Kyselka: Rozzlobení památkáři píší Bartoškovi

Ostrou kritiku si od Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky vysloužil Jiří Bartoška, prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Bartoška totiž odmítl do programu přehlídky zařadit dokument Umírající Mattoniho lázně Kyselka, i když jej o uvedení žádala zástupkyně ombudsmana.

Podle Bartošky je stav lázní Kyselka skutečně tristní, ale snímek nesplňoval kritéria pro to, aby byl zařazen do festivalové sekce dokumentů nebo do programu festivalu. „Navíc bychom upadli do vlastní pasti. Obracely by se pak na nás organizace, které chtějí řešit problémy, ovšem přenesly by je pak na nás,“ vysvětlil odmítnutí Bartoška.

Toho také zarazilo, že zástupkyně veřejného ochránce práv Jitka Seitlová, která jej požádala, aby zvážil zařazení krátkého dokumentárního filmu „Umírající Mattoniho Lázně Kyselka“ Petra Lněničky do programu festivalu, tento záměr bez jeho vědomí zveřejnila prostřednictvím médií. „To bylo hodně nešťastné řešení,“ vysvětlil před zahájením MFF Bartoška.

Naštvaní památkáři

„Vážený pane Bartoško, vaším postojem jsme my, lidé kteří ctí a chrání národní kulturní dědictví, zklamáni. Dokument jste odmítl odvysílat, ač neusiloval o soutěžní kategorii. Jeho smyslem byla propagace snahy o záchranu tohoto nikterak od Karlových Varů vzdáleného cenného souboru památkových staveb. Pane Bartoško, za léta více než dobře placeného místa prezidenta MFF jste zřejmě ztratil soudnost. Asociace není organizací, která má „nějaké problémy“! Problémy má především současná společnost, která připustí, aby vedle firmy bohatnoucí na využívání přírodního bohatství této země mohlo být ničeno kulturní dědictví zanechané nám našimi kultivovanými předky!“ kritizuje Bartoškovo odmítnutí zařazení filmu do MFF v otevřeném dopise Pavel P. Ries, prezident Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky.

Krátký, nicméně výstižný dokumentární film o lázních Kyselka zachycuje aktuální stav památkově chráněných budov a podle zástupkyně ombudsmana by byl Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary tím správným místem pro upozornění veřejnosti na nečinnost vlastníků a správních úřadů ve vztahu k památce, která je významným historickým dokladem lázeňské tradice v karlovarském regionu. Proto o jeho promítnutí na MFF zástupkyně ombudsmana Bartošku požádala.

V morální pasti?

Podle Pavla P. Riese stojí Asociace jen v popředí těch, kteří na problémy chátrajících památek poukazují a žádají nápravu. A nekompromisně a veřejně Bartoškovo odmítnutí filmu pranýřuje.

„Problémy máte spíše vy, a to s určením toho, co je hodnotné a stojící za veřejnou podporu a co méně. Ocitáte se tak v podivném pozlátkovém světě, kde oslepen jeho září jste ani nepostřehl, že jste do vlastní pasti již upadl, a to do pasti morální, kdy je pro vás mnohem důležitější pozvat na festival novou tenisovou hvězdu (zde zřejmě nehrozí možnost upadnutí do pasti reklamy sportovním hvězdám), než podpořit záchranu památkového komplexu v Kyselce,“ obul se do prezidenta festivalu Ries. „Jak hluboko již v morální pasti vězíte, ukazuje i skutečnost, že jste neváhal pro festival využít služby firmy ProMoPro, nechvalně známé z aféry bezostyšného předražení služeb, tedy krádeží za bílého dne, jak tuto státní zakázku okomentoval ministr financí v souvislosti s naším předsednictvím EU. Při dotazu novinářů, zda byla firma placena z dotačních peněz, které festival dostává, bylo vaší odpovědí novinářům arogantní zavěšení telefonu,“ sděluje mu Ries. Podle něj je festival dotován desítkami milionů korun z veřejných prostředků, které festival každoročně dostává od Ministerstva kultury, Magistrátu města Karlovy Vary a Karlovarského kraje a veřejnost má právo na informace.

Chybné rozhodnutí

Odmítnutí žádosti Úřadu ombudsmana zveřejnit na Mezinárodním filmovém festivalu dokument poukazující na ostudnou a neomluvitelnou devastaci souboru kulturních památek, navíc pouhých 11 kilometrů od centra MFF, bere Asociace, a tím i téměř 14 000 signatářů petice za záchranu lázní Kyselka jako Bartoškovo chybné rozhodnutí, které pověsti festivalu určitě dobré světlo nepřidalo.

„Nikdo vás nežádal, abyste dokument zařadil do soutěžní sekce. Bylo více způsobů, jak jste mohl žádosti Úřadu ombudsmana vyhovět, například uspořádat projekci pro akreditované novináře apod. Proč třeba dostal příležitost k uvedení na festivalu spot Amnesty International Voodoo, který jste i slavnostně pokřtil? Zveřejněním tohoto spotu se neobáváte upadnutí do vlastní pasti? Nebo měl spot „Umírající Mattoniho lázně Kyselka“ tu chybu, že zde nebylo místo pro hlas prezidenta festivalu?“ chce vědět prezident Asociace Ries.

Lázně v agonii

I přes tuto veřejnou přestřelku chátrají lázně Kyselka dál. Za dvacet let šly z ruky do ruky a řítí se dál k zemi. Jako první je získal po roce 1990 podnikatel Karel Franta .Poté je převedl na Friedericha Bekera z Německa, ten je prodal Udo Markardovi a od něj je koupil Dagestánec Šamil Chalitujev. Po jeho bankrotu šly lázně znovu do prodeje. Nyní je vlastní firma C.T.S. Duo, která za areál zaplatila 16,5 milionu korun. Nikdo z nich lázním nepomohl. Poslední záchranou je inciativa, zorganizovaná Asociací sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky.