Od té doby dvaatřicet metrů dlouhá pirátská plachetnice zažila cesty po Středozemním moři, Atlantiku, Karibiku a dostala se až k polárnímu kruhu. „Nejkratší cesta kolem světa je dlouhá zhruba dvaadvacet tisíc námořních mil. Máme to dohromady najeto asi třikrát,“ říká devětačtyřicetiletý Dvorský. Na lodi žije s rodinou převážnou část roku.

La Grace neboli „Půvabná“ má za sebou jednu dekádu na světových mořích a v přístavech. Kapitánem jste na většině plaveb. To je asi sousta zážitků…
Teď jsem se probíral fotkami, těch deset let rychle uteklo. Spuštění lodi na vodu byla tehdy pro nás všechny satisfakce, že se to po letech příprav a dřiny podařilo. Druhý sen jsem si splnil o rok později, kdy jsme se plavili mezi ostrovy v Karibiku, který miluju.

Jste spolumajitelem repliky korzárské lodi, jste i duší pirát?
V reálu pirátství je a vždy byla zlodějina, v tomto ohledu k tomu mám špatný vztah i zkušenosti. Na moři mě přepadli třikrát, jednou jsem souboj prohrál. Myšlenka na to, že máte u hlavy kalašnikov, není příjemná. Romantická představa o historickém pirátství je něco jiného, třeba v případě filmové postavy Jacka Sparrowa i docela zábavná. (úsměv)

La Grace
Spuštěna na vodu: 5. prosince 2010

Délka trupu: 23,95 m

Maximální délka včetně čelení čnělky: 32,4 m

Šířka: 6,4 m

Ponor: 2,8 m

Výtlak: 120 t

Plocha plachet: 400 m2

Výška stěžňů nad hladinou: 25.5 m

Max. posádka: 38 osob

V přístavech předvádíte kostýmovaná vystoupení, účastníte se mezinárodních závodů, jste ale i školní plachetnice. Kdybych se k vám chtěl přihlásit do posádky jako kadet, na co se mám připravit?
Na krásné scenérie, ale i pracovní povinnosti. Život na lodi je rozdělen na služby, v nichž se kadeti střídají. Kormidelní hlídka drží kurz a má dohled i v noci. Bocmanská drhne palubu, uklízí, zájemci pracují i v plachtoví a lezou po stěžních a lanoví. Pro mnohé kadety je to dobrodružství a užívají si to kymácení lodi. Pomocná služba většinou asistuje v kuchyni, někdo musí oškrábat brambory a umýt nádobí… Jedna skupina kadetů má vždy část dne volno.

Takže lidé si zakusí i dřinu po námořnicku…
Nikoho do ničeho nenutíme. Loď vezme každého za srdce. V nadsázce říkám, že prodáváme drogu – La Grace dodává energii. Zájemci o plavbu nejsou běžní hoteloví hosté, ale duší cestovatelé, vodáci a čundráci…

…kteří po večerech pějí pirátské písně?
Nejen pirátské. Bývá veselo. Berou si na palubu i hudební nástroje. Hudba a zpěv k plavbě patří. Někdy děláme i táborák na ostrovní pláži. Kolikrát se mě lidé z obav ptali na ponorkovou nemoc, nic takového, myslím, u nás nehrozí.

Kdo tvoří posádku plachetnice?
Máme stálé členy – bocmana, strojníka, kuchaře, delegátku. A pak kadety v jednotlivých turnusech, které zaškolujeme. Převážnou část tvoří Češi a Slováci, ale v posledních letech hodně nabíráme i mezinárodní posádky.

Zdroj: Youtube

Měli jste na palubě i známé osobnosti?
Kvůli filmování u nás byli například herci Ondřej Vetchý a Tomáš Hanák, cestovatel a fotograf Jiří Kolbaba s námi plul do Karibiku. Jinak než na lodi by se na tolik ostrovů nedostal. Možná i díky tomuto zážitku se z něj stal příznivec mořeplavectví.

Obavy z medikánu

Jak náročné je plavit se s replikou historické brigy na otevřeném oceánu a při pobřeží, má nějaké limity?
Každá dřevěná loď má svá omezení. Cesta k polárnímu kruhu byla na hranici jejích možností. Je poměrně malá, což je v současném vnímání bráno jako nevýhoda. Když ale zabrousíme do historie, většina velkých zámořských objevů se zdařila na lodích do třiceti metrů. V osmnáctém století byly brigy nejobvyklejším typem obchodních lodí, protože nevyžadovaly velkou posádku. Pro svou rychlost a manévrovatelnost je používalo i válečné námořnictvo jako kurýrní lodě a pro boj s piráty. Ačkoliv je La Grace koncipovaná tak, aby ani admirál Nelson na první pohled nepostřehl nějakou historickou nesrovnalost, uvnitř je vybavena moderní elektronikou, bezpečnostními systémy a zařízením, které jí umožňují bezpečnou plavbu.

Na podzim roku 2012 přesto La Grace ztroskotala u španělského pobřeží. Tehdy jste ale nebyl na lodi. Z čeho máte na moři největší obavy, zasáhla vás někdy silná bouře?
Bouřím se snažíme vyhýbat. To víte, že je nemám rád. Zrovna teď, kdy loď kotví v přístavu Portoferraio na ostrově Elba, se tam žene hurikán z Atlantiku. Ve Středozemním moři, kde se převážně pohybujeme, v posledních letech přibývá těžkých bouří. Nějaké čtyři roky zpátky to nepamatuji. Dokonce pro ten jev vznikl termín medikán. Letos se blíží již druhý. Přívalové srážky a silný vítr jsou doprovázené vysokými vlnami. I když je loď v přístavu zabezpečená, jsem nervózní. La Grace je ale postavená tak, že se nemůže převrátit. Kdyby došlo na nejhorší, prasknou stěžně a z lodi se stane jakási kolébka.

Před rokem jste přišli na moři o kotvu se sto metry řetězu, jak to dopadlo?
Týden jsme ji hledali, nakonec byla na jiném místě, než jsme předpokládali. Mezitím jsme nechali udělat kotvu novou, tak máme o jednu navíc. (úsměv)

Uvízli v karanténě

Jak vás letos poznamenala pandemie koronaviru?
Je to rána, máme velké ztráty. Už na jaře při první vlně jsme uvízli v mezinárodních vodách mezi Afrikou a Evropou. Dozvěděli jsme se o lockdownech a v žádném přístavu nás nechtěli přijmout. Bylo to šílené, řekli nám, ať plujeme do Prahy, kde je oficiální domovský přístav La Grace. S naším ponorem to je nemožné. Nakonec jsme se dostali na italský ostrov Pantelleria, později na Sicílii. Byli jsme měsíc v karanténě. Až v červnu jsme zase začínali s plavbami. A na podzim přišla druhá vlna… Doufáme, že aspoň uskutečníme vánoční a silvestrovskou plavbu.

Jak zahájíte nový rok?
Každý rok začínáme údržbou lodi. Vyzvedneme ji z vody, vyměníme špatná prkna a celkově ji připravíme na novou sezonu. Pomáhají nám s tím dobrovolníci.

Čemu vás deset let s La Grace naučilo?
Vždy jsem byl zvyklý dělat věci na vodě sám. Díky La Grace jsem se naučil velet kolektivu. Když máte na palubě 35 lidí, nejdůležitější je z nich udělat jeden tým. Například jedno lano tahá pět lidí a musí zabrat současně. Na palubě není nikdo jen sám za sebe.

Jak vnímají přímořské národy Čechy jako mořeplavce?
Jsem rád, že také díky soutěžím už svět počítá s lodí, kterou postavili Středoevropané. Zapadli jsme, svědčí o tom i pozvánky na námořní festivaly, které se konaly před pandemií koronaviru. Mám vždy dobrý pocit, když vplouváme do přístavu s vlající šestimetrovou českou vlajkou.