Další skupina dobrovolníků z nejrůznějších koutů světa ukázala v Hřebenech, že umí vzít za práci a dokáže přispět k ochraně životního prostředí i kulturních a sociálních hodnot. Tentokrát to bylo dvanáct nadšenců z Jižní Koreje, Hongkongu, Francie, Španělska, Skotska, Belgie, Anglie, Finska, Ukrajiny a Turecka, co se ochotně podíleli na rekonstrukci bývalé školy v Hřebenech a rekultivaci jejího okolí.

„Spolu s místními pracovníky se nám podařil poměrně velký kus práce. Objekt školy se díky tomu mohl stát jedním ze stanovišť v rámci zavedené akce Hartenberské školnění. Měli jsme možnost pracovat i na obnově vyhořelého hradu Hartenberg. Zde již stovky dobrovolníků z celého světa za 12 let vykonaly obrovský kus práce. Konkrétně budova školy má sloužit environmentálně – vzdělávacím účelům," prohlásil Pavel Vodička, vedoucí projektu za INEX-SDA. Tato nezisková organizace pořádá v Hřebenech mezinárodní kempy již od roku 2000. V rámci tohoto projektu, divadelních festivalů nebo kulturních akcí se zde doposud vystřídalo přes několik set dobrovolníků z Evropy, Austrálie, Ameriky i Asie.

Když je po práci, vyrážejí mladí lidé na různé výlety se zaměřením na životní prostředí. „Vydali jsme se například do Kyselky, kde jsme se zúčastnili diskuze s Rudolfem Mattonim, který po sedmi letech navštívil Českou republiku. V rámci této akce jsme si mohli vyzkoušet účinky zdejší vody na lidské tělo, o kterých jsme hovořili s odborníky na vodu. Ze severních Čech k nám dorazili též specialisté na zdravou výživu a ekologické zemědělství, se kterými jsme besedovali ve škole. Ze vzorků potravin jsme si mohli připravit i večeři," uvedl Vodička.

Ve volném čase skupina poznávala také okolí. Jejich cílem byl Sokolov, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, včetně rezervace Soos. Pravidelnou součástí kempu je i sjíždění Ohře. „Po pracovním týdnu to bylo příjemné zpestření programu," podotkl vedoucí projektu.
„Dobrovolníci si zvykli na životní podmínky, které byly v některých ohledech poměrně drsné oproti standardům v jejich zemích. Práce se nikdo nebál, někteří se sami hlásili, v případě že neměli co dělat. Většinu jídel jsme si připravovali sami, národní speciality nesměly chybět. Chtěli bychom poděkovat místním lidem, kteří nám zde pomáhali," doplnil s tím, že během necelých tří týdnů se v rámci envirocampu podařilo vytvořit skupinu, kde si všichni rozuměli a vzájemně pomáhali.
„Poznali jsme něco nového, troufám si říct, co nikde jinde nezažijete," poznamenal Vodička.