Základní škola a mateřská škola Regionu Karlovarský venkov, vytvořená svazkem obcí Regionu Karlovarský venkov, se již řadu let snaží zařadit handicapované děti do normálních tříd a seznamovat zdravé děti s tím, že handicapovaní jsou také lidé a zaslouží si kvalitní vzdělávání. Svazek má pod sebou MŠ v Hájku, první stupeň ZŠ a MŠ v Sadově a první a druhý stupeň ZŠ a MŠ v Otovicích.

Inkluze (vytvoření takového prostředí ve třídě, které vítá a oceňuje odlišnosti) není jen forma vzdělávání, ale i způsob soužití ve společnosti. „V našich třídách se snažíme nastavit podmínky, které jsou rovné pro všechny. Usilujeme o to, aby se cítili všichni žáci součástí skupiny. Všem dětem dáváme možnost rozvoje emočních i sociálních dovedností. V naší společnosti jsou často upřednostňované jen dovednosti rozumové, ale pro harmonický rozvoj osobnosti a úspěšnost v životě jsou emoční a sociální dovednosti stejně důležité. Právě inkluzivní vzdělávání umožňuje takovýto rozvoj všem dětem a žákům handicapovaným i těm bez obtíží," uvedla ředitelka ZŠ Sadov Jitka Topičová.


Podle 76,9 procent panelistů Deníku z Karlovarského kraje se inkluze neosvědčila, zbytek je přesvědčen o opaku. Odpovídalo 26 lidí.

„Ze zkušenosti vím, že děti s fyzickým postižením bývají velcí dříči a svým nasazením často motivují zdravé děti. Někdy je dokonce i předčí," doplnila ředitelka.

Samotné úspěchy v inkluzivním vzdělávání by se nedostavily nebýt dalších faktorů. „Inkluzivní přístup umožňuje pružněji reagovat na možnosti a potřeby všech žáků, nejen těch handicapovaných," doplnila.

Odpovědi vybraných regionálních panelistů, které Deník pro vyhodnocení oslovil

OTÁZKA: Osvědčila se podle vás inkluze – společné vzdělávání dětí zdravých a handicapovaných?

Tomáš Wizovský, 42 let, kastelán na hradě a zámku Bečově nad Teplou: Ne. Byl jsem několik let členem školské rady bečovské mateřské a základní školy a mám i přímé zkušenosti s neformálním vzděláváním. Princip neoddělování zdravých a handicapovaných dětí je správný, ale vzdělávací a školský systém však není na tento krok zejména u vesnických škol připravený, promyšlený a zajištěný.

Jaroslav Dolina, 44 let, manažer turistického centra, Nová Role: Ano, jsem pro společné vzdělávání, vím, co handicap znamená. Pro handicapované to může být určitá motivace, lidský organismus se přizpůsobuje i tomu lepšímu a výkonnějšímu.

Jan Kopál, 42 let, úředník, Ostrov: ANO. Inkluze je v jádru dobrá myšlenka – proč neumožnit hendikepovaným přístup k věcem, ke kterým mají přístup i ostatní? Problém je jen v míře. Je to, jako by stát zatrhnul pražskému metru výtahy pro vozíčkáře a nařídil, že je musí popadnout čtyři průvodčí a vozit je po eskalátorech spolu s ostatními cestujícími.

Jan Prudík, 69 let, kronikář města Karlovy Vary: Ne. Podle názoru pedagogů, vedení škol, rodičů i zřizovatelů škol, s kterými jsem měl možnost o této změně hovořit, je systém společného vzdělávání nevhodný nejen z hlediska výuky, je velmi náročný pro žáky i pedagogy, současně je také velmi náročný, pokud jde o vynakládané finanční prostředky.