Kulhající Karlovy Vary? Jak jste na to přišel, ptám se Erika Maci, ekonomického a organizačního poradce, když spolu hovoříme o rozpočtu města a současných finančních problémech s KV Arenou. „To je parafráze. Nemá nic společného s primátorem města Petrem Kulhánkem a jeho jménem,“ říká.
A ihned dodává. „Primátor přišel k další kouli na noze jako slepý k houslím. Ale má ji. Tak jako padající opěrné zdi nebo Císařské lázně. Tak jako Národní dům či letní kino, tak jako se vrší řada dalších problémů. Tak jako vše, co je tradicí města Karlovy Vary. Náš problém se jmenuje KV Arena,“ vysvětluje. Maca s oblibou čerpá z odborné literatury a ani při našem rozhovoru neučinil výjimku:
„Švédská říšská banka udělila první Nobelovu cenu za ekonomii. Upozorňuji, že tuto cenu neplatí Nobelova nadace a obdržel ji Simon Kuzněts, Bělorus ze Spojených států, židovského původu. Cenu získal za pojetí života a ekonomii, v níž říká: Mějme růst, ale mějme zpětnou vazbu.

Ptám se tedy oklikou. Co je další koulí na noze? Kde je podstata věci jmenující se KV Arena?

Dnes se pánové pouze hádají o provozu a kolik dáme dotací z rozpočtu města. Jaký bude nájem HC Energie v hale. Jaký bude nájem provozovatelů zařízení či dodavatelů služeb. Kdo je strategický partner. Proč hokej a proč ne něco jiného. Nikdo však neřekne, nikdo nepojmenuje onu kulhající nohu. Nohu s devadesáti miliony dlouhodobého závazku. Toho závazku, který činí dnešních deset procent vlastních příjmů města.

Takže je řeč o devadesáti milionech ročně. Penězích, které jsou skryté v rozpočtu. Penězích, o nichž se nemluví. Kde jsou?

Odpověď je prostá. KV Arena stála 1, 248 milionu korun. Je to podnikatelský projekt. Vždyť přímo dostal daňový odpočet za to, že je podnik (184 milionů vrácení DPH).
Majetek však zůstal viset na Karlových Varech. Neodpisuje se. Životnost investice je třicet let, a vnitřní dluh tak přibližně 40 milionů korun ročně. Splátka úvěru na halu činí 40 milionů a úroky k tomu. Dluh devadesát. Nemáme kde brát, protože vlastní příjmy nezvedneme. Lukrativní majetek jsme prodali. Stát se nyní potácí v jiných problémech a nedotuje. Takže vše je s ohledem na další investice typu bazén, míčová hala a další rozvojové aktivity dluhová past.

Máte řešení? Rozumím tomu, že celý rozvoj, včetně takzvaného IPRM (peníze dotované EU), nás bude stát další miliony požírající další příjmy města? Tedy že výdaje pro jeho prostou obnovu infrastruktury a života se budou omezovat?

Řešení je logické, v duchu Simona Kuznětse. Okamžitá změna celého řízení města a jeho organizací.
Je to jako věta v duchu Voltaira. Věta, kterou v rámci krize řekl při úsporném programu regenta Francie po smrti krále Slunce. Tehdy chtěli snižovat náklady tím, že zničí královské stáje v Toulleriích. Za tuto odpověď dostal tři roky Bastily. Volný překlad zní.
„Ať nezabíjí koně u statků, které mají řídit. Ať zabijí všechny osly, kteří žijí u královského dvora.“
Dodávám. To je tvá věc, o kterou dnes běží. Nic víc a nic míň.