Někdy se jeden ani divit nestačí, co vše se dá svěřit papíru.

Před několika dny si na stránkách těchto novin pěkně poplakala karlovarská zastupitelka za ODS Monika Makkiehová. Na otázku, zda myslí, že „atmosféra houstne a je horší než před lety?“ odpověděla: „Myslím. Je to historicky poprvé, co prožíváme takovou situaci a aroganci moci. Stydím se za to, že jsem v ODS, a to jsem v ní téměř nejdéle. Je to poprvé, co na jednání zastupitelstva přemýšlím, zda se nemám raději schovat pod stůl, abych se lidem nemusela podívat do očí.“

Jestli se paní Makkiehová stydí za to, že je v ODS, je to jen její věc a domnívámse, že není nic snadnějšího, než z této strany vystoupit a lepší než schovávat se pod stůl by bylo vzdát se mandátu zastupitelky. Lidí, kterým by přitom vhrkly slzy do očí, asi moc nebude.

Co se týká té „arogance moci“, je ale paní Makkieová vedle jak jedle.

To tady už totiž bylo, a řekl bych, že v daleko horší podobě. Užívali si to tenkrát jak členové petičního výboru petice za zachování karlovarského divadla, tak mnozí z těch, kdo tuto petici podepsali. Dehonestace v tisku, výhrůžky trestním oznámením, filmování účastníků protestního shromáždění kamerami městské policie a dokonce i policejní zásah na koncertu.

To všechno v době, kdy paní Makkiehová seděla pevně v křesle náměstkyně primátora a většinu z těchto akcí sama iniciovala.