V souvislosti s dlouhodobě neřešeným havarijním stavem památkově chráněných staveb lázeňského komplexu v obci Kyselka u Karlových Varů se zástupkyně veřejného ochránce práv obrátila na prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Jiřího Bartošku se žádostí, aby podpořil úsilí o zachování kulturního dědictví.

Přestože byly orgány státní správy opakovaně vyzývány k činnosti a stav lázeňského areálu byl několikrát předmětem medializace, nedošlo k žádnému pozitivnímu posunu a k přijetí účinných opatření, která by zabránila totální devastaci areálu. Zástupkyně ochránce proto dospěla k závěru, že je třeba zasadit se o zachování našeho kulturního dědictví formou podpory ze strany nejen odborné, ale i široké veřejnosti.

Podpora a zájem občanské společnosti by mohly povzbudit správní orgány, aby neváhaly využít všech zákonných nástrojů k ochraně této po léta devastované kulturní památky.

Zástupkyně veřejného ochránce práv proto požádala prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Jiřího Bartošku, aby zvážil zařazení krátkého dokumentárního filmu „Umírající Mattoniho Lázně Kyselka“ Petra Lněničky do programu festivalu. Tento krátký, nicméně výstižný dokumentární film zachycuje aktuální stav památkově chráněných budov a byl již promítán účastníkům dubnové pracovní schůzky v sídle karlovarského krajského úřadu.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je podle zástupkyně ochránce správným místem pro upozornění veřejnosti na nečinnost vlastníků a správních úřadů ve vztahu k památce, která je významným historickým dokladem lázeňské tradice v karlovarském regionu.


Stavem Lázní Kyselka a činností správních orgánů se začal zabývat v roce 2009 veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Konstatoval, že stát a jeho orgány na úseku státní památkové péče zcela selhaly při výkonu památkové ochrany. Podle jeho zjištění nebyly schopny svými opatřeními, případně náhradním výkonem, zajistit řádnou údržbu a opravu chátrajících památkově chráněných objektů. V této souvislosti ochránce podrobil postup státu a jeho orgánů kritice, neboť má-li stát zájem na tom, aby určité stavby podléhaly památkové ochraně, je zcela nepochybně jeho povinností dohlédnout na to, aby tato ochrana vyhlášená ve veřejném zájmu našla odraz ve zvýšeném dozoru nad tím, zda vlastník těchto objektů řádně plní své povinnosti udržovat tyto stavby v dobrém stavebně-technickém stavu.

V roce 2010 jsem se ujala vyřizování případu zástupkyně veřejného ochránce práv a po zvážení všech shromážděných podkladů konstatovala, že závadný stavebně-technický stav památkově chráněných objektů i nadále trvá.

V průběhu roku 2010 nedošlo k přijetí razantních a účinných opatření, jež by směřovala k řádnému plnění povinností dle zákona o státní památkové péči, podle něhož je vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením.

Ani zástupkyní ochránce iniciovaná pracovní schůzka, která se konala 20. dubna pod záštitou karlovarského hejtmana a náměstkyně ministra kultury, nepřinesla kýžený efekt v tom směru, že by již na základě této schůzky bylo možné očekávat razantní a účinná opatření za účelem záchrany výše zmíněných památkově chráněných staveb bývalého lázeňského areálu v obci Kyselka.

Iva Hrazdílková, Kancelář veřejného ochránce práv