Každý rok se o tom mluví, a přesto je to pořád úplně stejné. Lidí, kteří chtějí někomu udělat radost a v dobré víře koupí svým dětem psa nebo kočičku, neubývá a těch, kteří poté zvíře někde odhodí nebo v lepším případě donesou do útulku, bohužel také ne. Pod stromečkem vypadají štěňátka roztomile, křehce a lákají ke stálému hlazení. Bohužel je u řady tato radost a domnění, že zvíře je vlastně roztomilá chlupatá hračka, vystřídáno dvěma faktory – zaprvé řadu z nich velmi brzy omrzí o zvíře pečovat – krmit ho, starat se o něj a venčit ho. Ti většinou odpadnou první. Druhým případem je i to, že jim vůbec nedojde, že štěňátko nezůstane stále tak malé a křehké, ale také vyroste, a pokud si vyberou nějaké větší plemeno psa, tak se pak velmi diví, jaké z roztomilé chlupaté kuličky vyroste hladové tele, s jehož výchovou si třeba ani neumějí poradit. Proto si myslím, že by si takový krok měl každý pořádně rozmyslet, nastudovat si potřebnou literaturu a hlavně se na pořízení zvířete domluvit s celou rodinou a udělat si nějaký režim, aby péči o psa či kočku zvládli. Jsou to však rady, které už mnohokrát nikdo neposlechl…