VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bez spolupráce s regionem nelze hornický byznys dělat

Karlovarský kraj - Těžební společnost Sokolovská uhelná patří mezi klíčové firmy v Karlovarském kraji, ať už z pozice největšího zaměstnavatele i ekonomicky nejsilnějšího subjektu. Ačkoliv k tomu vedení společnosti nikdo nenutil, už při privatizaci přislíbilo, že jako regionální firma bude podporovat rozvoj Karlovarského kraje. Ať už sponzorskými aktivitami nebo tím, že se bude chovat tak, aby zajistila práci pro tisíce lidí a tím udržela sociální stabilitu. Svým slibům majitelé firmy stoprocentně dostáli a Sokolovská uhelná tak představovala v uplynulých letech společnost, které pojem společenská odpovědnost není cizí. A odpovědně se k regionu chová rovněž v době, kdy se zhoršilo ekonomické prostředí. Na dané téma jsme hovořili s předsedou představenstva Sokolovské uhelné ing. Jiřím Pöpperlem.

17.11.2013 1
SDÍLEJ:

Předseda představenstva Sokolovské uhelné Jiří PöpperlFoto: Foto Deník

Jedním z řady měřítek hodnocení úspěchu či neúspěchu jakékoliv firmy je, jak se dokáže postarat o své zaměstnance a zda jim dokáže zajistit práci a tudíž i výdělek. Jak se v této oblasti daří Sokolovské uhelné, když těžba uhlí postupně klesá?

Od vzniku Sokolovské uhelné v roce 1994 počet zaměstnanců postupně klesá. Při doprivatizaci v roce 2004 měla společnost kolem 5200 lidí, letos v srpnu to bylo zhruba 3829 zaměstnanců. Dalších 251 lidí pracuje v dceřiných společnostech. Ke konci roku 2015 plánujeme stav 3500 lidí. Snižování počtu zaměstnanců je dáno celou řadou vnějších i vnitřních vlivů a jde o řízený proces. V podstatě všichni lidé odcházeli buď do důchodu, nebo to byly samovolné odchody. Nikoho jsme neposlali na pracovní úřady, červené karty jsme prostě nerozdávali. Samozřejmě tam někdo mohl skončit. Ale ne kvůli tomu, že by ho propustila Sokolovská uhelná. Třeba odešel sám, plánované místo mu nevyšlo a pak jako posledního zaměstnavatele uváděl Sokolovskou uhelnou. Snižování stavů souvisí nejenom s poklesem těžeb, ale i s ekonomickou situací ve státě. To, s čím se potýkáme, je především vývoj cen elektřiny, jak doléhají na firmu opatření týkající se ekologie, emisí a podobně.

Ani těch 3500 zaměstnanců ale patrně nebude konečný stav…

Jsem přesvědčený, že na čísle 3500 se to opravdu nemůže zastavit. Ani ostatní parametry se nekonzervují. Chystáme v budoucnu například racionalizace ve zpracovatelské části a v divizi Služby, která zajišťuje mimo jiné údržbu, autodopravu. A to proto, aby i zpracovatelská část společnosti i ve ztížených ekonomických podmínkách vykazovala kladný hospodářský výsledek. Cena elektřiny dramaticky klesá o desítky procent, ekonomiku firmy ovlivňují emisní povolenky i problémy na straně odběratelů. Pokud některý z nich nevyrábí a neodebírá naše produkty, samozřejmě se to projeví. I to je třeba eliminovat. Stále by však měly převládat přirozené odchody. K poslední racionalizaci týkající se počtu zaměstnanců jsme přistoupili při slučování divizí Družba a Jiří vzhledem k tomu, že se utlumovala těžba na Družbě. Vzniklo to po sesuvu na vnitřní výsypce v roce 2009, sloučení divizí následovalo od roku 2011. Ještě předtím jsme vytvořili cílové organizační schéma pracovníků, kterého bychom měli dosáhnout do roku 2015. Tehdy se jednalo asi o 1000 lidí, o tolik jsme ale ještě stavy nesnížili.

Kdo v Sokolovské uhelné pracuje, ten si nemůže na podmínky stěžovat. Ve srovnání s většinou dalších firem v regionu jsou tady nadprůměrné platy i sociální výhody.

Ze zisku po zdanění vytváříme sociální fond. V posledních letech máme v kolektivní smlouvě sjednanou jeho výši v objemu 30 milionů korun ročně. Kromě sociálních příspěvků, příspěvků na dětské tábory, příspěvků na penzijní pojištění nebo na podporu aktivit důchodců se tvoří rovněž osobní účet zaměstnance. Z toho pak mohou lidé čerpat peníze na závodní stravování, dovolenou, zdravotní pomůcky nebo vzdělávání. Kolik tam lidem plyne, je dáno dohodou v kolektivní smlouvě. Dalším významným benefitem nad rámec kolektivní smlouvy jsou mimořádné prémie, které obvykle vyplácíme dvakrát ročně. V posledních letech na ně šlo kolem 170 milionů korun za rok. Za posledních pět let jsme jen jednou nezvyšovali meziročně mzdy. V prvním pololetí 2013 vzrostla průměrná mzda asi o dvě procenta na 29.429 korun. Jak budou mzdy vypadat v příštím roce, to bude teprve předmětem kolektivního vyjednávání.

Existence Sokolovské uhelné je spojená především s dobýváním uhlí a jeho zpracováním. Není tajemstvím, že zásoby uhlí v revíru klesají a pomalu spějí ke svému konci. Můžete popsat, jak to vlastně s těžbou vypadá?

Uhlí opravdu ubývá a jeho těžbu ovlivňuje řada okolností. Dříve jsme těžili na dvou lomech, na Družbě a Jiřím. Po sesuvu v roce 2009 jsme utlumovali těžbu na Družbě z 2,2 milionu tun ročně na zhruba 600 000 tun v roce 2011. Vypadla tak postupně celá jedna těžební kapacita. Dalším, co ovlivňuje objem těžby, jsou báňsko-technické podmínky dobývání. To je například mocnost uhelné sloje. V nejhlubším místě byla kdysi mocná až 55 metrů, dnes jsme asi na polovině. Uhlí tedy fyzicky není. Dříve jsme se pohybovali v takzvaných panenských partiích, tedy lokalitách nikdy nedotčených hlubinnou těžbou. To bylo začátkem 90 let. Výrubnost byla tehdy nad 95 procent. Teď jsme v partiích, kde už v minulosti byla hlubinná těžba a ta sebrala skoro polovinu uhlí. Z toho, co zbývá, se snažíme vytěžit co nejvíc. Začal se také zvyšovat podíl přerubaných ploch, předchozí těžbou je dnes zasaženo kolem 80 procent uhelných řezů. To je také velmi omezující faktor. Zvýšil se rovněž obsah síry v uhlí, což je důležité z hlediska tržeb a možností zpracování uhlí. Letos vytěžíme 6,7 milionu tun, příští rok to bude obdobné. V letech 2015 až 2020 to nebude více než 5,5 milionu ročně. A ve finále po roce 2022 bude, už bez lomu Jiří, jen na Družbě kolem 4 milionů tun ročně. To už bude jen na pokrytí vlastní spotřeby pro zpracovatelskou část ve Vřesové. Už nebude uhlí pro cizí odběratele. Do roku 2035 by uhlí vydržet mělo. Snažíme se jít do okrajových partií, eliminovat ztráty, těžit i v lokalitách, které se dříve nejevily jako ekonomické, zpracováváme i vysokosirnaté uhlí. Prostě nám jde o co nejefektivnější využití všech zásob, nenechat ani tunu v lomech nebo na cestě.

Existují nějaké náhradní programy, které by mohly nahradit pokles tržeb souvisejících se snižováním těžby uhlí a prodejem elektřiny?

Pokles tržeb je tak dramatický, že ho žádný náhradní program nemůže eliminovat. Propad v tržbách kompenzujeme především v nákladové oblasti. Přesto tady nějaké možnosti jsou. Chceme zpracovávat komunální a průmyslový odpad. Propad v tržbách to sice nenahradí už vzhledem k pomaléejší návratnosti vložených investic, ale je to smysluplná činnost. Druhý projekt je možnost zásobovat region teplem místo Tisové. To má smysl ekologický i ekonomický. Vřesová, odkud už část regionu teplo odebírá, má zajištěnou životnost minimálně do roku 2036. A jsou další věci, které se teprve rodí. Rozhodující bude zajistit zaměstnanost, to má prioritu. Pokud jde o pokles zisku, ten odpovídá podnikatelskému plánu. Jeho meziroční snížení v porovnání let 2011 a 2012 způsobil především propad v příjmech za prodej elektřiny. A to o desítky procent. Vypadá to, že není pokles u konce. Letošek zhruba kopíruje loňský rok, možná bude trochu horší. Ceny jsou ale ještě nižší, skoro o 20 procent. Zvýšení cen uhlí je přitom jen v jednotkách procent.

Jak vnímá Sokolovská uhelná pojem společenská odpovědnost?

Společenskou odpovědnost vnímáme tak, že působíme v regionu, naše firma je orientovaná regionálně a využívá přírodního bohatství i zařízení, které je tady. Proto je pro nás přirozené, že se snažíme region podporovat. To byl i příslib akcionářů při privatizaci a snaží se ho dodržovat. Je to přitom v kontrastu s počínáním řady jiných firem, které regionu v podstatě nic neodvádí, i když v něm působí. Podporujeme sport, kulturu, sociální věci. Každoročně je to kolem 100 milionů korun.

V posledních letech se dává více než dříve do zdravotnictví, což jsou také desítky milionů korun ročně. Zmínit mohu například podporu sokolovské nemocnice. Není nám lhostejný osud regionu, přemýšlíme, co bude dál, co bude po těžbě. Sociální situace je složitá. Není nám jedno, kolik lidí má práci, kolik je nezaměstnaných a jaká je sociální skladba obyvatel. Nebráníme se spolupráci při rozvojových projektech, chceme ale, aby byly smysluplné. Snažíme se ulehčit obcím, které jsou v okolí těžební části. Realizujeme opatření ke kompenzaci hluku, prachu. Jde o každodenní symbiózu s okolím.

K odpovědnosti těžební společnosti patří i eliminace škod způsobených na životním prostředí právě dobýváním uhlí a souvisejícími činnostmi.

Tady se pohybujeme ve dvou rovinách. Jde o rekultivace a ekologická opatření. Rekultivace je zákonná povinnost těžaře. Co si poničí těžbou, tak je povinen odstranit. Od roku 1993 je to uloženo horním zákonem. Od stejného roku se na to vytváří i zákonná finanční rezerva. Ať už na sanace či rekultivace. Z každé vytěžené tuny se odkládají takové prostředky, které jsou vázané, kdyby podnik třeba skončil v insolvenci. Pak musí zůstat peníze, aby škody zahladil někdo jiný. My rekultivujeme nepřetržitě, už od 60. let minulého století. Díky pomoci státu a vládního usnesení se povedlo pohnout i s tzv. dluhy minulosti, což znamená, že se upravují plochy, které byly dotčeny těžbou před privatizací.

Naše působnost byla od Kynšperka po Jenišov. V současnosti je už rekultivovaná skoro celá Podkrušnohorská výsypka s rozlohou kolem 2000 hektarů, v západní části revíru se dokončuje rekultivace lomu Medard-Libík, Loketská výsypka je hotová celá, na Smolnické výsypce jsou zrekultivovány spodní partie. Lomy Družba, Marie a Jiří přijdou na řadu po roce 2018. V nejbližších letech půjde 40 až 60 milionů korun ročně do rekultivací, které si zajistíme vlastními silami. Příští rok to bude konkrétně 56 milionů korun. Rekultivací se vytváří zemědělské nebo lesní a vodní plochy. Na rekultivace může navazovat revitalizace, což byl například vznik golfového areálu u Sokolova, rozšíření lesoparku na Silvestru nebo úprava okolí jezera Michal.

Ekologické akce jsou rovněž důležité. Přispívají ke snížení emisí, splnění limitů, vyčištění odpadních nebo důlních vod. V současnosti běží velká akce, kterou je ekologizace teplárny ve Vřesové. Jde o technické úpravy na kotlích, díky nimž se sníží emise oxidů dusíku. Každý rok jsme upravili jeden z pěti kotlů, příští rok je na řadě poslední. Celkem to bude stát kolem 260 milionů korun. Před časem jsme na lomu Družba vytvořili sedimentační nádrž a provedli další úpravy tak, aby se v případě přívalových dešťů snížil obsah rozpuštěných látek, které se dostávají s důlními vodami do řek a potoků. S tím jsme měli problémy. Byla to akce asi za 40 milionů korun.

Je pro vás důležitá spolupráce s městy a obcemi, případně s krajem? Co považuje v dalších letech pro společnost za klíčové?

Máme se všemi korektní vztahy. Bez spolupráce nejde hornický byznys dělat. To nakonec vychází i z naší filozofie. Je třeba chovat se pragmaticky a spolupracovat. Scházíme se se starosty, víceméně pravidelně. Není problém v komunikaci. Co je pro společnost prvořadé a klíčové? Určitě stabilizovaný stav v oblasti legislativy, aby se neřešily výpadky ve státním rozpočtu na úkor toho, kdo peníze má. Rozhodující je, abychom efektivně dokázali využít toho, co máme. Abychom byli ušetřeni různých tahanic a sporů. Aby se povedl společně s regionální vládou a městy přechod k náhradním aktivitám po ukončení těžby uhlí. Nemyslím si, že budoucnost regionu by měla být jenom o službách.

Autor: Vladimír Meluzín

17.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plynová pistole.

Trojici lidí vulgárně nadával, s pistolí v ruce křičel, že je zabije

Zámek Kynžvart

Zámek zacílil na nejmenší

Na vodě letos v pohodě? Sem tam mráček

Karlovarský kraj – Vodácká sezona na Ohři se letos vydařila, shodují se majitelé půjčoven, tábořišť i samotní vodáci. Přestože ještě nekončí, hlavní nápor má řeka s blížícím se koncem letních prázdnin už za sebou.

Triatlonový kolotoč zahájí Geis Baby Duathlon

Karlovy Vary – Triatlonový kolotoč, který je nachystán od 2. do 3. září v lázeňském městě a který bude tentokrát ve světovém hávu, tradičně odstartují triatlonové naděje.

OTÁZKA PRO: Jiřího Karase, starostu Dalovic

V části Dalovic, konkrétně ve Všeborovicích, se již nějakou dobu rekonstruuje most. Jak práce pokračují a kdy skončí? Může se most v současnosti alespoň v omezené míře používat?

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení