GLOSA: Památková anarchie končí

Když se před lety novináři začali zajímat o svéráznou rekonstrukci karlovarských památek, většinou sklidili pouze kritiku od městských konšelů a pohrdání od odborníků, kteří opravy či stavby v památkově chráněné zóně města navrhovali. Přitom nešlo o nic jiného, než upozornit na to, že jedinečné architektonické dědictví Karlových Varů postupně mizí z mapy města, nové stavby hyzdí jedinečnost lázní a porušování zákonů by město nemělo přehlížet, ale důsledně trestat. Plytká argumentace stavebního úřadu, který vždy přišel s tím, že nemůže zasáhnout, kontrolovat a vlastně je vše v pořádku, brala energii památkářům takovým tempem, že raději odcházeli nebo byli odejiti či se s daným stavem smířili. To se nyní mění. Nejde o to, že by se nové vedení města snažilo omezit výstavbu či investory šikanovat, ale o to, aby zákony dodržovali a stavby typu garážovacího domu odmítli jako první. Protože vědí, že se do Karlových Varů ne nehodí, ale překrásnou dominantu města výrazně naruší. Městská památková zóna není mrtvým skanzenem či pro investory zakázanou lokalitou. Je ale chráněná proti patlalům, kteří si zde vysní bezduchý a rádoby světový objekt a jeho stavbu si, všem navzdory, prosadí. Ostatně hodnotná cena za architektonický počin Karlovy Vary v posledních letech vždy míjela. Proč asi?