Na 1100 zaměstnanců Karlovarského porcelánu se včera od insolvenčního správce podniku Tomáše Čermína dozvědělo, že k poslednímu lednu dostanou výpověď. Toto rozhodnutí souvisí s pátečním usnesením Městského soudu v Praze, který na základě Čermínova návrhu rozhodl o ukončení provozu k 31. březnu.

Vše by ještě mohl změnit prodej porcelánky, která je od 10. prosince loňského roku v konkurzu.

„Mým cílem je zpeněžit dlužníkův majetek. Do 31. ledna mají zájemci možnost se hlásit o koupi podniku či jeho částí. Ani po této době ale není prodej vyloučen,“ uvedl včera Čermín.

Do konce března bude porcelánka dál v provozu.

Podle generálního ředitele karlovarské porcelánky Vlastimila Argmana je rozdání výpovědí preventivním opatřením pro případ, že firmu nikdo nekoupí. Najde–li se kupec, výpovědi by měly být okamžitě staženy.

Karlovarský porcelán nyní dluží věřitelům miliardu 200 milionů korun. Za jakou cenu bude možné porcelánku prodat, to je podle Čermína na úrovni spekulací. „Sto milionů je málo a pět set milionů by nebylo špatné,“ uvedl.

Stát nás mohl koupit, dokud byl čas, říká šéf porcelánky

Stát mohl podle generálního ředitele Karlovarského porcelánu Vlastimila Argmanas polečnost koupit a provozovat ji. Teď už je ale prý pozdě.

Co myslíte, že vám zlomilo vaz?
Bylo to vysoké úvěrové zatížení, silná koruna a prudký nárůst energií. Podstatná pro náš pád byla také silná čínská konkurence. Dobré roky jsme naposledy zažili v roce 2001 až 2002. Od té doby jsme zaváděli úsporná opatření, ale bylo to vytloukání klínu klínem.

Mohl podle vás pro vaši záchranu něco udělat stát, popřípadě co?
Nemohl. V této fázi už ne. A předtím? Stát měl v Karlovarském porcelánu určitý zanedbatelný podíl. Mohl porcelánku koupit, provozovat ji a hledat nového vlastníka. Ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.

Jak byste hodnotil protikrizová opatření, která nyní provádí stát?
O protikrizových opatřeních státu jsem slyšel. Některé kroky jsou logické, například změna insolvenčního zákona. Stát by ale měl aplikovat změny z praxe, ne pouze teoreticky. My už s insolvenčním zákonem máme své zkušenosti a víme, kdemá chyby. Je postavený špatně, je to zákon šitý na míru bankám, lidé jsou až na posledním místě. To by se mělo změnit.

Nezareagoval stát na dopady krize příliš pozdě?
Asi těžko. Myslím, že se to nedalo předpokládat. Ta krize vypukla hekticky ve všech státech.