Zvyk unášet na svatbě nevěstu známe i u nás. Občas to vede k rozladěnosti ženicha a někdy to úplně zkazí svatbu. Tato tradice se k nám dostala z Balkánu, kde si muži tímto způsobem obstarávali životní družku. Pokud si vyhlédli ženu, unesli ji a strávili s ní alespoň dva dny, stali se z nich oficiálně manželé.
Dnes už se tam svatba organizuje jinak, ale třeba v Rumunsku je tradice únosu nebo vytržení nevěsty velmi oblíbená. Přátelé ženicha však nevěstu unesou ještě před svatbou, nejlépe do dobrého podniku, kde se všichni baví a kde s nimi ženich vyjednává o nevěstině propuštění, které samozřejmě není zadarmo.

Kdysi zde také bylo zvykem, že nevěstini přátelé přivázali na vrchol vysokého stromu svatební věnec z myrty a ženich pro něj musel vyšplhat, aby svou milovanou mohl odvést k oltáři.

Hodování na záchodě

Svatby ve Francii jsou decentní a vkusné, ale i přesto jsou zde zvyky, nad nimiž zůstává rozum stát. Po svatební hostině je totiž někde zvykem posbírat zbytky jídla ze stolu, pořádně je smíchat, hodit je do záchodové mísy a nechat z ní novomanžele pít.

V lepším případě se míchanice dělá z čokolády a šampaňského, ale na způsobu servírování se nic nemění. „Hosté podávají směs novomanželům, aby pomohli 'zvýšit jejich výkon' o svatební noci,“ uvádí Nushrat Nur na webu thetempest.co.

A to ještě není všechno. O svatební noci přijdou svatební hosté pod okna ložnice novomanželů a začnou hulákat, pískat, třískat nádobím a dělat randál tak dlouho, dokud si u nevěsty nevymohou pokračování oslavy.

Černění ženicha

Velmi statečné musí být budoucí nevěsty ve Skotsku, kde se po nich chce, aby prokázaly lásku a úctu rodině budoucího manžela velmi dramatickým způsobem. Dívka se musí nechat přivázat ke stromu a lidé na ni mohou házet odpadky či vajíčka, nebo si do nádoby namíchají směs ze zkažených, lepkavých a páchnoucích potravin a na nebohou přivázanou ženu ji vyklopí. Smyslem tradice je prý poznat, zda je dívka připravená na manželství.

Praktikuje se také svatební černění ženicha. Přátelé ho svléknou do půl těla, nanesou na něj í saze a melasu, popráší moukou a dozdobí peřím. Za velkého halasu s ním pak procházejí městem nebo vesnicí, a čím je obecenstvo větší, tím víc si to užívají. A někde to odnesou ženich i nevěsta společně.

| Video: Youtube

„Tradice se dodržuje hlavně ve venkovských oblastech Skotska včetně Aberdeenshiru, Angusu, Vysočiny a Severních ostrovů,“ píše web timelesswhite.co.uk.Švédská svatební tradice je sice poněkud rozverná, ale zajímavá. Když během svatební hostiny ženich nebo nevěsta z jakéhokoliv důvodu odejde od stolu, mohou hosté toho z novomanželů, který u stolu zůstal, beztrestně líbat.

Štěstí v botách

Podle staré britské tradice by nevěsta ve svůj velký den měla mít v levém svatebním střevíčku stříbrnou minci, protože jí to v manželství zajistí štěstí a blahobyt. V minulosti to bývala šestipence. Tato mince zároveň zajišťuje ochranu před zlými duchy.
V některých rodinách předávají matky svým dcerám šestipenci právě v jejich svatební den.

Turecké svatby jsou plné starobylých tradic, ale my si vybereme jen dvě. Před svatebním obřadem nevěsta napíše na spodní část svého střevíčku jména svobodných přítelkyň, případně je tam dívky napíšou samy. Na konci svatebního dne nevěsta jména zkontroluje. To, které je nejméně čitelné, signalizuje, že jeho nositelka je na řadě s vdavkami.

I druhá tradice souvisí s botami. Po sezdávacím obřadu se nevěsta a ženich snaží šlápnout tomu druhému na nohu. Říká se, že kdo bude rychlejší, bude mít v manželství hlavní slovo.

Nevěsta pláče, a pak čelí střelbě

V Číně si na svatební tradice velmi potrpí a některé z nich jsou pro nás opravdu nezvyklé. Například nevěsta z oblasti Tujia musí měsíc před svatbou alespoň hodinu denně plakat.

„Když padne noc, nevěsta vejde do síně a asi hodinu pláče. O deset dní později se k ní připojí její matka a pláče spolu s ní. Za dalších deset dní  s nimi začne plakat i babička a později se k pláči musí přidat i sestry a tety nevěsty, pokud nějaké má,“ popisuje zvyk web ChinaDaily. Má to být příprava na problémy, které mohou v manželství nastat.

Důležité je i správné naplánování a načasování svatby. Číslům se v Číně totiž přikládá velký symbolický význam. Snoubenci si pro určení správného dne a hodiny vhodné pro svatbu najímají služby astrologa. Ideální prý je, když se v datu a čase objevují jedničky – čím více, tím lépe.

Jedničky znamenají štěstí, úspěch v práci a hromadění majetku. Příhodné jsou i trojky nebo šestky, naopak naprosto nepřípustné jsou čtyřky symbolizující smrt. Proto se může stát, že čínský pár na svatbu čeká mnohdy i několik měsíců.

O svatebním dni ženich na nevěstu lukem střílí dřevěné šípy. Nevěsta se nemusí bát o život, protože šípy nemají hroty. Když ji ženich trefí, dvojice společnými silami rozlomí šíp napůl. Symbolizuje to prý budoucí spolupráci v manželství.

Ženich oplácaný rybou

Svérázné tradice dodržují také Korejci. Po svatební hostině nastává rodinné setkání, kde se nevěsta a ženich ukloní rodičům. Poté rodinní příslušníci házejí kaštany na nevěstu, která se je pokouší chytit do svého hanboku, tedy tradičního korejského oděvu. Říká se, že kolik kaštanů chytí, tolik dětí bude s manželem mít.

Ženich pak nosí nevěstu na zádech kolem stolu, aby ukázal, že ji bude podporovat. Tato zvyklost pochází ze staré tradice, kdy manželé nosili novomanželku do svého domu.

Korejci však mají i jeden zcela neuvěřitelný zvyk. Svatebčané ženicha po obřadu plácají přes chodidla shnilými rybami. Trvá to desítky minut a ženich se nesmí umýt, ani když odchází na svatební lože. A jaký to má smysl? „Říká se, že to dodává určitou životní energii pro dobrý výkon o svatební noci,“ vysvětluje web hometogo.com.

Nevěsta bez zubů a tchyně v posteli

Kdo by chtěl tradiční svatbu v Africe, měl by si to to dobře rozmyslet, Například v etiopském kmeni Surma je zvykem, že několik týdnů před svatbou nevěstě odstraní všechny dolní zuby a do jejího dolního rtu umístí hliněný kruh, který symbolizuje bohatství. Čím větší věno, tím větší kruh.

V některých afrických kmenech doprovází nevěstu na svatební noc starší žena z vesnice, aby ji zaučila. Nevěstě radí, co má přesně dělat, a názorně jí to ukazuje. Někdy mezi novomanžele ulehne sama nevěstina matka.

Zatímco etiopská nevěsta si vytlouká zuby, masajská nevěsta v Keni si v den obřadu oholí hlavu. Než odejde s manželem z rodné vesnice, její otec jí plivne na hlavu a na prsa, což se považuje za požehnání do života.

V Mauritánii si muži potrpí na ženy kyprých tvarů, a proto musí nevěsty před svatbou pobývat v takzvaných tukových farmách, kde mnoho hodin denně konzumují vydatné a tučné jídlo, aby se zvětšily a zkrásněly.

V Kongu nevěsta dostane od své matky sadu pokliček, na kterých jsou vyobrazeny různé situace manželského života. Používáním konkrétní pokličky pak dává žena najevo své pocity a emoce.

Hříchy odplaví kokosové mléko

V Indii svatba trvá tři dny, ale budoucí manželé se setkají při obřadu až v závěrečný den. První den tráví nevěsta s profesionální malířkou, která na její ruce a nohy maluje nádherné ornamenty hennou. Ženy, které zdobení přihlížejí, zpívají náboženské písně a modlí se za nevěstinu šťastnou budoucnost. Druhý den se nevěsta i ženich účastní taneční party, ale každý zvlášť.

Dlouho před svatbou si rodiče ženicha a nevěsty vymění horoskopy svých dětí. Pokud jsou podle astrologa ve vzájemném souladu, zvolí se vhodné datum svatby.

V křesťanských komunitách se několik dní před svatbou odehrává velmi speciální obřad, kdy se prostřednictvím čerstvého kokosového mléka odplavují z nevěsty a ženicha hříchy a jejich duše se před vstupem do manželství očišťuje. Příbuzní k nim přistupují, potírají jim kokosovým mlékem obličej, ruce a nohy, a pak jim mléko vylévají na hlavu. Čím víc příbuzných, tím víc mléka stéká po snoubencích.

Podle webu flawsomefelishia.com ceremoniál symbolizuje pro nevěstu a ženicha mimo jiné i rozloučení se svobodou.

| Video: Youtube

Cestou k nevěstě ženich pošlape příbuzné

Svatba na Bali je nádherná a plná barev, ale poněkud nezvyklá, protože okolo slavnostního stolu prý sedí a hodují pouze ženy. Muži odpočívají, protože hostinu připravovali oni.

Za kontroverzní lze označit obřad žádání o ruku na Fidži. Ženich totiž musí otci nevěsty přinést darem zub velryby. Kde jej vezme, je možná lépe nevědět.
V Polynésii musí naopak nevěstina rodina udělat úsluhu ženichovi. Když přijde v den svatby do domu nevěsty, její příbuzní ulehnou a vytvoří jakýsi živý koberec, po němž ženich projde.