Před třemi lety jste vydal knihu Magická místa Karlovarského kraje. Nyní se chystá dotisk knihy. Jak vás vůbec napadlo sepsat knihu tohoto formátu?

Kniha se zrodila postupně sama v průběhu uplynulých 30 let. Není plodem náhlého osvícení či nápadu, nýbrž produktem půlstoletí putování milovanou krajinou mého domova, dokonalou znalostí němčiny a nekonečnou četbou regionální literatury. Ta starší do roku 1945 je vesměs německá. Krajina západočeských lázní mne fascinuje již od dětství. Vnímám ji jako živou bytost. Někdy se citlivému poutníkovi podaří napojit na její paměť. Jsem přesvědčen o tom, že krajina má svou duchovní paměť. Dobré i zlé činy nebo události jsou trvale zakódovány do jejích takzvaných geomorfologických polí. ´Místo určuje děj´ a ´Všechno poznání spočívá v pochopení souvislostí´. Tato dvě moudra jsou dle mého soudu základním východiskem pro zkoumání genia loci (duch místa) jakékoliv krajiny.

Kniha obsahuje tři sekce, jak byste je ve zkratce popsal?

Publikace má tři kapitoly, jež nesou tyto názvy: Putování krajem léčivých vod, Tajuplné rozmanitosti Karlovarského kraje a Magická místa Karlovarského kraje. Názvy dostatečně osvětlují obsah jednotlivých kapitol. A navíc kniha nese podtitul Průvodce vnitřní krajinou západočeských lázní. Dodávám, že text provází množství výtečných snímků žlutického fotografa Jana Boreckého, jemuž touto cestou děkuji za dobrou spolupráci. Dík patří také Ivanu Trčkovi, řediteli vydavatelství v Březové.

V knize se převážně věnujete popisu pozitivních míst na Chebsku, Sokolovsku a Karlovarsku. Podle čeho se pozná, že je zmíněné místo pozitivní?

Kniha přináší více informací o lokalitách na Karlovarsku nežli na Chebsku a Sokolovsku. To je dáno tím, že Chebsko a Sokolovsko neznám a ´neumím´ tak detailně a intimně jako svůj rodný kraj. To lze sice kritizovat, leč nic jiného se s tím dělat nedá. Některé detaily nelze získat ani sebedelším a sebepilnějším bádáním. Věřím, že se brzy najde nějaký patriot, jenž bude znát tajnosti a mystéria Chebska a Sokolovska lépe než já a podá o nich svědectví. Prameny a literatura, o něž jsem se opíral při psaní knížky, jsou výběrově uvedeny v jejím závěru. To hlavní tam však není, totiž mé vlastní zážitky a zkušenosti a moje sklerotická hlava, jež produkuje bezpočet podivných nápadů, otazníků a snaží se rozklíčovat důmyslně skryté souvislosti. Pozitivní místo přece poznáte snadno, cítíte se na něm příjemně a bezpečně, vyhledáváte je opakovaně, máte dojem, že vás ono místo chrání, dodává sílu a léčí vaše neduhy. Máte to místo rád.

Když se kniha objevila na pultech, setkal jste se i s názorem, že je to kniha plná nesmyslů?

Pro strohý odsudek knihy mám plné pochopení, každý jsme jiný a máme odlišné názory na svět kolem nás. S názorem, že má knížka je snůškou nesmyslů, jsem se zatím nesetkal, třeba to ještě přijde. Knížka nikomu nic nevnucuje, není to běžný místopisný bedekr, je pouze alternativním a ryze subjektivním průvodcem zjevnou i, jak již řečeno, skrytou krajinou horního Poohří. Přísně racionálně uvažující člověk, jenž odmítá vše, co nelze vědecky prokázat a spočítat, si knížku po zběžném prolistování jistě nekoupí.

Máte za to, že dnes jsou opravdu lidé schopni určité energie na zmíněných místech pocítit? Existuje nějaký postup, jak se na existující energii určitým způsobem naladit?

Zcela určitě. Někteří lidé mají i v dnešním hektickém světě mimořádné schopnosti a jsou schopni vnímat krajinu a její energie intenzivněji než většina z nás. Žádný ´nalazovací´ recept neexistuje, napomoci však mohou ztišení našeho nitra (kontemplace), jóga, empatie, víra a pokora. Znám mnoho lidí, kteří zcela běžně cítí energetické vyzařování lidí, kamenů, vody, skal, stromů, řek a podobně. Tito lidé při dotyku zmíněných matérií cítí v dlaních teplo a jemné brnění rukou. Japonci pevně věří tomu, že i kameny mají duši a jsou tedy živým organismem, k němuž je třeba se chovat s úctou. Kapacita lidského mozku je podle odborných studií bezmála nekonečná, bohužel ji dokážeme využít jen z malé části. Například některé jogínské cviky a polohy napomáhají aktivovat činnost některých mozkových center a čaker, jež mohou napomoci zvýšit naši vnímavost vůči rozličným projevům energie. A ano, jsou i tací, kteří nic necítí a mají vnímání energií jakoby zablokované.

Pozitivní energii naměřili například na Andělské hoře u Karlových Varů zahraniční odborníci. Ví se, odkud tato energie přichází?

Nejsem geofyzik ani geolog či hydrolog, leč z odborné literatury jsem poučen o údajné měřitelnosti zemské a takzvané kosmické energie. Tam, kde se obě energie spojují, se nacházejí takzvaná silová místa ( německy: Kraftorte, anglicky: Ley-lines), na nichž naši předkové buď intuitivně či s jasným záměrem stavěli kultovní objekty, tedy menhiry, románsko-gotické kostely, kapličky a obecně místa uzdravující.

Můžete uvést místa, která mají podle vašich zjištění nejvyšší proud pozitivní energie?

Dle mého názoru a zkušeností je jedním z nejkladnějších míst Karlovarského kraje znělcová skála s ruinou gotického hradu Andělská hora, tam bych se nejraději ´válel´ celé dny. Mezi jinými pozitivními místy například na Chebsku lze jmenovat kostel svatého Mikuláše anebo barokní poutní areál Maria Loreto u Starého Hroznatova. Na Sokolovsku je to například přírodní památka Rotavské varhany.

Mimo pozitivní místa se v publikaci také věnujete i těm záporným…

Kladná energie je léčivá, záporná našemu zdraví škodí. Mezi zdraví škodlivou, v malých dávkách však mnohdy léčivou energii nutno řadit například radiové (radonové) záření z uranové rudy. Na záporných místech někteří jedinci cítí strach, nevolnost, potřebu se onomu místu vyhýbat, ba byly i případy vidin tragických dějů. Typickým průvodním zjevem záporných lokalit na zemských zlomech jsou někdy zdeformované stromy či nápadné srůsty několika stromů. Často je zde naměřena zvýšená radiace. Nicméně opakuji, že krátké pobyty v těchto lokalitách mohou působit léčivě, jako například v lázních Jáchymov.

Mezi negativními místy zmiňujete například Flaschnerovu skálu u Hroznětína. Čím je tato skála negativní a mohou se jí lidé i dnes obávat?

Takzvaná Flaschnerova skála se nachází na výrazném zlomu zemských ker na úpatí Krušných hor. Ten a blízké vydatné výstupy radonu u Hlubokého (v 1. třetině 20. století se zvažovalo vybudovat zde radioaktivní lázně, ze záměru však sešlo) jsou patrně příčinou složité tektoniky místa. Lidová fantazie opředla skalní partii množstvím strašidelných pověstí, převážně o čertech a umrlcích. Ty jsou patrně odrazem někdejších lidských tragédií v této lokalitě.

Vaše publikace se pouští i do dnes velice kontroverzních témat, jakým je například cestování v čase na Podhorním vrchu u Mariánských Lázní anebo přistávání UFO.

Vím, že některé pasáže knihy jsou spekulativní a hypotetické a vycházejí mnohdy jen z pověstí. Ty jsem s potěšením hledal a nalézal ve starém vlastivědném písemnictví. Pověsti jsou jedním z nejkrásnějších projevů lidové slovesnosti. Myslím, že jejich původ sahá až do počátků lidstva v bájné minulosti. Jsem si jist, že pověsti a pohádky tu s námi budou až do skonání lidstva, neb jsou věčné. Dokud bude existovat lidská fantazie podněcovaná nevysvětlitelnými jevy, záhadami a tajnostmi, budou se vyprávět pověsti. Až staneme na Marsu, pohádky a pověsti tam budou s námi.

Máte v plánu v tuto chvíli vydat ještě nějakou podobnou knihu, popřípadě nějakou jinou publikaci?

Vydat v tomto životě ještě jinou knihu tohoto žánru nehodlám. Dá-li Bůh zdraví, napíšu letos pro jedno pražské vydavatelství publikaci o málo známých reáliích Karlových Varů. Myslím, že to bude má ´labutí píseň´, poté se literárně odmlčím, přestanu psát ´nesmysly´ a odejdu do ústraní.