Jezera, koupáky a my

Končí léto, kdy teploty dosahují tropických hodnot a všichni se chodí koupat, jak jen to jde. Jsou přece prázdniny a u vody je nejlíp.

Nedávno jsem s našimi dětmi navštívila Máchovo jezero. Jeli jsme na návštěvu za kamarády, kteří se ubytovali v jednom penzionu nedaleko pláže. Dlouho jsem tam nebyla. Na „Mácháč“ jsem jezdívala jako malá holka s rodiči a pamatuji si divokou, romantickou přírodu. Tak tu tam dnes nehledejte…

Proč stát vyplácí důchody

Zkrátím to. Než jsme došli na pláž, cestou se mi nějak rozpustilo asi tisíc korun. Nikoli ve vodě, ale od jakýchsi obchodníků, kteří cílí najisto neboli na děti. Neušli jsme ani kilometr a já i se svými milovanými jsme padli do pasti na rodiče, potažmo prarodiče. Zmrzliny, cukrové vaty, jeden nafukovací skákací hrad v lese, druhý skákací hrad na vodě a další a další draze placené atrakce a dobrůtky na splácání žaludku. K tomu řev a hudba. A vstupné na pláž.

Cíleno na kapsy

Ani ne o týden později jsme jeli ve stejné partě k jinému jezeru. Do Německa. Kousek za hranicemi, hned u Žitavy leží Olbersdorfer See, které je s naším Mácháčem velikostí srovnatelné. Tím ale podobnost končí. Olbersdorfer See je totiž ke svým návštěvníkům asi tisíckrát vlídnější, jako by tu všechno halasilo jsem tu pro vás, a ne naopak, chci, aby se vám tu líbilo. Inu, líbí se nám tu, a to navzdory tomu, že místní jezero nemá takovou historii, nekoupal se v něm velký básník ani u něj nestojí romantický Bezděz.

Problém „čunkiády“ hledejme jinde

Olbersdorferské jezero vzniklo mnohem později, když Němci v roce 1999 zatopili místní hnědouhelný důl. Neplatí se tu vstupné a nečíhají předražené atrakce. Je tady nádherné koupání, dlouhá písčitá pláž, neobvyklé dětské hřiště, naučná stezka, všudypřítomné lavičky a odpočívadla to vše zadarmo. Navíc dobrá restaurace (opodál) s přiměřenými cenami a kvalitním jídlem. Nic není nastraženo na vaši kapsu a nic tu nepřipomíná Matějskou pouť.

Člověk má pocit, že je vítán, že ho tu mají rádi a váží si ho. Okolí jezera Němci navíc citlivě zrekultivovali, kolem vody vede cyklostezka a vůbec vše je přizpůsobeno moderním volnočasovým aktivitám.

Ten žánrový rozdíl dvou vyhledávaných letních míst neboli koupališť je do očí bijící a nezbývá než se ptát, čím si český člověk zasluhuje takové zacházení. Proč z nás pořád někdo bezostyšně tahá peníze za nekvalitní věci? Vím, že odpověď není jednoduchá ,a také, že se jí nedočkám. I když… stále jsem přesvědčena, že zodpovědnost leží nějakým způsobem na každém z nás.

Lockdowny při covidu nefungovaly

Zdroj: Deník

A když už jsem u těch jezer a jezírek, zmíním ještě jedno. Naše maličké, utajené, kytlické, které je přírodní až tolik, že není moc pro děti, protože nemá žádnou pláž, a kam se chodí koupat jen plavci s poetickými dušemi. Před časem se na jeho kraji objevily vysoké hromady štěrku. Najednou sem k nedalekému opuštěnému domu bývalé vodárně začaly jezdit bagry. Dozvěděli jsme se, že dům někdo koupil. Ten někdo vlastní v Praze několik hotelů s pochybnou pověstí. Ten někdo tu hodlá postavit lázně. Prý. Možná to koupí celé. Možná to tu zavře. Nebo tu nafoukne skákací hrady a udělá Matějskou pouť. Nebo kdoví co. Každopádně koupání poetických duší se ocitlo v ohrožení.

Pokleslé a hloupé

Plavu, pozoruju západ slunce, poslouchám ticho a říkám si, že už to možná příští léto nezažiju.

Mám za to, že koupání a především takzvané koupáky o nás vypovídají víc, než si myslíme. Ostatně za první republiky byly veřejné plovárny centrem společenského dění. Jenže to vypadá, že povaha dnešních českých koupáků je spíše pokleslá, hloupá až imbecilní. Bude taková celá naše zem? Nezbývá než zopakovat, že zodpovědnost leží na každém z nás.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.