Město se vyzdobilo, v říčce Teplé vyrostly barevné poutače na jednotlivé filmy s cizojazyčnými nápisy, podnikatelé jásají, hotely jsou plné k prasknutí a mladí „baťůžkáři“ zaplavují ulice.

Zájem o filmy bude jistě tradičně veliký, po městě uvidíme návštěvníky s akreditačními cedulkami a filmoví protagonisté budou trávit dlouhé hodiny a dny jak na prezentacích, tak na nočních radovánkách. To všechno k festivalu patří. A je toho mnohem víc… to přece každý Karlovarák dobře zná.

Ale chtěl jsem vzpomenout léta, kdy MFF měl trochu jiný ráz a to hlavně proto, že to byla příležitost zhlédnout alespoň něco z toho „prohnilého kapitalistického světa“. Mlátila s námi tenkrát puberta a vidět film „ze Západu“, to bylo pro dospívající mládež NĚCO.

A nejen filmy byly to, co nás na festivalu lákalo. Před hotelem Moskva (jak tehdy na dlouhá léta komouši přejmenovali Grandhotel Pupp) parkovala auta „ze západu“. Bylo to pro nás něco úžasného! Pamatuji, jak jsme soutěžili, komu se podaří vyfotit to nejatraktivnější. Dnes by to působilo komicky, vidět pobíhat mladé lidi s bakelitovým fotoaparátem značky „Pionýr“. Ale tenkrát? Měl jsem vypůjčený takový ten poválečný foťák, co se musel otevírat jako harmonika, ale snímky dělal docela dobré.

A tak mám dosud ve svém „archivním kufru“ několik fotografií z Karlových Varů z doby začátků konání MFF. Z těch fotografií samozřejmě dýchá určitá nostalgie, ale to je asi proto, že jsme tehdy byli mladí.

Podařilo se mi tenkrát zachytit právě před hotelem Moskva pozdější manželku herce Jana Třísky, mladinkou herečku Karlu Chadimovou. Musím se přiznat, že jsem ji tehdy neskonale miloval. A také herce Miroslava Horníčka, který pro tehdejší nezapomenutelné Festivalové vteřiny právě natáčel rozhovor s jakousi atraktivní herečkou, jsem vyfotografoval. Pana Horníčka si pamatuji i z tehdejší plovárny na přehradě v Březové, kam se tehdy jezdívaly hvězdy filmového plátna „jako koupat“.

Na filmy se chodilo téměř výhradně do letního kina – to je ta ruina areálu asi kilometr za Puppem proti proudu řeky Teplé naproti hotelu Richmond, pokud někdo z mladší generace náhodou neví. Sehnat vstupenky bylo obtížné a pro nás kluky navíc finančně složité. Ale to nás neodradilo. Z Tuhnic jsme vyráželi pozdě odpoledne do lesa tak, abychom se „vynořili“ z lesního porostu právě nad letním kinem. Bylo důležité dosáhnout včas okraje porostu a obsadit ty nejpříhodnější větve na stromech, ze kterých jsme zaklíněni sledovali ty „západní kapitalistické“ trháky. Takto jsem například zhlédl „Motýlka“ (Papillon) se Steve McQueenem, a Dustinem Hoffmanem. Bylo to náročné, protože film běžel v původním znění a titulky z té dálky nešlo rozeznat, ale to dobrodružství s tímto způsobem sledování filmů spojené není v mých vzpomínkách ničím nahraditelné.

Dneska mne už festival „netáhne“. Je však prima, že město oživne a mládí z celé republiky naplní jeho ulice. Oni ti mladí jsou možná větší ozdobou, nežli některé z promítaných filmů. A jedno je jisté: při festivalu prožívají svá dobrodružství – sice jiná, než byla ta naše, ale určitě neméně vzrušující. To je prostě výsada mládí.

Petr Chalupa