavnosti, hraní v seriálech a také držitel prestižní Ceny Thálie 2014 za roli Che v muzikálu Evita.

Pod všemi výše uvedenými rolemi a úspěchy je podepsán Tomáš Savka. Český sólový a muzikálový zpěvák, který vyrůstal v Horním Slavkově a sousedním Krásně. Hudební základy získával a svůj talent rozvíjel ve slavkovské umělecké škole. I ve studiu pokračoval na gymnáziu v nedalekém Sokolově. Hvězda, která vyšla na západě, se do rodného kraje ráda vrací a vzpomíná na své dětství. Zároveň nám ale zpěvák poodhalil něco ze svého soukromí a nastínil plány do budoucna.

Pocházíte z Horního Slavkova, kde jste i vyrůstal. Co se vám vybaví při vzpomínce na dětství?
Mám rád Slavkov, pamatuji si, když mi bylo pět šest let, že jsme s mámou v létě jezdili na koupák na babetě. Já seděl na nosiči, i když se to, myslím, nesmělo. Bylo to dobrodružství.

Kam jste chodil do školy, jak jste trávil volný čas?
Mám to trošku složitější. Když mi bylo asi pět let, děda dostavěl dům v Krásně, což je asi 4 kilometry od Slavkova, takže jsem pendloval mezi Krásnem a Slavkovem. Do základní školy jsem chodil ve Slavkově, často jsem ale z Krásna dojížděl, a naopak, po škole se zase vracel do Krásna. Vlastně největší rivalita byla mezi Kráseňáky a Slavkováky, v té době jsem se považoval víc za Kráseňáka. A byl jsem hrdý na to, že po škole sednu na autobus a odjedu do Krásna.

Co dělali v té době vaši rodiče?
Máma pracovala na Stasisu, to byla strojírenská fabrika ve Slavkově. Vlastně ani nevím, jestli dneska ještě funguje. S tátou jsem nevyrůstal, odstěhoval se v mých asi třech letech do Švýcarska. Dnes tam k němu občas jezdím na návštěvu a odpočinout si.

Koketoval jste už tehdy s muzikou, zpěvem?
Asi ve čtyřech letech mě máma dovedla do hudebky, měli jsme tam známého, tedy vlastně moje babička byla kolegyně a kamarádka manželky ředitele hudebky ve Slavkově pana Zdeňka Rybáře, ony obě byly ředitelkami mateřských škol. Tak se to nějak sešlo, a protože se u mě objevil jakýsi hudební talent nebo nadání, šel jsem se ukázat. U pana Rybáře jsem se tedy začal učit na housle. Měl spoustu skvělých žáků, starších a zkušenějších, než jsem byl já. Ti později vystudovali konzervatoř, ať už to byl jeho syn Radek, nebo například Dalibor Kaplan. Obdivoval jsem je a byla radost, byť do počtu, ale přece, vedle nich sedět v orchestru a poslouchat a učit se od nich. Po nějaké době pan Rybář umřel a já přešel k dalšímu skvělému pedagogovi nejdřív do Bečova a potom do Toužimi, k panu Jiřímu Ullmannovi, kde jsem se učil na housle až do svých patnácti let. Stála přede mnou volba jít na konzervatoř studovat dál housle, nebo studovat na gymnáziu.

Jak to dopadlo?
Vyhrálo gymnázium v Sokolově, díky mojí mamince, která mě připravila na přijímačky. Housle jsem tedy odložil a začal studovat. Ovšem hned v prváku jsem zjistil, že náš gympl má partnerskou školu v Německu. Šlo o hudební Max-Reger-Gymnasium v Ambergu v Bavorsku. Jednou jsme tam hostovali s hudebním číslem a já se do té školy tak zamiloval, že jsem si do půl roku opravil špatnou známku z němčiny a přihlásil se do programu EU Gatschüler. Dostal jsem se tedy do jednoročního studijního programu a začal studovat v Německu. Bylo to skvělé, protože měli vlastní sbor a orchestr. V Německu jsem vlastně začal zpívat. Chodil jsem v rámci programu na sólové hodiny zpěvu. Po roce jsem se vrátil na sokolovské gymnázium do druháku a dostudoval jsem. Jsem vlastně jeden z mála studentů, co studovali pět let, aniž by propadli.

Až poté přišla konzervatoř?
O pět let později jsem udělal přijímačky na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a pod vedením profesorky hlavního oboru, operní pěvkyně paní Livie Ághové, jsem vystudoval šestiletý obor muzikál, zakončený absolutoriem. Takže jsem dneska vlastně diplomovaný specialista ve zpěvu s oprávněním učit na základní umělecké škole nebo na konzervatoři.

Byl jste finalistou soutěže SuperStar. Kdo vás do ní přihlásil?
Do SuperStar mě přihlásila má tehdejší přítelkyně. Já tu soutěž znal z Německa, proběhla její první řada, když jsem tam studoval. U nás v republice šlo do té doby akorát Carusošou a DoReMi, ty pro mě nebyly zajímavé. Říkal jsem si, že bych soutěž, která stojí za to, rád vyzkoušel.

Co se dělo po soutěži? Popište nám pocity kluka z malého městečka, kterého najednou každý zná?
Popsat to, co se dělo po soutěži, je dost složité. Shrnul bych to asi jako velikou euforii. Představte si třeba situaci, že jedete metrem po eskalátoru, dolů a vzhůru jedou lidé, co zrovna vystoupili z vlaku, a když je míjíte, tak se každý, ale opravdu každý jeden otočí, protože vás pozná. Ten rok po soutěži je něčím nezapomenutelný. Já byl naprosto bezstarostný, mladý, spokojený a velmi dobře placený. Měl jsem pocit, že tenhle stav bude trvat věčně. To, že vlastně vůbec nic neumím, že zase začínám od začátku, že přijdou i hubenější roky, to jsem tenkrát vůbec netušil.

Pak přišel zlom?
Po dvou letech od SuperStar přišla druhá řada, hned nato další talentová soutěž na jiné TV stanici a najednou bylo tzv. přesuperstárováno. Začali jsme se my „superstáři" stávat pro společnost nežádoucími. Najednou jsem skoro neměl práci a ani směr, nebo smysl života, chcete-li. Vlastně jen divadlo a konzervatoř mě udržely na nohou. Divadlo bylo od začátku mou láskou a jen díky divadlu jsem se rozhodl jít na školu, protože jsem pochopil, že bez profesionálního vedení to dál nepůjde.

Na jaké úspěchy jste dnes pyšný? Co byla největší dřina?
Já za svůj největší úspěch vlastně beru především mou povahu, práci a cílevědomost. To, že můžu dělat práci, která mě baví a naplňuje. Nechci se vychloubat, nebo si fandit. Beru to, jak to přichází a odchází. Mezi tímto procesem je stav, kdy to „je" , a ten miluji. Užívám si každé představení, každé vystoupení, snažím se jít s divákem. Ocenění a podobné záležitosti jsou milé, ovšem s nimi má práce nepřibývá ani nepadá.

Vracíte se do rodného města, kraje na vystoupení?
Občas zpívám v Sokolově v divadle s Big bandem Hudby Hradní stráže a Policie ČR, u nich jsem vlastně zaměstnaný jako sólista. Hrozně mě to s nimi baví, jsou to výborní muzikanti. Ve Slavkově a Krásně jsem vlastně sólově od soutěže ještě nevystoupil. V Krásně jsme tedy domluvení na vystoupení v rámci letních slavností města a ve Slavkově jsem ještě nevystupoval, zatím nepřišla žádná zajímavá nabídka. Měl jsem tam možnost vystupovat na halfplayback, ale ten já nedělám, vždy si s sebou beru minimálně tři muzikanty, aby to za něco stálo a nějak vypadalo.

A soukromě se vracíte? Co vám nejvíc chybí z rodného Slavkova či Krásna, kde jste vyrůstal?
Soukromě se vracím, to je jasné, navštěvuji mámu ve Slavkově i babičku a dědu v Krásně, ovšem vzhledem k mé vytíženosti je to čím dál tím méně. Velice rád si zajdu s mámou do lesa, příroda mi chybí po odstěhování nejvíc.

Kde nyní vlastně žijete?
Žiji v Praze se svou ženou, dětmi a psem, ovšem spoustu času trávím v Ostravě, kde jsem zakotvil v Národním divadle moravskoslezském. Tam je mi moc dobře, mám tam krásné role a jsou tam milí lidé. Navíc je to taky hornické město jako Slavkov.

Na čem momentálně pracujete? Na co se mohou vaši fanoušci těšit?
Momentálně připravujeme v Ostravě představení Jesus Christ Superstar. Tam hraju Piláta Pontského. Premiéru má 17. března, zároveň v NDM hraju ve třech představeních (Evita, Sunset Boulevard a Ples v Opeře). V létě se objevím v Shakespearovských slavnostech také v Ostravě, ovšem s těmi se jezdí, takže budeme hrát v Praze, Brně a asi i v Bratislavě, na to se těším moc. Jinak jezdíme s Hudbou Hradní stráže a Policie ČR po celé republice s programem a v dubnu s tímto úžasným tělesem budu točit desku, zároveň hraju ještě v Praze v Divadle Kalich ve třech krásných představeních (Osmý světadíl, Pomáda a Atlantida).

Autor: Roman Cichocki

23.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Karlovy Vary chtějí příští rok utratit přes miliardu

Karlovy Vary - Přestože Karlovy Vary chystají rozpočet na příští rok jako vyrovnaný, město počítá i s účetním schodkem.

Do sopky se kopne i příští rok

Cheb – Vyhloubit několik metrů dlouhou štolu a nechat širokou veřejnost nahlédnout do chřtánu vulkánu. To je projekt, na kterém už několik měsíců pracuje Geofyzikální ústav Akademie věd v Praze. Geologové už dokonce část bývalé štoly z 19. století v Komorní hůrce vyhloubili. Nyní už je jasné, že projekt bude zdárně pokračovat i v příštím roce, kdy na něj Akademická rada Akademie věd věnuje dalších 200 tisíc korun.

Stavbyvedoucímu hrozí trest kvůli úniku plynu

Karlovarsko - Až pětiletý trest vězení hrozí třiačtyřicetiletému stavbyvedoucímu za to, že nezajistil odborné vytyčení místa vedení středotlakého plynového potrubí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies