Geolog, pedagog, hudebník, ale i autor či spoluautor několika publikací, průvodce a odborník v pravém slova smyslu. Kdo jiný než Petr Rojík by tak měl získat Cenu za mimořádný přínos kraji v anketě Osobnost Karlovarského kraje za rok 2014? On sám ale ocenění vůbec nečekal – podle jeho slov ho dokonce doslova zaskočilo. Petr Rojík se zkrátka vyznačuje neobyčejnou pokorou a skromností…

Je z vás Osobnost Karlovarského kraje. Jaké z toho máte pocity?

Upřímně, vůbec jsem to do poslední chvíle nečekal. Ale ono je to na jednu stranu dobře, aspoň jsem vůbec nestihl být nervózní! Na rozdíl od některých kolegů, co oceněn získali v jiných kategoriích, jsem ani neměl připravenou žádnou řeč. Ale snad jsem to nakonec zvládl docela dobře. A za tu cenu jsem samozřejmě moc rád. Je nádherná, z dílny mistra Milana Mottla. Je docela velká a těžká, a když ji člověk musí půl hodiny někde držet, docela se zapotí.

Portfolio vaší činnosti je neobyčejně široké. Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?

Po pravdě, moc ne. Ale měl jsem štěstí, že se moje hobby stalo mojí prací, i když se s ní samozřejmě pojí i zodpovědnost. Kromě toho střídám různé činnosti, které s geologií více či méně souvisejí. Zajímám se o náš region, ať už z hlediska přírody, hornictví, hornických či jiných památek nebo třeba kultury a národností. Hodně mě zajímá například kultura a život v obcích, které kvůli hornické činnosti zanikly. Jaké příběhy se tam vyprávěly, jaké písně se zpívaly. Tím přecházíme k tomu, že hraji na různé klávesové nástroje včetně kostelních varhan. To budou mít zájemci možnosti si poslechnout třeba na adventním koncertě TyfloCentra pro nevidomé, se kterým také spolupracuji. A takhle by se dalo pokračovat dál. Nakonec bývám večer rád, když mám někdy hodinku čas užít si vlastního klidu.

Jak jako geolog vidíte budoucnost těžby na Sokolovsku?

Konkrétně nemůžu zatím všechno prozradit, ale možnosti tady jsou, i v Krušných horách. Budoucnost vidím ve využití ložisek vzácných prvků, které se dají využít pro takzvané chytré technologie.

Zmínil jste svůj zájem o hornické památky. Které byste čtenářům připomněl?

V dobrém slova smyslu určitě Přebuz – torzo úpravny cínové rudy z 2. světové války mezi zaniklými obcemi Rolava a Jelení. Tam vzniklo místo s možná vůbec největší biologickou i geologickou diverzitou v republice, které bylo začleněno do národní přírodní rezervace, za což jsem nesmírně rád. Smutný jsem naopak z vysoké pece v Šindelové. Tuto technickou památku se navzdory snaze mnoha lidí stále nedaří zachránit před chátráním.