Začala fungovat jako výrobna mléčných produktů, pro turisty nabízela střechu nad hlavou i teplé jídlo. Poté se ji obec rozhodla prodat, ale dlouhou dobu nebylo zájemce. Téměř dva roky salaš čekala na majitele, který se nakonec objevil.

V místech dnešní Ryžovny stávala už kolem roku 1530 hornická osada. Ze štěrkových naplavenin se vypíraly krupky cínové rudy. V okolí v průběhu času vzniklo i několik dolů, kde se těžily rudy dalších kovů, cínu, kobaltu a stříbra. V letech 1946 – 1959 se v těchto místech těžil i uran. Ryžovna byla samostatnou obcí se vším co má správná obec mít. V době největšího rozmachu tu stálo asi 70 domů, kostel, hospoda, škola i pivovar a žilo tu asi 800 lidí. Po druhé světové válce byla větší část obyvatel odsunuta a Rýžovna začala chátrat. Prázdné domy se nepodařilo obsadit novým obyvatelstvem a tak byly domy zbourány. Zůstalo jen 8 původních staveb rozesetých po okolí.

Salaš stojí na místě bývalé krušnohorské osady, na spojnici turistických tras mezi Božím Darem, Horní Blatnou, Abertamy a Potůčky. Radnice ji postavila s pomocí pětasedmdesátiprocentní dotace z celkové částky 13,4 milionu korun. Zbytek zaplatil Boží Dar ze svého rozpočtu. První nastolený řád dostál svému jménu a Ryžovna fungovala jako pravá salaš necelých 6 let. Sýry zde vyráběly z kravského a ovčího mléka, v době dojení (květen až září). Některé sýry byla možnost ochutnat i přímo na salaši. Ovčí sýry se vyráběly z vlastního mléka, získaného od zvířat pasených na jižních svazích osady Mariánská u Jáchymova.

Nabídka na prodej objektu se na internetových stránkách Božího Daru objevila pár let po uplynutí povinné doby udržení projektu „Město se rozhodlo salaš prodat, protože už nepovažuje podnikání v tomto objektu za svou prioritu,“ uvedl tehdy starosta Jan Horník. Boží Dar nabízel salaš od roku 2012, za 12,5 milionu korun. Po čase se rozhodlo cenu snížit a konečně se objevil budoucí majitel. Město prodalo salaš podnikateli z Karlovarska za zhruba 9,2 milionu korun. Od té doby začalo místo rychle vzkvétat a prosperovat. Ryžovna nyní hostí šlechtu i obyčejný lid. Stala se oblíbenou zastávkou lyžařů, cyklistů ale i výletním místem a restaurací. „Mám tu velký obrat návštěvníků. Někteří přijedou na oběd, jiní jezdili za ubytováním. Bohužel jsem musel možnost přespání zrušit. Poslední dobou, začali hosty i mě obtěžovat podnapilí ubytovaní.

Navíc někteří pokoje ničili. Nešlo tomu moc předcházet, tak jsem se rozhodl pro radikální řešení a ubytování úplně zrušil,“ informoval nájemce objektu Dalibor Hoffmeister. Nyní vás zde pohostí, ale přespat musíte jinde. Obzvlášť dobře se můžete najíst o víkendech, kdy podávají jehněčí speciality. Jednou z milých informací je, že jedině na Štědrý den, vám bude přístup zapovězen. Restaurace je totiž otevřena 364 dnů v roce. „V létě mívám návštěvnost větší, ale s místem problém nemám. I s terasou jsme připraveni na 98 hostů, takže okolo oběda je rušno,“ upřesňuje Hoffmeister. Hosté jsou podle všeho s restaurací velmi spokojeni. Pana Hoffmeistera zase těší, když vidí odcházet hosty s úsměvem na tváři. Tak to má být.

Známkou kvality jsou určitě i návštěvníci, kteří si podniky už pečlivě vybírají. „Můžu se pyšnit i tím, že jsem hostil Karla Gotta, Václava Klause nebo velvyslance a několik dalších osobností. Jsem moc rád, že nás navštěvují, když už je vítr zavane na západ republiky,“ poznamenal Hoffmeister. Na závěr ještě dodal. Pokud budete mít cestu okolo, nebo nebudete vědět kam o víkendu vyrazit, podnikněte cestu k nám. Jsem přesvědčen, že nebudete litovat.