Paní Jiřina si chtěla koupit drahý, krásný kabát. Váhala,
ale nakonec jednou ráno vysypala pokladničku s tím, že si v práci o polední přestávce pro něj skočí. Jaké bylo její překvapení, když v poledne ve svém kancelářském stole nenašla ani kabelku, ani dvacet tisíc. Obrečela to. „Co udělat první, když někdo něco na pracovišti ukradne? Volat policii, nebo nadřízeného? Kdo všechno je za takovou škodu zodpovědný?Stalo se mi přece v práci,“rozčiluje se.Generální ředitel Hasičské
vzájemné pojišťovny Josef Kubeš má jasný názor: situace,kdy byl někdo v zaměstnání
okraden, nebývá bohuželzase tak výjimečná. První,co by měl člověk v takovém případě udělat, je nahlásit ztrátu věci svému nadřízenému a pak to ohlásit na policii. Její povinností je krádež vyšetřit. Na policii se ale budou ptát, jestli byl předmět ponechán na místě přístupném, nebo byl v místnosti uzamčen. To zajímá i pojišťovnu.

Nárok je i z domácnosti

„U většiny pojišťoven se totiž krádež dá zahrnout do pojištění domácnosti,“ říká tiskový mluvčí pojišťovny Generali Mario Böhme. Pojistná plnění se totiž vztahují na věci, které má pojištěný občan u sebe, anebo na věci, které odložil na místě tomu určeném nebo obvyklém. Pachatel ve snaze je odcizit ale musí získat násilím nebo zřetelným způsobem překonat překážku, která je proti odcizení chrání. Náhrada škody je potom vyplácena do výše, na kterou byla smlouva uzavřena. Výjimkou jsou ale právě peníze, klenoty a jiné cennosti. U nich je pojistné plnění omezeno částkou do pěti tisíc korun. Stalo se tak v úřadu, kterým projde mnoho lidí a šetření policie bude obtížné. Dokonce lze očekávat, že policie za okolnosti, kdy se jedná o místnost nebo chodbu, kde se volně pohybuje víc lidí, ani nesejme otisky prstů. Navíc poškozený musí dokázat,
že předměty vlastnil.

Zaměstnavatel má své povinnosti

Josef Kubeš připomíná, že paragraf 145 zákoníku práce říká, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům bezpečnou úschovu oděvů a osobních předmětů, které se obvykle nosí do práce. Z toho pak vyplývá jeho odpovědnost za škodu na odložených věcech, které se zaměstnanci při výkonu práce ztratí. Pro tyto případy se také většinou pojišťuje. Pro náhradu je ale podstatné, že vždy se musí jednat o věci, které se obvykle do práce nosí a které zaměstnanec odložil na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle ukládají. V takovém případě za takové věci zaměstnavatel odpovídá v plné výši, bez ohledu, jestli se jedná třeba v zimě o kožich. Jiné ale je to u věcí, které se obvykle do zaměstnání nenosí, jako jsou třeba větší částky peněz, drahé klenoty a jiné cennosti, které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy. Tady zaměstnavatel odpovědnost nepřejímá.Ředitel Wüstenrot pojišťovny pro ČR Patrik Balla upozorňuje, že za škodu na věcech, které zaměstnanci do zaměstnání obvykle nenosí, zaměstnavatel odpovídá zásadně jen do částky pěti tisíc korun. Důkazní břemeno o tom, že to či ono bylo ukradeno, je opět na poškozeném. Takže paní Jiřina může dostat od zaměstnavatele nebo z jeho pojištění odpovědnosti místo 20 tisíc korun maximálně pět tisíc.Jiná ovšem by byla situace, kdyby zaměstnavatel
převzal peníze do zvláštní úschovy, např. pokud by byly předány paní Jiřinou jejímu nadřízenému a uschovány jím do trezoru. Pokud by se odtud ztratily, byť by trezor nebyl vypáčen, zaměstnavatel by za jejich odcizení plně odpovídal (§ 204 odst. 2 zákoníku práce, v platném znění).

Odcizené mobily

Samostatnou kapitolou odcizených předmětů na pracovišti je mobilní telefon. Ten zatím není podle českého právního řádu brán jako věc, která by se obvykle do zaměstnání nosila. Podle Böhmeho proto zaměstnavatel za jeho odcizenív práci neodpovídá (leda maximálně do částky pěti tisíc korun). Zcela jiné je to ale s mobilním telefonem, který zaměstnavatel dal zaměstnanci jako služební přístroj. Tady naopak zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za ztracený přístroj a může to uhradit z odpovědnostní složky pojištění domácnosti. „V mnohých zaměstnáních nejsou prostoryurčené k odkládání věcí zaměstnanců,“ říká Balla. Zároveň všem pracovníkům radí, aby zaměstnanci trvali na jejich zavedení. Věci mohou být odkládány do uzamčené skříně a pokud volně visí na věšáku, tak by měly být v uzamčené místnosti.