Vážení…

Nepatřím mezi ty, kteří se neustále na různých sociálních sítích vyjadřují k aktuální situaci. Nedělal jsem to ani v minulosti. Ale v tomto případě už nedokážu mlčet.

Když 10.března 2020 přijala vláda bezpečnostní opatření týkající se zákazu hromadných akcí s účastí nad 100 lidí (posléze upraveným do dnešní podoby), bylo mi jasné, že začínají těžké časy. Se skřípěním zubů jsem si četl některé články nebo komentáře o tom, že my „komedianti“ bychom měli zavřít hubu, protože nevíme, co to je pořádná práce. S ironickým úsměvem jsem přešel vyjádření prezidenta, že by se „herci, kteří si stěžují, že nemají kšefty“ měli sebrat a jít alespoň pobavit seniory do domovů důchodců – v době, kdy už tato zařízení byla uzavřena všem návštěvám… nicméně mě dorazila včerejší tisková konference, během které paní ministryně Schillerová v rámci finančního příspěvku zvaného „pětadvacítka“ zmínila i herce a umělce v souvislosti s nárokem na částečnou kompenzaci ušlého zisku. Ovšem něco za něco…

Chtěl bych tedy nejen za sebe říct toto:
- I my „komedianti“ máme rodiny, děti, složenky, nájmy, hypotéky a také nějakou zodpovědnost za to všechno.
- Troufnu si tvrdit, že právě my „komedianti“ jsme těmi, kteří se snaží večer co večer nechat dalším lidem na tři hodiny zapomenout od normálních každodenních starostí.
- Většina z nás je „na volné noze“ a žije pouze z příjmů z akcí, divadelních představení, koncertů a dalších uměleckých aktivit, které ale skončily ze dne na den úderem 11.března. Předcházející dva měsíce – tedy leden a únor letošního roku, a příjmy z toho vyplývající, jimiž máme dokazovat ztrátu našich zisků pro možnost dosažení státní kompenzace, s tím absolutně nemají co dočinění.
- Mnozí z nás nedělají „kašpárky“ jen po večerech v divadle. Ale co třeba ti, kteří jezdí dopoledne co dopoledne po školách nebo školkách a mají pro děti připravená naučně-vzdělávací pásma? Nebo muzikanti, kteří jezdí právě po těch domovech seniorů rozdávat radost? I ti jsou „jen“ komedianty, kteří mají zavřít hubu? I ti všichni mají být teď biti proto, že ještě v lednu a únoru měli práce dost?
- Pořadatelé nezrušili akce jen na březen a duben, ale většina z nich zrušila společenské události, koncerty nebo divadelní představení do konce tohoto pololetí a někteří ruší akce už i na červenec a srpen.
- Málokdo z nás se jmenuje „Mirek Donutil“ (s veškerou úctou k němu), abychom teď nemuseli řešit zrušené akce a z toho ušlé příjmy v následujících týdnech nebo měsících.
- Nejde jen o herce v divadlech a muzikanty hrající na koncertech. Ale co třeba zvukaři, osvětlovači, maskérky, kostymérky, kameramani, produkční, režiséři a další profese z tohoto byznysu?

Možná, že některé osoby samostatně výdělečně činné pocítily nějaké ztráty už v lednu a únoru tohoto roku, ale my „komedianti“ jsme o práci přišli ze dne na den. A co nastane, až se situace uvolní? Školy, restaurace i další služby se otevřou okamžitě. Ale v našem případě to bude mít ještě dlouhý dojezd. Momentálně se neprodávají lístky do divadel, lidé budou obecně „vycucaní“ z peněz a to poslední, co budou řešit, je nákup lístku do divadla nebo na koncert. Kultura a lidé v ní pracující pocítí dopady těchto opatření v dlouhodobém horizontu. Kompenzace v podobě jednorázových 25 tisíc korun je možná OK, ovšem je-li podmíněna porovnáváním výdělků v měsících leden a únor, nazývám tuto kompenzaci „výsměchem“.

Ačkoliv tímto dopisem asi nic nezměním, byl bych rád, aby se tyto řádky dostaly k těm, kteří o této kompenzaci budou příští týden rozhodovat v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu. Velká podpora, sdílení a souhlas s tímto mým příspěvkem na mém facebookovém profilu mě přiměla, abych tyto řádky dostal v maximální možné míře mezi veřejnost, do médií a k rukám zákonodárců.

Jiří Bláha