Demolice rašelinového pavilonu u Císařských lázní vzedmula vlnu vášní. Město je proti zbourání tohoto technicky cenného objektu, pokud nebude mít v ruce rozhodnutí kompetentních orgánů. Kraj jeho postoj bere jako schválnost. My jsme se proto náměstka Jiřího Klsáka (KOA) zeptali:
Karlovarský kraj, který vlastní Císařské lázně, požádal úředníky Ministerstva kultury o sejmutí památkové ochrany u rašelinového pavilonu. Podle právní analýzy, kterou má Deník k dispozici, je ale pavilon součástí Císařských lázní, které byly v roce 2010 prohlášeny národní kulturní památkou. Proto tuto ochranu může sejmout jenom vláda. Jaký je názor vedení města na tento problematický záměr?
Město Karlovy Vary je přesvědčeno hlavně o tom, že rašelinový pavilon měl zásadní význam pro chod celých Císařských lázní, byl vždy jeho součástí fyzickou (je propojen s dvoranou lázní suterénní chodbou), a dá se dokonce říci, že bez něj by lázně v původním účelu ani nefungovaly. Byť je jeho současný stav neuspokojivý, památkové hodnoty nepostrádá. Spor je veden v rovině, zda je součástí národní kulturní památky (NKP), nebo pouze kulturní památkou (NKP byla vyhlášena bez něj? - viz nařízení vlády č.50/2010). V případě pouhé kulturní památky by památkovou ochranu snímalo skutečně Ministerstvo kultury. My se domníváme, že pavilon je součástí národní kulturní památky a ochranu si zaslouží. Nechceme však jít hlavou proti zdi. Když vláda nebo Ministerstvo kultury rozhodnou, že sejmutí ochrany není na závadu (z vyššího principu), budeme toto rozhodnutí respektovat.
Hejtman Josef Novotný se následně vyjádřil, že rašelinový pavilon kraj nezbourá, pokud nebude mít písemný souhlas města. Udělí jej město kraji?
Podle pana hejtmana v roce 2009 město dalo kraji svolení k demolici rašelinového pavilonu. Šlo však nejspíše o administrativní akt státní správy (nikoliv samosprávy), a to ještě bez splnění základní podmínky, to znamená sejmutí památkové ochrany. Jestliže si příslušné orgány zdůvodní, že rašelinový pavilon není součástí NKP, případně budou naplněny všechny zákonité podmínky procesu odpamátkování objektu, město Karlovy Vary nebude mít problém písemný souhlas dát, i když si myslíme, že to je v kompetenci někoho jiného.
Obdržel karlovarský magistrát projekt kraje na rekonstrukci Císařských lázní?
Pan hejtman nám při jednání minulý týden slíbil, že nám projekt k prostudování poskytne. Zatím se tak nestalo.
Jednání mezi krajem a vedením Karlových Varů se už uskutečnilo. Co jste kraji navrhovali? Hejtman tvrdí, že jakmile by se projekt musel přepracovat, pak by kraj nezískal přislíbené dotace na opravu lázní, a ta by se znovu zdržela. Viníkem toho by podle kraje pak bylo město.
Jednání mezi krajem a městem proběhlo v pátek. My jsme přišli s upozorněním, že pavilon je dle našeho výkladu součástí národní kulturní památky, má své památkové hodnoty a měl by být zachován. Navrhovali jsme změnu projektu ve smyslu zachování skeletu, ne jeho demolici, a umístění energocentra do rekonstruované původní stavby, tedy ne do novostavby. Zároveň jsme upozorňovali, že pokud by památková ochrana byla sejmuta nezákonně, investor by mohl o přidělené dotace přijít v předstihu nebo v době jejich čerpání. A to považujeme za tak závažný fakt, že na něj musíme upozornit a trvat na dodržování zákona.
Bez konzultace s projektantem netušíme, jak časově náročná by byla taková změna projektu a zda to může ohrozit čerpání dotace. Je to věc dalšího jednání mezi městem a krajem ve spolupráci s projektantem, což jednoznačně podporujeme. Názor kraje, že město je jednoznačným viníkem vzniklé situace, odmítáme.
Jak lze, podle vašeho názoru, situaci řešit?
Jedině tím, že budeme o věci dále jednat a obě názorově odlišné strany dojdou k nějakému konsensu. A samozřejmě záleží především na rozhodnutí kompetentních orgánů. Těm a jejich názoru se Karlovy Vary podřídí.
Jde z vaší strany skutečně pouze o zdržování celé stavby, nebo nechcete porušit platné zákony?
Město nemá žádný důvod stavbu zdržovat.
Trváme pouze na tom, že odprohlášení není za daných okolností namístě a podle zákona. A pokud k němu má dojít, nechť ho posoudí orgán, v jehož kompetenci reálně je.