První letošní výstava v Becherově vile nese název Sklo - Sklu - Sklem

Název projektu v češtině a v němčině není úplně shodný, každopádně se jedná o výstavu výsledků stejnojmenného workshopu ve sklárně Lamberts ve Waldsassenu, který se uskutečnil loni v říjnu. Tento workshop inicioval Detlev Bertram, německý výtvarník, žijící řadu let v českých Hranicích u Aše.
Hlavním organizátorem se stal galerista Hans – Joachim Goller ze Selbu, který s karlovarskou Galerií umění dlouhodobě spolupracuje. Také proto byla spolupráce s novou pobočkou galerie v Becherově vile od prvopočátku logickým konceptem a základem česko – německé spolupráce, které vyhovovala i poloha sklářské hutě poblíž českých hranic.

Z příhraničních regionů pozvali organizátoři k účasti tři české a tři německé výtvarné umělce, nikoli však sklářské profesionály. Nechtěli připravit akci, která by byla pouhou „zastávkou“ pro rutinní skláře. Záměrem bylo umožnit poznání nového materiálu kreativním autorům, kteří do sklárny přijdou nezatíženi předchozí praktickou zkušeností. Ke zprostředkování vzniku děl, autorských přístupů i celkové atmosféry sklárny byli k projektu přizváni také tři fotografové a jeden filmař, po dvou z každé strany hranice. Za českou stranu to byli malíři Varvara Divišová, Jan Samec a Jan Tichý, fotografové Hana Olišarová a Zbyněk Illek; Německo zastupovali designéři Anna Albert a Harald Beierl, malíř a ilustrátor Detlev Bertram, fotografka Katrin Horn a filmař a dokumentarista Alexander Schrott.

Výtvarníci měli k dalšímu zpracování finální produkt waldsassenské sklárny, tradiční hutně foukané sklo. Skleněné tabule s různorodou strukturou a charakterem mohli řezat, lepit, pískovat a brousit. Ať už zvolili jakoukoli metodu, šlo vždy o zpracování skla takzvaně „za studena“. Zúčastnění autoři záhy objevili překvapivé možnosti nové technologie, upravovali své původní návrhy a radili se s odborníky z hutě i mezi sebou. Ačkoli některé postupy a výsledky byly přitažlivě inspirativní, výtvarníci se snažili uchovat si každý své vlastní výrazové prostředky.

Detlev Bertram realizoval své předem připravené prostorové koncepty a experimentálně laboroval se zrcadlením, prosvětlováním skla a zabarveným světlem, Anna Albert v tichém soustředění pojednávala barevné plochy rozdílných tabulí subtilní kresbou plnou křehké imaginace a Harald Beierl gravíroval pískováním drobné formáty razantně stylizovanou zkratkou s optimistickými motivy lidských postaviček, žebříků, domků a nebeských těles.

Varvara Divišová využila, podobně jako Jan Samec, postupné pískování barevných ploch k tomu, aby v takto pojednaných sklech objevili expresivně zjednodušené krajiny, u druhého z autorů ještě radikálněji abstrahované. Malíř Jan Tichý stejnou technologií vytvářel monochromní kompozice „architektur“, tedy stereometrických těles s iluzivně podanou perspektivou a sugestivním výrazem.

Ani fotografové nezůstali jen u dokumentu. Prostředí sklárny, oheň, skladba barev, struktura a reflexy skla, to vše je inspirovalo k autorským výpovědím, někdy až na samé hranici rozpoznatelnosti původního námětu, jako například v minimalistických monochromech Hany Olišarové. Katrin Horn se zaměřila na barevné struktury materiálů či probarvené odlesky. Zbyněk Illek se oproti fotografkám v řadě snímků orientoval na dramatičtější záběry diagonálních reflexů skla. Autorské celky vybraných fotografií se staly součástí výstavy. Nad rámec plánované dokumentace pracoval i Alexander Schrott, který originálním způsobem sestříhal své filmové sekvence z workshopu a oživil tak film, jímž návštěvníkům výstavy sugestivně prezentuje práci a postupy umělců i názory všech zúčastněných.

Výstavní soubor obsahující více než čtyři desítky vystavených děl dokladuje intenzivní zaujetí a pracovní nasazení participujících umělců i fotografů a budiž jim za to dík. Poděkování však patří i hlavnímu organizátorovi akce, Hans-Joachimu Gollerovi a vedení sklárny v čele s Reinerem Meindlem, rovněž i všem ostatním pracovníkům sklárny, kteří pro neobvyklé nápady i nepraktické snažení měli pochopení. Představené výsledky jsou však důkazem nejen tvůrčích schopností umělců, ale i poctivého úsilí a přátelského ovzduší celého projektu, překračujícího hranice a jazykové bariéry.

Výstava v Becherově vile potrvá do 9. dubna.⋌

(js)