Píšeme o smrti, s níž smířit nejde se

S Petrem Urbanem se do karlovarského krematoria přišly rozloučit desítky lidí. Smutek jeho přátel především ze Střední průmyslové školy keramické a sklářské, kde Petr studoval ještě s dvěma oběťmi tragické nehody, byl všudypřítomný. Z prázdninového odpočinku se sešli dříve než očekávali a už vůbec nepředpokládali, že to bude za tak bolavých okolností.

Petra jsme znali osobně i v Karlovarském deníku. V loňském roce zde s námi v létě pracoval v rámci studentské praxe. I my jsme tak měli příležitost nadechnout se Petrovy originality, rádi jsme se nechali svést jeho nadšením fotografií a učili jsme se od něho netradiční snímky. Vždy žertoval, smál se, ochotně nám radil a my jsme pokaždé ocenili jeho invenční myšlenky a nápady, jak naši práci dělat lépe a jedinečně. V tom, co Petr studoval, byl skutečně nedostižný.

Se třemi kamarády odešel skvělý a pohodový kluk, budoucí umělec, který si při své cílevědomé cestě za dosažením svých plánů a životních snů dokázal udržet skromnost, úsměv a pohodu.

Z odchodu Petra sdílíme nesmírný zármutek s celou jeho rodinou, kamarády a všemi co ho měli rádi. Nikdy na něj nezapomeneme.