Kliknutím zvětšíteO aktuální situaci mluvil Deník s Miroslavou Korseltovou, vrchní sestrou chebské interny, která nespokojené zdravotníky zastupuje.
V únoru jste vyhlásili stávkovou pohotovost. Co chcete změnit?
Primárně nám jde o doplnění chybějícího personálu, čehož bez navýšení mezd na úroveň ostatních zdravotnických zařízení v kraji nedocílíme. Jsme přesvědčeni, že teprve až budou pracovní podmínky včetně mezd konkurenceschopné, lze stabilizovat i personální situaci. Ani potom to ale nebude snadné, může to trvat i několik let. Je nutné mít v nemocnici schopného personalistu, který se bude střednímu nelékařskému personálu intenzivně věnovat stejně, jako to nyní dělá personalistka pro lékaře. Musíme se bohužel smířit s tím, že to bude ještě dlouhá cesta.
Na personální krizi v chebské nemocnici jste upozornili na začátku roku. Kdy ale začala?
Krize se týká obou našich nemocnic. Její počátky sahají celorepublikově do roku 2004. V té době se změnil způsob sesterského vzdělávání. Místo čtyř let musely začít sestry studovat sedm. Nejprve čtyřletý obor s maturitou a následně vyšší odbornou nebo vysokou školu. Vznikla tak několikaletá mezera v produkci sester, která se již nedoplnila, protože ne každý asistent pokračuje ve studiu. Do praxe začali nastupovat zdravotničtí asistenti, kteří se ale odbornostně sestrám nerovnají, obsah studia není stejný, nemají stejné kompetence, musí pracovat pod odborným dohledem sester. Vzhledem k postupnému úbytku sester tak na řadě pracovišť „dohlíží“ jedna sestra na několik asistentů, což je velmi náročné, navíc i asistenti přestali do nemocnic nastupovat, uvědomili si, že v podstatě dělají sesterskou práci za mnohem menší mzdu, řada jich odchází po ukončení studia mimo obor, kde jsou výdělky vyšší. Sesterská profese v poslední době velmi utrpěla snížením prestiže a atraktivity a to je potřeba změnit. Jsem ale toho názoru, že i bez změny vzdělávání by ke krizi postupně došlo, jen by byla pozvolnější a ne tak dramatická.
Hlavní problém vidím v tom, že sesterská práce je dlouhodobě podhodnocená a nutnost vysokoškolského studia toto podhodnocení ještě podtrhla. Ruku v ruce s tím jde pochopitelně snižující se zájem o studium na zdravotnických školách. Kromě vzdělávání se změnilo i mnoho jiných věcí, které se netýkají jen zdravotnictví. Dnešní mladí lidé mají jasnou představu o svém životě, samozřejmě chtějí naplňující práci, ale chtějí hlavně plnohodnotný osobní život, mnohem více myslí na sebe, což je správné. Jen spokojený ,,pomáhající“ může skutečně pomáhat druhým. Bohužel v tomto směru jim přepracované sestry v nemocnici ukazují spíš, jak to být nemá… Stejně je to s lékaři a myslím, že se všemi pomáhajícími profesemi u nás.
Takže vlastně nemá kdo sloužit?
Ano, nemá kdo sloužit. Nyní se, dle našich průzkumů i díky Iniciativě, odchody zastavily, začaly se hlásit první zájemkyně o práci, které ale musíme u nás udržet. Problém mají i na odděleních, která dříve personální potíže netrápily, třeba dětské, gynekologie a porodnice. Máme velký nedostatek dětských sester a porodních asistentek. Oddělení stále fungují jen díky mimořádnému nasazení stávajícího personálu. Některé provozy stále fungují jen díky tomu, že zde pracují důchodkyně. Zaměstnanci, kteří původně nastoupili na zkrácené úvazky, odpracují celé i víc. Vrchní sestry nyní běžně pracují u lůžka a zajišťují směnný provoz svých pracovišť, studenti SZŠ a brigádníci vypomáhají sestrám, nahrazují ve směnách sestry. Toto vše stále probíhá. Uzavírají se lůžka, spojují se oddělení a sestřičky z uzavřených provozů jsou přesouvány tam, kde je potřeba, aniž by byly někým kompetentním zaučeny v daném oboru, přestože je práce v mnoha směrech velmi odlišná…
Ve všech prohlášeních ale uvádíte, že nejdůležitější je zvýšení platů…
Ano, a trváme na tom, že dorovnání mezd v KKN s ostatními zařízeními v kraji je tím naprosto základním opatřením, bez kterého budou všechna ostatní opatření neúčinná. Kraj vyvíjí iniciativu i v oblasti vzdělávání sester, což je velmi důležité a vítáme to, pokud ale naše asistentky vystudují a budou v jiném zařízení zaplaceny lépe, stejně nezůstanou v nemocnici, není zdaleka výjimkou, že je zařízení, které má o sestru zájem, ochotno ji vyplatit i ze závazku vůči KKN. Vše začíná a končí u výše výdělku, je to vlastně velmi jednoduché. Hodnota sesterské práce bude i v následujících letech růst mnohem víc než dřív, je třeba s tím počítat. A je velmi důležité, aby samy sestry si byly toho vědomy, chtějí-li skutečně pozvednout prestiž našeho krásného a velmi náročného povolání.
Mělo by se tedy změnit také vzdělávání sester? Jak?
Změna vzdělávání je již před konečným schválením, je velmi diskutovaná, mnoho odborníků se staví proti ní a není zatím jisté, zda přinese pozitivní změny do našeho zdravotnictví. Já osobně se domnívám, že jen zkrácení studia bez dalších opatření není správnou cestou. Z mé vlastní zkušenosti mohu říci, že ne každý asistent, který ukončí studium, je schopen pracovat bez odborného dohledu. Ani roční praxe bez dalších opatření toto nezmění. Otázka mzdového ohodnocení tak v tuto chvíli stále zůstává tou nejdůležitější, protože je motivační jak pro asistenty, tak pro sestry z jiných zařízení, pro které je práce v nemocnici zatím sice zajímavá a hezká, ale pořád ještě málo zaplacená.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
