Málokterou hvězdu karlovarského festivalu stíhalo tolik obdivných ženských pohledů jako včera Antonia Banderase, jehož příjezd k Puppu a pak do Thermalu očekávaly davy fanoušků. Černý klobouk odložil slavný Desperado v hotelu, v bílých džínách a černém svetru ovšem okouzloval na tiskovce i tak. Přinejmenším přítomné ženy.

„Letní déšť vznikl podle knihy mého přítele,“ řekl o filmu, který režíroval a večer uvedl v kině. „Je to romance o dospívání a o tom, jak je těžké. Po Létu v Alabamě jsem měl chuť experimentovat s tvarem, herci i tématem. Je to taková skládanka vzpomínek. A právem jsem očekával rozdílné reakce – někdo tvrdil, že je to mistrovské dílo, jiní ho zavrhli. Tak to chodí.“

Režii bere Banderas vážně. „Mám promyšlený každý záběr, koneckonců, mohl jsem se učit od samých skvělých filmařů, Pedrem počínaje a Billem Augustem či Rodriguezem konče. Strašně mě zaujala práce s kamerou: jaké zázraky se dají dělat s barvami, čočkami, filtry a záběry. Nikdy bych neřekl, že mi na tom bude tak záležet,“ míní. „Rád nechávám volný prostor improvizaci, i když vím, že mám jako režisér rozhodující slovo.“

Zapomenout na předsudky

Původem španělský herec, jemuž dveře do filmu otevřel Pedro Almodóvar, vzpomínal mimo jiné i na začátky s tímto filmařem. „Když mi dal Pedro roli homosexuála v jednom z prvních filmů, trochu jsem s tím bojoval. Tehdy se herci báli, že je diváci zařadí i v civilu do škatulky gaye. Pak jsem si vzpomněl na profesora ve škole, který mi říkal: v téhle branži musíš zapomenout na předsudky! A tak jsem roli vzal,“ míní Banderas, který se už dlouho se svým objevitelem před kamerou nesešel.

„Pedro mi v letech 1992 – 2000 nabídl dva filmy, ale já odmítl. Bylo moc jiné práce. A myslím, že se mu to asi nelíbilo.“

Konkurenci a image hollywoodské hvězdy bere s nadhledem. „Někteří kolegové občas říkají: jak to, to jsem měl dělat já! Proč sakra Banderas? Mrzí mě to, ale beru to jako nutné zlo své branže,“ říká herec. A dodává: „Před časem jsem si položil otázku: proboha, jakou hru to tady v Hollywoodu hraju? Už jsem jako ostatní… hlídám si figuru, řeč, image? Vždyť je to unavující, nechci dělat hvězdu, o které lidi řeknou – jé, ten je roztomilej! A vrátil jsem se do Španělska, do Malagy.“

Do Čech se prý vracel také rád. Před šestnácti lety natáčel v Praze seriál o Mussolinim a v hlavě mu zůstala řada vzpomínek. „Na Malou Stranu, Muchovy kresby v oknech, hospůdky, na Hrad, vaše skvělé jídlo a dívku jménem Dita. Ráno jsem si nazul tenisky a teprve večer se vracel do hotelu, byly to krásné měsíce,“ končí Banderas.