Kdyby nebylo správního soudu, byl by to slavný den pro Karla Havlíčka. Velké pootevření ekonomiky tentokrát výjimečně nehlásal zbrkle. Pokud se totiž nestane nic výjimečně zlého, třetí květen je dobrý čas na otevření obchodů a části služeb.

Epidemická čísla sice pořád nejsou skvělá, jenže pomalý sestupný trend je vytrvalý a neměnný už několik týdnů.

Jenže do toho vybuchla menší, nikoli vrbětická bomba. Nejvyšší správní soud rozhodl, že uzavření obchodů je nezákonné. To znamená, že vláda buď špatně sepsala zákon, nebo špatně vydala nařízení nebo obojí.
Znamená to, že můžeme nakupovat neomezeně už za čtyři dny? O to se povede právní spor v němž každý druhý právník bude mít tři názory. Z věcného a rozumového hlediska (na něž v právních sporech dochází zřídka) je však třetí květen lepším datem pro uvolnění.
Proč?

Předčasný optimismus se nám už dvakrát smrtelně pomstil. Letní a podzimní maňána, a jedovatý dárek v podobě předvánočních nákupů… Výsledek? Počet obětí covidu se u nás blíží ke třiceti tisícům. V opatrnějším Rakousku je jich sice též tragických, ale přeci jen pouze deset tisíc.
Ani současný ústup epidemie nemusí být definitivní, tenhle virus je vynalézavý.

Je lepší zachovat trpělivost. Zákony je potřeba dodržovat za všech okolností, chránit životy a zdraví ovšem též. Vláda by teď měla udělat vše, aby napravila chybu a uvedla svá nařízeni do souladu s právem. Kdyby však dopustila otevření před třetím květnem, znovu by selhala.