Patnáct let působil v Symfonickém orchestru hl.m. Prahy FOK, z toho posledních pět let jako ředitel. Poté byl pět let ředitelem Českého centra v Bruselu, kde mimo jiné organizoval desítky kulturních akcí a většinu doprovodných kulturních akcí předsednictví České republiky u Evropské unie.

Předtím než zamířil do Karlových Varů, strávil čtyři roky jako vedoucí mise Arcidiecézní charity Praha v Zambii a Ugandě.

„Práce pro symfonický orchestr je práce, kterou mám rád, kterou chci dělat, a zcela primárně pro mne není důležité, v jakém místě. To, že jde zrovna o Karlovy Vary, je pro mne bonus, protože je to úžasné místo," říká Polívka.

Vy jste před výběrovým řízením na místo ředitele KSO strávil čtyři roky v Africe, navíc mimo obor. Co jste ve chvíli, kdy jste se hlásil do výběrového řízení, o KSO věděl?

Karlovarský symfonický orchestr jsem předtím viděl už před řadou let, takže jsem se ptal známých, které samozřejmě v branži mám, a všichni o orchestru mluvili velice pěkně. To bylo velmi příjemné překvapení. A návštěva závěrečného koncertu minulé sezony, kde hrál s orchestrem Václav Hudeček, mi potvrdila, že orchestr je na velmi dobré úrovni. Navíc je tu nový sál v Grandhotelu Ambassador Národní dům, což ve spojení s uměleckou úrovní orchestru na mě působí velmi pozitivně.

Neměl jste trochu obavy z negativních věcí v orchestru, o kterých se v poslední době psalo mnohem více než o tom, jak je orchestr dobrý? Přece jen tyto informace vytvářely jiný obraz orchestru…

Tyto informace mě výrazně nerušily. Myslím si, že podobné záležitosti jsou většinou nějakým způsobem řešitelné a záleží jen na komunikaci. Samozřejmě často může jít o osobní zaujatosti lidí vůči sobě, které se odstraňují obtížně. Když ale diskuse nepomáhá, musí nastoupit i jiné způsoby řešení, a jsou-li nutné, je třeba je provést.

S čím k orchestru přicházíte?

Samozřejmě bych rád, aby se orchestr mohl dále umělecky zlepšovat. Dramaturgie a image orchestru, to jsou věci, do kterých bych chtěl nějakým způsobem určitě zasahovat. Ale především se musím důkladně informovat, se všemi si promluvit, protože do vnitřního chodu orchestru nevidím.

S některými lidmi jsem již mluvil, sešli jsme se mimo jiné s šéfdirigentem Janem Kučerou a z našeho rozhovoru jsem měl velmi dobrý dojem. V úplně první fázi si ale musím důkladně pročíst rozpočet, bude třeba řešit nějaké vnitřní administrativní záležitosti. To jsou věci, kterými se budu zabývat primárně, vedle stavu orchestru po „vztahové" stránce. Po prostudování rozpočtu budu následně hledat případné další možnosti financování orchestru, i pro větší akce, kterými se orchestr bude dál zviditelňovat a prezentovat. To jsem vždycky dělal rád a byl jsem v tom poměrně úspěšný, i když se samozřejmě situace za několik uplynulých let změnila.

Dovolte trochu osobní otázku. Proč jste se přihlásil do konkurzu na místo ředitele symfonického orchestru? Stýskalo se vám po hudbě, respektive činnosti s hudbou spojené?

Cítím, že tato práce je tím, co snad do jisté míry umím, velice mě baví a mám ji rád. A věřím, že jí mohu ještě něco dát. Když jsem odcházel z FOKu, už jsem byl trochu unavený. Byla to dlouhá doba, během níž jsem tam prožil tři periody od vedoucího koncertního jednatelství přes manažera po ředitele.

To se ale v čase mé „odluky" změnilo, a navíc mě velice přitahuje práce na oblastech, na rozdíl od Prahy, protože v ní shledávám daleko více smyslu. Mám pocit, že v regionech mají lidé ke „svému" orchestru a dění s ním spojenému, a samozřejmě i k dalším kulturním aktivitám, takový „rodinnější" vztah. Člověk pak díky tomu má pocit většího smyslu toho, co dělá. (lev)