FOTO: Imperial: utopie je skutečností

Hotel Imperial má pohnutou minulost a jeho vznik jakoby kopíroval současné spory o každou novou budovu v lázeňském městě. Jak to tedy téměř před sto lety s tímto nejvyhlášenějším hotele bylo?

Na začátku dvacátého století dosáhly Karlovy Vary své největší slávy, ale jejich ubytovací kapacita přestávala dostačovat poptávce. Místní podnikatel Alfred Schwalbe včas vystihl tento trend a přišel s nápadem postavit v Karlových Varech moderní hotel na světové úrovni, který by byl díky špičkovým službám a nabízenému luxusu schopen přilákat do města mezinárodní společenskou smetánku.

Vzhledem k tomu, že údolí říčky Teplé už bylo velmi hustě zastavěno, vybral si Schwalbe pro stavbu hotelu vrch nad kavárnou Helenin dvůr. Místo to sice bylo v té době poměrně obtížně přístupné, na druhou stranu slibovalo budoucím hostům hotelu Imperial úžasný výhled do údolí a stavbě samotné roli karlovarské dominanty.

Přestože většina lidí včetně městské rady a konkurence považovala projekt za utopii, podařilo se Schwalbemu velmi rychle získat dostatečně silného investora lorda Westburyho, kterému se v mezinárodních podnikatelských kruzích přezdívalo „hotelový Richard“.

Díky jeho kapitálu mohl Alfred Schwalbe v roce 1905 provést výkup pozemků a ještě v prosinci téhož roku zahájit stavbu lanovky vedené z Divadelního náměstí k budoucímu Imperialu, která musela na 127 m etrů dlouhé trase překonat výškový rozdíl 54 metrů a dnes je díky tomu nejstrmější pozemní lanovkou v ČR. Unikátní je také vedením své trasy – celá byla postavena v tunelu. Stavbu řídil karlovarský inženýr Julius Kubíček. Cenné zkušenosti poskytl také stavitel lanovky na Vesuv inženýr Emil Strup z Curychu a italští stavební specialisté. Díky mimořádně vysokému nasazení stavbařů byl pravidelný provoz lanovky slavnostně zahájen už 10. května 1907. Ve dne jezdila s lidmi a v noci přivážela nahoru materiál pro další stavby.
K hotelu Imperial vedla ještě jedna lanovka ze Slovenské ulice, která byla dána do provozu souběžně s jeho otevřením v roce 1912. Mezi hosty Imperialu sice byla méně oblíbená než její starší sestra, ale přesto se zapsala do dějin. Se svým maximálním sklonem 570 promile se stala nejstrmější pozemní lanovkou všech dob postavenou na našem území. V roce 1959 však byla kvůli své pokročilé zchátralosti bez náhrady zrušena.

Po dokončení první lanovky následovala výstavba příjezdové silnice z tepelského údolí k budoucímu hotelu Imperial. Cena komunikace dlouhé 1 300 metrů s výškovým převýšením 70 metrů, která zahrnovala také rozšíření mostu přes Teplou, přesáhla částku 500 000 rakousko-uherských korun. Navzdory astronomickým nákladům na její pořízení lord Westbury bezplatně předal tuto silnici ihned po jejím dokončení do vlastnictví města.

V září 1908 přicestoval do Karlových Varů renomovaný pařížský architekt Ernest Hebrard, a na jaře 1909 předložil zadavateli pečlivě zpracovanou studii hotelu včetně návrhu jeho vnitřního vybavení. Detailního rozpracování plánů se ujala Vídeňská stavební společnost a známá nábytkářská firma Portois a Fix z Vídně. Vídeňská stavební společnost však nedokázala naplnit očekávání zadavatele, proto A. Schwalbe pověřil rozpracováním vize architekta Hebrarda až do detailních výrobních výkresů renomovanou architektonickou firmu Wayss und Freitag AG und der Meinong.

Imperial byl zkolaudován v květnu 1912 a slavnostní zahájení hotelového provozu proběhlo 18. června 1912. Celkové náklady na vybudování hotelu přesáhly čtyři miliony rakousko-uherských korun. Pro ilustraci, o jak astronomickou částku se jednalo, může posloužit mzda kvalifikovaného dělníka v plzeňské Škodovce, který v té době se svým necelým padesátníkem za hodinu práce rozhodně nebyl žádný chuďas!

Moderní zázemí hotelu Imperial nabízelo všechen myslitelný luxus pro 365 hostů,

Honosné prostředí rychle přilákalo členy panovnických rodů, vysokou šlechtu, ministry, diplomaty, bankéře, průmyslníky, obchodníky a nejvýznamnější umělce. Namátkou je možné uvést třeba ruského prince Alexandra, velkoknížete Pavla nebo prince Joachima Albrechta von Preussen. Podnikatelský svět zastupovali třeba členové rodiny Rothschildů nebo velkotovárník Kolben či Jan Antonín Baťa. Zavítali sem i hollywoodští herci Douglas Fairbanks a jeho žena Mary Pickfordová nebo hudební skladatel Richard Strauss.

Nadějný start hotelu Imperial narušila napřed první světová válka, během níž odpadla klientela ze zemí znepřátelených s Rakousko-Uherskem. Vzápětí po jejím skončení se Imperial musel vyrovnat se ztrátou klientely z řad ruské šlechty, kterou zlikvidovala bolševická revoluce. Skutečný zlom však přinesla až druhá světová válka a po ní následující znárodnění hotelu, které znamenaly konec jeho fungování v podobě, v jaké byl založen.
Zašlý lesk se Imperialu vrátil až v posledních dvaceti letech, během nichž nový majitel investoval více než půl miliardy korun do jeho rekonstrukce. Díky tomu jeho služeb opět využívají přední osobnosti politického, podnikatelského i uměleckého života.