sZástupci české a německé strany začali diskutovat o policejních kontrolách v Německu. Lidé z Chebska mají pocit, že jsou přehnané a někdy až ponižující. Německá stranasebrání– kontrolyjsou prý běžné a naprosto podle pravidel.

Schůzka se ale nesla spíš v informativním duchu. Kontroly, jak se provádí, jsou běžnou praxí. Podle zástupců německé strany nejde o nic neobvyklého, natož o problém. Není tedy co řešit.

„Je důležité, abychom předešli různým polemikám,“ uvedl chebský starosta Jan Svoboda. Informativní schůzka tedy měla novinářům, respektive lidem, přiblížit, jak kontroly v Německu vypadají. Jan Svoboda uznal, že z nich Češi mohou být trochu překvapení. A to především proto, že na české straně má občan větší právo vzdorovat.

Do diskuze se pak zapojil také jeden z mužů, kterého německá policie v civilním voze kotrolovala zrovna v pondělí. „Řekněte mi, kde mám jistotu, že ti muži jsou opravdu policisté?“ zněla jedna z jeho otázek. Podle německých policistů si tento fakt může ověřit na policejní stanici.

S potížemi za hranicemi mají zkušenosti mnozí Češi. Jak nepříjemná a ponižující může kontrola být, popisovala i Renata Fridrichová. Zpáteční cesta z Itálie skončila docela jinak, než si představovala. „Těsně před německo-českými hranicemi mi zatarasilo cestu německé civilní auto,“ popisovala žena. V té chvíli bylo 22 hodin a řidička se nacházela před neosvětlenou a neobydlenou budovou původní německé hranice, nikde ani lampa, tma a nalevo les. „Nalepilo se na mě zezadu ještě jedno auto a byla jsem donucena zajet na neosvětlený okraj lesa. Strachy jsem se třásla, když se mi dva civilně oblečení zavalití Němci ukazovali papírovou cedulku s tím, že jsou německá pohraniční policie a že mě vyzývají ke kontrole. Nejdřív mi proběhlo hlavou něco falešných policajtech, kteří znásilňují dívky v noci.“

Z představ ženu vytrhl až příkaz policistů odevzdat kabelku, dát ruce na volant a nehýbat se. „Takhle mě dusili asi tři čtvrtě hodiny. Prohledali každý milimetr mého vozu. Jako bonus udělali ještě stěry z volantu a jako trofej si to odnášeli k expertíze, která se konala přímo v jejich voze.“ Ta podle ženy trvala asi dalších deset minut.

S policejní šikanou se ale setkávají i muži. „V Německu mě předjelo civilní BMW a rozsvítila se stopka,“ popisoval svůj zážitek Michal Kičák z Chebu. Na výzvu zastavil. „Z auta vystoupili muži, kteří neměli klasickou uniformu. Měli na sobě tmavé bundy s reflexními znaky. Pak mě začali navigovat, abych jim ukázal komplet celé auto.“

Oblečení, které měl mladý muž v kufru auta, si musel obléct, aby ho mohli prošacovat. „Zajímalo je jen to, zda nemám u sebe drogy, anabolika nebo zbraně. O technický stav auta se nestarali.“ Problém málem vyvolala také mikina přítelkyně mladého muže. „Zapomněla si jí u mě. Jenže na mikině byl znak autoklubu České republiky se lvem.“ Popsat německým policistům, že nejde o nic špatného, byl prý nadlidský výkon.

Na otázku, zda si myslí, že by ho policisté zastavili, ikdybyměl německou poznávací značku, odpověděl: „Nestalo se to na nefrekventovaném úseku. Okolo jezdila spousta Němců. Zkontrolovali ale jen mě, jediného Čecha, který tam byl,“ dodal Michal Kičák.