První projekty na garáže v Libušině ulici zpracoval architekt Petr Mráz se svým kolegou už na konci devadesátých letech minulého století. Zdůrazňuje však, že se současnou podobou objektu už nemají oba architekti nic společného.

„S kolegou jsme dělali dva návrhy pro garážovací dům v Libušině ulici, přičemž ten úplně první jsme zpracovávali na základě zakázky přímo pro město. Tenkrát jsme navrhli tři patra pod zemí jako garáže. Nad zemí mělo stát parkoviště, které mělo být v úrovni prvního patra. Navržena zde byla původně terasa s čtyřlajnovou bowlingovou dráhou včetně restaurace,“ vypráví architekt Mráz.

Poté, co pozemky získala TEI, zpracovali achitekti už konkrétní projekt pro tuto firmu. „Museli jsme ale vycházet z podmínky, že tato studie bude respektovat tu první, kterou jsme dodali městu, jež ji také už v minulosti schválilo. Investor ale v té době už ale pochyboval o rentabilitě prvního projektu a snažil se změnit využití pronajímaných prostorů. Na základě kompromisu se tak rozhodlo, že univerzální komerční prostory budou sloužit jiným účelům. Představou investora byly například cestovní kanceláře, infocentra, ale například i kadeřnictví,“ upřesńuje architekt s tím, že na tento projekt bylo vydáno stavební povolení.

Architekt Mráz upozorňuje, že to nebyl on s kolegou, kdo můžou za finální podobu garážovacího domu, který navždy změnil původní ráz Karlových Varů.

„Finální projekt jsme už my nedělali, a také z toho vznikly určité problémy. Ten zpracovával jistý architekt z Mariánských Lázní. Já jsme náhodou při návštěvě stavebního úřadu zjistil, že v rámci tohoto projektu byla podána žádost o změnu stavby před dokončením. Na základě ní došlo ke změně využití komerčních prostor, a to z kanceláři na apartmánové byty,“ vysvětluje Mráz.

Zpracovatelé původní projektové dokumentace se proti této změně zásadně distancovali.

„S investorem jsme se navíc dostali do sporů kvůli porušení autorských práv. Tuto při jsme ale následně vyřešili mimosoudně, protože soudní spory jsem nepovažoval za konstruktivní. Mělo to ovšem takový následek, že já osobně jsem se zřekl autorství na projektu na garážovací dům, a zřekl jsem se i veškeré odpovědnosti za technické parametry domu o jeho vzhled,“ podotýká Mráz.

Zároveň konstatuje, že stavba od zpracování druhého projektu oproti dnešku zásadně změnila své rozměry. „Objekt se vyhnal do výšky oproti schválené studii, o tom není pochyb, i když vedoucí stavebního úřadu říká, že tomu tak není. Já bych to nazval polopravdou. Stavební úřad totiž bere v úvahu výšku šachetních věží, které měly být umístěny na střeše. Ty ovšem neměly tvořit plnohodnotné patro. Domnívám se, že úředníci úmyslně směšují dohromady výšku šachet a nynějšího posledního patra,“ dodává s tím, že finální stavba je úplně jinou než tou, kterou oni navrhovali.

„Dům nabyl oproti původní studii na rozměrech převážně v posledním patře,“ doplňuje Mráz.