„Rozhodně nezbohatneme. Je třeba si pečlivě prostudovat čísla," upozorňuje plzeňský biskup František Radkovský na problematiku takzvaných církevních restitucí.

Plzeňská diecéze měla do konce roku čas na to, aby zažádala o majetek, který chce vrátit. Žádostí nakonec podala dohromady 267. Stojí především o navrácení polí a lesů, na kterých farníci kdysi hospodařili. Celkem se jedná o téměř 7300 hektarů půdy. Vrátit by také chtěla 37 budov, jeden obraz, který se nacházel v kostele ve Starém Plzenci, a sochu světce ze Sokolova.

Celková hodnota dotčených lesů a polí je téměř 37 milionů korun. „Co se týká budov, tak ty jsou většinou v hodně špatném stavu a jejich cena se odhadem pohybuje od 100 tisíc korun do jednoho milionu korun. V průměru bychom mohli říct, že jeden dům má hodnotu cirka půl milionu korun," uvedl právník Biskupství plzeňského Jan Klail.

Za majetek, který už z jakéhokoli důvodu vrátit nelze, bude plzeňská diecéze po dobu třiceti let dostávat 85,5 milionu korun ročně. První splátku už diecéze dostala loni, poslední by tak měla přijít v roce 2043.

I když čísla působí na první pohled jako vysoká, zcela tomu tak není. Protože jsou církve doposud závislé na státu, žijí především z dotací. Plzeňská diecéze loni od státu na svou činnost dostala 57 milionů korun, které pokryly především mzdy zaměstnanců, přičemž průměrná měsíční hrubá mzda je v diecézi 18 387 korun. Protože se diecézi v rámci restitucí vrací majetek a bude dostávat 85,5 milionu korun ročně, částka 57 milionů bude každoročně klesat o pět procent až do roku 2029.

„To bude poslední dotace od státu. Pak už budeme hospodařit pouze s tím, co budeme mít," řekl plzeňský biskup. Upozornil na to, že doposud je rozpočet diecéze ztrátový. „V roce 2012 to bylo minus 1,7 milionu," vyčíslil Radkovský.

Peníze, které v rámci restitucí diecéze obdrží od státu, chce investovat tak, aby si v budoucnu vydělala sama na sebe. Velká část prostředků půjde také do oprav budov, které se jim vrátí. „Nejsou v dobrém stavu. Žádáme například o budovy ve farním areálu ve Městě Touškově. Jedná se o památkově chráněný objekt. Když se nám dostane zpět, a já věřím, že ano, budeme mít celý komplex a pustili bychom se do větší opravy. Bude to velice nákladné, takže prim opět hrají peníze," řekl Radkovský.

Upozornil také na to, že je třeba si uvědomit, že majetek, který stát církvím vrátí, dělá pouze 0,16 procenta celkového rozpočtu ČR. 

„Restituce jsou logickým řešením problému se znárodněným majetkem. Už v devadesátém roce se začal navracet majetek lidem, kteří o něj po roce 1948 přišli. Církve však stále zůstávaly nevyřešené, takže teď se konečně něco děje," vysvětlil Radkovský.

Až diecéze pozemky, lesy a domy získá do svého majetku, začne složitá práce. „Ten majetek je totiž významně dislokovaný. Zjednodušeně řečeno je to tak, jako kdybyste vzali krabičku se špendlíky a z vysoka je vysypali na stůl. Takže asi takhle budou vypadat ty naše vrácené lesy a pozemky. Budeme se tedy snažit různými směnami vytvořit větší celky," řekl advokát biskupství Jan Klail. Doplnil, že se jedná například o kusy polí ve velkých lánech. Stejně je to s lesy. „Větší lesní pozemky jsou pouze na Zbirožsku," řekl Klail.

Kvůli církevním restitucím vznikla v rámci diecéze samostatná analytická skupina, která bude na celý průběh vydávání majetku dohlížet. V rámci plzeňské diecéze, která částečně zasahuje i do Ústeckého a Středočeského kraje, nejsou církevní restituce tak diskutabilní, jako je tomu například v Praze. „Je to dané tím, že jsme relativně nová a mladá diecéze, proto nežádáme o navrácení takových majetků, jako třeba v té Praze. U nás se to týká skutečně těch farností, které kdysi měly kousek lesa a pole, aby se samy uživily," podotkl Radkovský.

Počet žádostí

plzeňské diecéze

Karlovy Vary 50

Domažlice 36

Klatovy 30

Plzeň-jih 29

Cheb 28

Plzeň-sever 25

Tachov 24

Plzeň-město 19

Sokolov 15

Rokycany 11

Uvedená čísla znázorňují počet žádostí podaných za daný vikariát, tedy území, které zhruba odpovídá okresu.