U krmítek často uvidíte sýkoru koňadru, malého ptáčka se žlutým bříškem a černou čepičkou, který se ke krmítku slétává v nemalých hejnech. Mnohem vzácnější je sýkora modřinka, která je o něco drobnější, její hlavu zdobí modrá peříčka a přes oko má černý proužek. Podle atlasu ptáků patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou mšice nebo housenky motýlů. Má ráda mladé pupeny a miluje slunečnicová semínka nebo buráky. Mezi méně četné zástupce sýkor patří i sýkora babka, elegantní dáma s černou čepičkou. Zajímavé je, že babky žijí v párech po celý rok a jedna druhou nikdy neopustí.

Převážně ve starších listnatých nebo smíšených lesích můžete narazit na brhlíka lesního, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Na sobě má modrošedý fráček a je o něco větší než sýkora. Je to užitečný pomocník, neboť se živí larvami dřevokazného hmyzu. V zimě jej potěší olejnatá semena.

V přírodě nepřehlédnutelný je ledňáček říční. Výrazně zabarvený ptáček má modrý kabátek a oranžovou košilku. Typický je pro něj také dlouhý špičatý zobák, kterým hbitě loví malé rybky, nepohrdne však ani vodním hmyzem nebo obojživelníky či korýši. Hnízdí v malých norách v říčních březích, které si sám hloubí. Když u řeky zahlédnete ledňáčka, máte opravdu štěstí, neboť je velmi plachý a taktéž patří mezi ohrožené druhy, i proto je přísně chráněný.

Podobně jako ledňáček žije samotářským životem i červenka obecná. Ptáček velký asi jako vrabec má dlouhý ocas a nápadné červenooranžové zbarvení na hlavě a hrudníku. Živí se drobným hmyzem, má rád třeba i plody bezu nebo tisu.

V našich končinách můžete zahlédnout velké množství ptáků. A když si se svým fotoaparátem počkáte na ten pravý okamžik, vytvoříte nádherné snímky podobně jako Martin Záhoř ze Stříbra, který si u focení podle svých slov odpočine. Prohlédněte si jeho snímky v naší fotogalerii.