Jak si Karlovy Vary cení lázeňství? Hodně, málo, vůbec? Podle vaku peněz, který jde nyní například do rekonstrukce Staré louky a Tržiště, zřejmě hodně. Podle špíny a hluku, v níž se nyní procházejí hosté a návštěvníci, málo. A podle toho, jak se Karlovy Vary starají o lázeňský genius loci, vůbec. On je totiž velký rozdíl mezi lázeňskými hotely, v nichž si host nejen odpočine, ale také je pod pečlivým lékařským dozorem a penziony, v nichž sice přespí, ale druhý den jede o město dál. Nelze tvrdit, že lázeňství je v Karlových Varech popelkou, ale na druhou stranu nelze konstatovat, že tento obor nepřehlížíme. Přestože jde o jednoho z nejvýznamějších zaměstnavatelů ve městě.

Lázeňství by mělo žít s městem v symbióze, neřkuli na výsluní, zatím ale žije v ústraní. Jakoby to, co Karlovy Vary mají od boha, a to jsou léčivé prameny, bylo naprostou samozřejmostí a byly tady na věky. Karlovarské lázně, v nichž se lidé mají nadechnout, uvolnit se a odpočinout si, svírá tuhá krusta stále nových a nových rezidencí, které dusí citlivě pojatou lázeňskou architekturu a lázeňští manažeři aby se obávali toho, kdy jim vedle hýčkanného sanatoria vyroste další betonová obluda.

Neměli bychom vrátit lázně lázním a znovu si uvědomit, že Karlovy Vary kdysi vznikly kvůli léčivým pramenůma ne že prameny zde vytryskly kvůli tomuto městu? Nyní tryskají ve válečné zóně, v nichž jsou hosté nuceni se pohybovat. Do kdy? Když zde klasická lázeňská péče vydržela přes pět set let, mohli bychom ji udržet a rozvíjet i nadále.