Stovky tisíc tun uranové radioaktivní rudy vytěžilo sedmdesát osm tisíc vězňů jáchymovských gulagů, které komunistický strana zřizovala v padesátých v západočeském regionu a především na Jáchymovsku. Bylo jedno, zda vězni přežijí. Podle komunistů byli degradováni na pouhou pracovní sílu na zpracování uranové rudy. Bez práva na bolest či důstojnost. Zůstalo jenom utrpení a bezpráví. A toto peklo stálo životy.

Už dvacet dva let se proto do Jáchymova vždy v květnových dnech vrací ve vzpomínkách bývalí stovky politických vězňů, muklové a muklyně, kteří lágry smrti přežili. V rámci tradiční akce nazvané Jáchymovské peklo si opět a opět si připomínají hrůzné chvíle prožité ve zdejších lágrech a uranových dolech.
“Je to nejsmutnější historie Jáchymova. Oživování minulosti, ať jakkoliv bolestné, ale má smysl,“ uvedl na sobotním pietním aktu u Pomníku brány ke svobodě starosta Jáchymova Bronislav Grulich.

Přemysl Sobotka, místopředseda senátu, byl ve svém projevu daleko tvrdší. „Se zločiny komunismu se dělá veřejnost stále menší starosti. S těmi, kteří ohrožují demokracii, se trápí jen okrajově. Nepodařilo se nám stále vyrovnat s minulostí. Smířlivost ke komunismu, stejně jako nacismu, je cestou do pekel,“ zdůraznil.

Podle Sobotky komunistická strana mění pouze taktiku a spojence, ale nikoliv sebe. „Na to nesmíme nikdy zapomínat. Čes památce všem obětem komunistické totality.“

Stejně jako v minulých letech, i tentokrát museli bývalí vězni i jejich příbuzní konstatovat, že politici dodnes nedokázali uzavřít odškodnění pro příslušníky třetího odboje a justice zase potrestat lidi, kteří měli podíl na komunistických zločinech.

„Není daleko doba, kdy už nebude komu odškodnění vyplatit,“ podotkl jeden z bývalých vězňů.