VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dobrý den, tady záchranná služba, jak můžeme pomoci

Karlovarský kraj - Záchranná služba v Karlovarském kraji vyjela za rok 2012 k 31 531 výjezdům

29.1.2013
SDÍLEJ:

V dispečinku záchranné služby Karlovarského kraje to často vypadá jako ve včelím úlu.Foto: Petr Toman

Viděl jsem už několik seriálů z prostředí záchranné služby, a tak před nástupem do dispečinku Karlovarské krajské záchranné služby vstupuji s představou, jak to bude vypadat.

Po otevření dveří mě nejvíce udivilo, kolik zde slouží operátorek. Z televize jsem zvyklý na obrovské místnosti plné lidí se sluchátky na hlavě. Zde však seděly tři dispečerky. Na uších žádná sluchátka, jen neustále přišpendlené k telefonnímu sluchátku.

Ani jsem nezavřel za sebou dveře a už slyším: „Dobrý den, záchranná služba, jak vám můžeme pomoci?" Samozřejmě nebyla tato věta věnována mně, ale zrovna jedna z operátorek vyřizovala hovor.

„Vítejte v srdci záchranné služby," uvedl ředitel ZZS Karlovarského kraje Roman Sýkora, „Pokud voláte v našem kraji na číslo 155, dovoláte se sem," informuje.

To už se mě ujímá dnešní směna dispečerek, Marie, Monika a Lýdie, které mě za neustálého přerušování telefony uvádí ze seriálových iluzí do české reality.

„Lidé často při hovoru věnují až přespříliš energie do diskuze s námi, než pomoci nemocnému a určení jeho polohy. Musíme je tak uklidnit a tím ztrácíme drahocenný čas," vysvětluje mi záchranářka Monika a k ní se s častými problémy připojuje její kolegyně Marie.

Místo sanitky taxík

„Často k nám volají lidé s bolavým palcem a žádají o převoz do nemocnice. Léty praxe se dají některé případy vytřídit, ale pokud tam rychlou nepošleme, může to být velký průšvih. A to si ani jedna z nás ´nelajzne´. Bez nadsázky fungujeme v některých případech jako taxi."

Moji další otázku přerušuje telefonát na linku 155. „Dýchá pravidelně? Není opilý?" zní klidným hlasem otázky dispečerky Moniky. „A kde přesně stojíte? Dobře, hned vám tam posíláme sanitku." Jedná se o záchranu života a záchranářka nacvičeným pohledem hledá nejbližší sanitku. „Tady stovka, vyložte pacienta a jeďte k tržnici k Albertu, paní tam na vás bude mávat". Než se stačím zorientovat, ozve se hlas ve vysílačce. „Rozumím, jedeme." Nestíhám si ani poznamenat a na mapě, která okamžitě přenáší GPS polohu všech sanitních vozů v kraji, se rozpohybuje vyslaná sanitka.

V dispečinku záchranné služby Karlovarského kraje to často vypadá jako ve včelím úlu.

Zneužívání 155 je problém

V tichu před bouří se stíhám zeptat na další otázku. A na lidi, kteří si krátí dlouho chvíli vytáčením čísla 155. „Jednou jsme tu měli extrémní případ, kdy nám někdo volal z jednoho telefonního čísla na dispečink skoro dvěstěkrát za naší směnu. Jedinou naši možností je toto číslo na 24 hodin zablokovat, díky domluvě s mobilními operátory," prozrazuje záchranářka Lýdie.

Během hovoru na toto téma zapraská vysílačka, jak je na tom zraněný před Tržnicí. „Holky, tak to bylo CPčko (cévní mozková příhoda), kam je pošleme?" informuje své spolupracovnice Monika.

V obklopení monitorů a neustále vyzvánějících telefonů, které informují převozní sanitky, do jaké obce mají jet pro pacienty, se ptám na nedávný únik plynu na Základní škole J. A. Komenského. „Je to takové narušení rutiny, což je ale zde úplně normální. Abych se přiznala, nebylo to moc příjemné. Z ničeho nic zde začaly ve velkém zvonit telefony, když nám tuto informaci navíc potvrdili policisté a hasiči, trošku nás zamrazilo.

Prvotní informace mluvila až o 600 zasažených dětech," svěřila se dispečerka Monika. Tu doplnila kolegyně Lýdie. „Okamžitě jsme stáhli všechno, co mělo kola, a poslali jsme to tam, kromě jedné sanitky, kterou jsme si nechali jako zálohu. Shodou okolností se zde za námi zastavil kolega, který měl v ten den volno. Ten neváhal a okamžitě se vydal na místo v sanitce s inkubátorem, jen aby mohl pomoci."

Další kolo otázek opět přerušilo tísňové volání. „Dobrý den, záchranná služba, jak vám můžeme pomoci?" Z plynulé češtiny přechází operátorka do perfektní němčiny. Snažil jsem se aspoň část přeložit, ale než se mi to povedlo, byla už na místo vyslána sanitka s RVčkem, jak se zde nazývá nový systém Rendez Vous, na který si už dispečerky zvykly.

O práci v srdci záchranné služby se stará pět skupin po třech vyškolených dispečerech. Brzy by podle ředitele Sýkory měl přibýt čtvrtý člen, protože počet výjezdů rok od roku stoupá. „Pokud chcete tuto práci dělat, musíte být hodně samostatný, zdravotnicky vzdělaný a hlavně musíte být psychicky vyrovnaný, protože tato práce je velmi náročná," řekla záchranářka Monika.

Když vidím, jak tento včelí úl pracuje, ptám se, jak ´škatulata, hejbejte se´ se sanitkami, které jezdí případ od případu, snáší samotné jejich posádky . „Snažíme se, pokud to jen jde, aby se často střídaly. Občas ale přijde den, kdy má posádka čas jen na to, aby si v nemocnici vyběhla na toaletu."

Na oběd je času málo

Konečně nastává něco, co ze své práce znám i já. A to obědvání u počítače při práci. Využívám chvilky mezi sousty a kočírování sanitek po celém kraji a ptám se, jak se profesionálové koukají na oblíbené seriály z prostředí nemocnic. „Lidé potřebují bílé pláště, to je asi jediné, co mě napadá, neboť jsou to až na vzácné výjimky špatně technicky zpracované seriály," shodují se svorně všechny.

Další mé kroky vedly k lékaři, který dnes drží služby v rámci systému Rendez Vous. „Je to zajímavý systém, ale především postavený na malém počtu lékařů. Proto se mi více líbí vzor anglosaských zemí, kde funguje Paramedic. Je to univerzální záchranář, a zde ve většině případů je doktor pouze na telefonu, a ne u výjezdu," říká doktor Maruna a dále vysvětluje, jak dokáží lidé z ulice poskytovat první pomoc. „Hodně se to zlepšilo, pomohlo tomu především dobré navádění našeho dispečinku a trochu také pomáhají stále omílané seriály. Chce to jen, aby lidé nebyli ke svému okolí lhostejní. Na další otázku ohledně poděkování za své služby odpovídá: „Moc se to nestává, když už lidé poděkují, tak spíše lékařům v nemocnici, než nám," uzavírá náš rozhovor doktor Maruna.

Když se vracím rozloučit s operátorky Lýdií, Monikou a Marií, pokládám jim poslední otázku, jak mají rády svoji práci. „Neměly bychom, zní to sice trošku jako masochismus, ale adrenalin už potřebujeme k životu. I přes občasné bitvy s nemocnicí, si nedokážeme představit jiné zaměstnání," shodují se všechny tři.

Autor: Petr Toman

29.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Muž se napil kyseliny. Zřejmě omylem

Mariánskolázeňští fotbalisté odjížděli do Plzně na hřiště Petřína s cílem urvat alespoň bodík. To se ale nepovedlo.
7

Vítězství si venku připsali jen borci karlovarské Slavie

Miliony pomáhají modernizovat výuku

Karlovarský kraj – Rušno bylo přes prázdniny ve školách v Karlovarském kraji.

Starosta ocenil obětavou sousedku

Cheb – Jak nebezpečný může být oxid uhelnatý, se nedávno přesvědčili rodiče z Chebu.

Zastávka bude počítat, kolik projede cyklistů

Ostrov - Zapomenutá železniční zastávka se dočká nového vzhledu a chytrého počítadla.

Nehod výrazně přibylo, jejich obětí naštěstí ne

Karlovarský kraj - Bezmála o dvě stovky dopravních nehod více než vloni vyšetřovali policisté v Karlovarském kraji od ledna do července. Nárůstu počtu bouraček naštěstí neodpovídal počet usmrcených lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení